Haikyuu (oneshots)

UshiTen

Už hodiny se mi myšlenky víří v obrovském víru. Nedokážu se na nic soustředit. Jediné co je v mé hlavě je Tendou. Nedokážu na něj přestat myslet. Nikdy jsem k nikomu nic podobného necítil. Vždy mi připadalo že jsem spokojený sám. Nikdy jsem netoužil po kontaktu s lidmi. Bylo mi dobře, když jsem byl sám a lidský kontakt mi byl nepříjemný. Teda...Než jsem poznal jeho. V jeho přítomnosti jsem se cítil dobře. Cítil jsem se být respektován a věděl jsem, že mu můžu věřit. Nikdy se nepřetvařoval tak jak to dělají všichni ostatní. Z nějakého důvodu ale začal být poslední dobou smutný. Vyhýbá se mi a když už si se mnou musí povídat snaží se rozhovor ukončit co nejdřív. Nechápu proč? Co jsem udělal špatně? Měl bych se mu za něco omluvit?

„Satori co se s tebou děje?" zeptala se mě mamka, když si všimla že už asi deset minut míchám polévku. Zvedl jsem k ní pohled a potichu si povzdechl. „Zamiloval jsem se..." odpověděl jsem s výrazným smutkem. „A to je jako důvod k tomu nepřetržitě míchat polévku a tvářit se u toho jako hromádka neštěstí?" zeptala se poněkud sarkasticky a já protočil oči. „Zamiloval jsem se do Wakatoshiho." upřesnil jsem a ona se na mě podívala zvědavým pohledem. „To je ten s těmi zelenými vlasy?" Smutně jsem přikývl. „Ale na tom přece není nic špatného. Nebo jo?" „Mami...Já ho nedokážu přestat milovat. Snažil jsem se...Chtěl jsem svoje city potlačit ale prostě to nejde." odmlčel jsem se. „Jsem si víc než jist že on mě nemiluje a i kdyby tak si to neuvědomuje a ani nikdy neuvědomí. Nevyzná se v pocitech a když jsem mu jednou řekl že ho mám rád, řekl, že nechápe co tím myslím. Umíš si představit jak zmatený by asi byl kdybych mu řekl, že ho miluju? Neměl by páru o co jde..." Po mých tvářích se začaly koulet slzy. Bolest z neopětované lásky mě užírala zevnitř. Moje mamka se zvedla a přišla ke mně. Objala mě a já ucítil mateřskou lásku. Objal jsem ji nazpátek...Okamžitě jsem se ucítil o trochu líp. Pořád jsem brečel a cítil se na nic, ale byl jsem klidnější. „Díky mami...Jsi nejlepší."

Začínal jsem být zoufalý. Ten divný pocit mi drásal nervy. Položil jsem se do postele a zapnul svůj mobil. Jako první jsem zkusil na googlu najít nějaký způsob jak na někoho přestat myslet. Místo toho tam vyskočil test jak moc mám danou osobu rád. Ze zvědavosti jsem na to klikl a vše vyplnil přesně podle toho jak se cítím. Zamilovaný? Co to je za slovo? Chtěl jsem si o tom zjistit víc. Zadal jsem tedy do vyhledávače přesně to slovo a vyjelo mi hned několik zajímavých stránek. Čím víc jsem se o tom dozvídal, tím jistější jsem si byl v tom že jsem zamilovaný až po uši. Když můj průzkum skončil mohl jsem to říct už s naprostou jistotou. Jsem zamilovaný...Zjistil jsem o tom spoustu zajímavých věcí... Třeba že kdyby se mnou Satori chtěl být, mohli bychom se víc objímat, mohl bych ho...Políbit. Je to zvláštní, všechny informace jsou tak nové a zajímavé. Chci mu to říct... Úplně všechno.

Po večeři jsem si šel lehnout do postele. Normálně přetékám energií, ale teď jsem si přál se někam zahrabat. Chtěl jsem jen uniknout před všemi problémy. Zahrabal jsem se proto pod peřinu a doufal že už nikdy nebudu muset vylézt. Bohužel jsem hned ráno musel vstávat do školy. Nechtělo se mi ale nemohl jsem nic dělat. Nasnídal jsem se, vyčistil si zuby, umyl obličej a opustil dům. Všude kolem mě bylo bílo...Tak strašně moc miluju zimu. Všude je krásně bílo, ve tvářích cítím příjemné, mrazivé mravenčení a kolem je čistý vzduch. Najednou mi někdo hodil do hlavy sněhovou kouli. Otočil jsem se a chtěl na toho člověka začít křičet co si to dovoluje. Pak jsem ale uviděl Wakatoshiho a můj úmysl řvát byl rázem ta tam. Místo toho jsem se jen zeširoka usmál. On mi úsměv opětoval a- TAK POČKAT! WAKATOSHI USHISHIMA MI OPĚTOVAL ÚSMĚV? Nemohl jsem tomu uvěřit. On potom přišel ke mně a pozdravil mě. To jsem mu oplatil a vydali jsme se spolu do školy. Vzali jsme to cestou přes zasněžený park. Všechno vypadalo normálně, teda až do doby kdy se Wakatoshi zastavil. „Satori...Potřebuju ti něco říct.” řekl a mě spadla brada. O-on mě oslovil mým křestním jménem?! „Copak?” zeptal jsem se ho. Otočil jsem se na něj a on mě chytil za ruce. Už teď jsem se divil. Nejdřív se usmál, pak mě oslovil křestním jménem a teď mě sám od sebe chytil za ruce. Co to sakra je? „Satori...V poslední době jsem na tebe hodně myslel. Nechápal jsem to a když jsem si pak zjišťoval co moje pocity znamenají, zjistil jsem, že je to láska. Takže ti chci říct, že tě miluju.” řekl a já začal naprosto šílet. „Taky tě miluju Wakatoshi!” vykřikl jsem a skočil mu do náruče. Možná by se někomu mohlo zdát, že to Ushishima řekl jakoby nic, ale mě to bylo jedno. Má ke mně emoce... Dokonce tak silné jako je láska. To je prostě to nejskvělejší co se mi mohlo stát. Pomalu jsem se od něho odtáhl a on se mi podíval do očí. Pak se ke mně trochu přiblížil a jemně mě políbil. Ani jeden z nás se nikdy nelíbal a i přes to jsem cítil, že do sebe naše rty přesně zapadají. Že je nám prostě souzeno být spolu. Po polibku plném citů jsme se jeden druhému dívali hluboce do očí. Dal mi ještě pusu na čelo a pak byl čas jít. Tentokrát jsme ale odcházeli ruku v ruce a s pocitem, že je na světě někdo kdo nás miluje.

Ahojky lidičky, doufám že se líbilo. Upřímně tohle byl pro mě fakt hardcore. Psát z pohledu Ushishimy je něco neuvěřitelně těžkého. Fakt obdivuju každého kdo to dokázal. Zatím se mějte, příště Yakulev.