Haikyuu (oneshots)

KageHina

Není to tak dávno, co jsme se s Kageyamou začali mnohem víc bavit. Hádky mezi námi ustaly, i přes to, že stále soutěžíme v každé blbosti. I když... Myslím, že to se stejně nikdy nezmění. 

Každopádně od té doby, co mezi námi pohasl plamínek nenávisti jsem zjistil, že je Kageyama vlastně moc milý člověk... Dneska, tak jako už několikrát, u něj mám přespávat a pravděpodobně se budeme dívat na nějaký film.

Docela by mě zajímalo jaký film Kageyama vybere, protože když jsme se posledně na jeden dívali, nemohl jsem z toho usnout.

Seděl jsem u sebe v pokoji a přemýšlel nad tím, jaký bych měl vybrat film. Nechtěl jsem toho zrzka vyděsit tak jako minule... Nemohl chudák vůbec usnout...

Nakonec jsem přeci jen něco našel a pak už jsem jen čekal, až Hinata dorazí.

„Ahoj Boke." pozdravil mě Kageyama když jsem k němu přišel a já musel protočit očima.

„Ahoj." pozdravil jsem ho nazpět a snažil se přehlížet hloupou nadávku.

Vešli jsme do jeho pokoje a já si všiml, že je výjimečně uklizeno. „Páni... Jaktože tady není svinčík jako obvykle?" zeptal jsem se a Kageyama si povzdychl.

„Máma mě donutila uklidit." řekl a nad vzpomínkou na uklízení se ušklíbl.  „No jo, jak jinak, ty bordeláři." uchechtl jsem se.

„Tak pojď, koukneme se na ten film." řekl Kageyama, a já si proto sedl na matraci vedle něj.

Dívali jsme se na film a Hinata asi v polovině usnul. Upřímně, mně se taky pomalu zavíraly oči, a proto jsem vypnul film a prostě se nechal ukolébat ke spánku. V tu chvíli mi bylo tak nějak jedno, že Hinata spí hned vedle mě, a že bych se mohl prostě zvednout a lehnout si do své postele. Byl jsem moc líný, abych vstával.

...

Uprostřed noci jsem se probudil. Byla mi zima... Chtěl jsem se víc zabalit do peřiny, ale když jsem se pokusil pohnout, zjistil jsem, že se mě Hinata drží jako klíště. Když jsem si to uvědomil, prošla mnou vlna příjemného tepla. Najednou jsem se nechtěl pohnout ani o milimetr, abych náhodou zrzka neprobudil.

Bohužel po chvíli mi začala být jedna a ta samá pozice nepříjemná a musel jsem se otočit. Jemně jsem od sebe zrzka poodsunul a otočil se na druhý bok.

Už v momentě, kdy jsem se vymotal z jeho obětí, mi jeho dotek chyběl. „Ach jo Shoyo co mi to děláš..." povzdechl jsem si a ještě chvíli koukal na jeho spící tvář. Pak mi najednou ztěžkly víčka a já znovu usnul.

Když jsem se ráno probudil, Kageyama ještě spal. Měl ruce obmotané okolo mého pasu a já se mu choulil v náručí. Popravdě řečeno, vůbec se mi od něj nechtělo. Nejradši bych se na něj natiskl ještě blíž, ale to bohužel nešlo. Kdybych ho probudil, nejspíš by mě od sebe odstrčil. 

Chvíli jsem ještě ležel, než se Kageyama probudil. Trochu se ode mě odtáhl a protáhl se. Asi si ani neuvědomil, že jsme se předtím objímali.

„Dobré ráno." pousmál jsem se. „Dobré." oddpověděl mi Kageyama a mně z jeho rozespalého hlasu, který byl hlubší než obvykle, naskočila husí kůže.

...

Celý den mi vrtala hlavou Hinatova noční přítulnost. Byl na mě vážně nalepený jako by ho tam někdo doslova přilepil lepidlem... 

Hinata po obědě odešel zpátky k sobě domů a já už ze svých myšlenek začal šílet. Rozhodl jsem se napsat Sugawarovi a trochu si s ním o tom všem popovídat.

Nejdřív jsem se ho zeptal, jestli má chvíli času, a když mi řekl, že jo, tak jsem mu zavolala, abych si s ním mohl normálně promluvit.

„Tak co se děje?" zeptal se s nepřekrývanou zvědavostí v hlase a já mu ve stručnosti vylíčil co se stalo dneska v noci. 

„Já si myslím, že když je Hinata vzhůru, snaží se si od tebe držet odstup. A když pak usne, a nemá nad sebou kontrolu, kompenzuje si to tím, že se k tobě lísá." řekl Sugawara a já se zamyslel.

„No jo, ale proč by si ode mě měl držet odstup?" nechápal jsem na což se Sugawara rozesmál.

„Kageyamo, ten kluk tě má rád. Snaží se svoje pocity zamaskovat, protože se bojí, že zničí vaše přátelství." vysvětlil mi Sugawara a já oněmněl v úžasu.

Když se mi řeč vrátila, zmohl jsem se jen na tiché „Jsi si tím jistý?" 

„Naprosto." odpověděl mi Sugawara. 

Pak jsme se rozloučili a já měl v hlavě ještě větší zmatek, než předtím... Upřímně jsem i dost uvažoval nad tím, že bych si o tom s Hinatou promluvil. No... Jenže to budu muset počkat do zítřka, až se uvidíme ve škole.

Kageyama se v pondělí choval ve škole zvláštně. Byl duchem mimo a pořád nad něčím přemýšlel.

Šli jsme zrovna domů z tréninku a já povídal něco o dnešním testu z dějepisu. „Kageyamo vnímáš mě?" zeptal jsem se, když jsem si všiml, že je zase ztracený ve svých myšlenkách.

„Co? Ehm, ne promiň, neposlouchal jsem tě." řekl a sklopil pohled k zemi.

„Kageyamo co se s tebou děje?" zeptal jsem se a on si povzdechl. „Hinato, když si u mě včera přespával, probudil jsem se v noci a... Ty jsi mě pevně objímal. Nemohl jsem to dostat z hlavy, a tak jsem zavolal Sugovi, který mi řekl, že mě máš rád... A já teď nevím, co mám dělat." řekl Kageyama a já nevěděl co mu na to mám říct.

„Promiň, jestli ti to obětí nějak vadilo." sesmolil jsem nakonec. Kageyama se ale jen uchechtl a přitáhl si mě k sobě. „Nevadilo... Jen jsem zmatený. Chtěl jsem se tě jen zeptat, jestli je to, co řekl Suga pravda." odvětil mi. 

„Jo je..." řekl jsem skoro neslyšitelně.

„To je dobře." oddechl si úlevně Kageyama a objal mě pevněji. „Mimochodem, mohl bys mě objímat častěji." řekl a já nevěřil svým uším.

„Myslíš to vážně?" ujišťoval jsem se. „Naprosto..." odpověděl mi Kageyama.

„A ještě jedna věc. Budeš se mnou chodit?" zeptal se mě.

„Moc rád." 

Ahoj, promiňte, jestli tam mám hrubky, nebo jestli to stojí úplně za nic. Jsem poslední dobou hrozně unavená a nemám moc sílu ani čas. Zvlášť teď, když se blíží pololetí a odešel jeden skvělý učitel. Jsem ráda, že jsem to konečně dopsala a doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit. Rovněž vám všem moc děkuju za 8.1 k přečtení a celý tisíc hvězdiček. Opravdu mi to dělá velkou radost, a proto jsem se pokusila sesmolit aspoň tohle. 

Jo a ještě, abych nezapomněla, jaké shipy chcete příště?