Dřív tohle byla prostě kniha plná jednodílovek, což je vlastně i teď, ale s každým jedním dílem si čím dál tím víc uvědomuju, že se tahle kniha stala místem, kde jsou úžasní a chápaví lidé na jednom místě.
Děkuju vám všem za krásné komentáře, které...
„IwaOi." zopakoval mi Makki. „Cože?" zeptal jsem se už po třetí a on si povzdechl.
„Ship mezi tebou a Oikawou." pokusil se mi přiblížit a já po něm hodil nechápavý pohled. „Co je to ship?" zeptal jsem se a Makki se plácl do čela. „To nemyslíš vážně..." pronesl umučeně. Na to jsem jen pokrčil rameny a on mi to začal vysvětlovat.
„Ship znamená, že dáváš dva, nebo více lidí dohromady. Když někoho shipuješ, chceš, aby ti lidé byli spolu ve vztahu a ship jméno je, když skombinuješ jména těch lidí dohromady. No a IwaOi je ship na tebe a Oikawu." dovysvětloval mi Makki a já otevel pusu.
„Moment! Ty chceš, abych byl s Oikwaou ve vztahu?" zeptal jsem se naprosto vykolejeně a Makki přikývl. „Jo, jste jeden z mých oblíbených shipů" řekl zcela klidně a já měl pocit, že můj mozek každou chvíli vypoví službu.
„Moment! Ty máš těch shipů víc?" zeptal jsem se ještě nechápavějším tónem, než před tím a Makki znovu přikývl.
„No jasně! Shipy z našeho týmu jsou:-" chtěl pokračovat Makki, ale já ho rychle přerušil. „Stačí, nepotřebuju to vědět!" utnul jsem ho hned a snažil se zpracovat všechny ty informace, které teď přišly.
Po chvíli jsem ale vzdal jakoukoliv snahu to pochopit a povzdechl jsem si „Makki, to je vážně až tak očividné, že mám Oikawu rád?" zeptal jsem se a on na mě vyvalil oči.
„Počkej co?!" zeptal se a já nechápal jeho reakci. Pak ale asi jeho mozek zpracoval co jsem řekl a on začal poskakovat kolem a pištět jako malá holka.
„Můj ship se splní! Yes! Yes! Yes!" začal vykřikovat a pak z kapsy vytáhl mobil.
„Ahoj Issei! Musíš sem okamžitě přijít, jsem na hřišti za naší školou." řekl rychle do telefonu a pak zavěsil.
V tu chvíli jsem se začal opravdu bát, co se mnou bude.
Ještě než jsem stihl cokoliv dělat, přiřítil se k nám Matsukawa a zasypal Hanamakiho hromadou otázek.
„Tak co se děje?" zeptal se. „Iwaizumi miluje Oikawu." řekl jakoby nic a mně zrudly tváře.
„Cože?!" vykřikl Matsukawa a začal poskakovat kolem, podobně jako před tím Makki.
„Já vím, musíme je dát dohromady!" řekl nadšeně Makki a Matsukawa okamžitě přikývl.
„Stop!" zastavil jsem celou tuhle bizarní situaci, která mi připomínala nějakou hodně špatnou reality-show. „Nic takového se konat nebude. V žádném případě Oikawovi nebudu nic říkat. A vy už vůbec ne." obořil jsem se na ně a oni oba naklonili hlavu na stranu.
„Oikawa. Je. Tebou. Posedlý." řekl neoblomně Matsukawa a Makki okamžitě přikývl.
„Cože?" zeptal jsem se poněkud zmateně a oni oba přikývli.
„Byl jsi někdy v jeho pokoji?" zeptal se mě Makki a já záporně zavrtěl hlavou „Ne, Oikawa mě k sobě nikdy nepustil." odpověděl jsem a oni mi začali popisovat vzhled Oikawova pokoje.
„Má tam obrovskou nástěnku, na které není doslova NIC než tvoje fotky. Na posteli se mu válí tvoje mikina, ve které v noci spí a ten pohled, kterým tě doslova celý trénink hypnotizuje, se prostě nedá přehlédnout."
Na to jsem neměl co říct. Jediné, co mě k tomu napadalo, byla jedna otázka „Jak sakra víte, v čem Oikawa spí a jak vypadá jeho pokoj?" zeptal jsem se a Makki se ušklíbl.
„Možná, ale jenom možná jsme ho tak trochu sledovali." odpověděl mi a já nahodil výraz ala že mě to hned nenapadlo.
„Tak co, už mu to řekneš?" zeptal se mě Matsukawa a já nejistě přikývl.
„Bezva. Až se dáte dohromady, dej nám vědět." řekl Hanamaki a s tím oba prostě odešli.
Co to skara bylo? zeptal jsem se sám sebe po tom co jsem se trochu vzpamatoval a přemýšlel, jestli se to všechno skutečně stalo.
"Ahoj, můžem jít dneska ven?" Stálo ve zprávě, která mi kolem šesté odpoledne přišla od Iwaizumiho.
„Jo proč ne." odpověděl jsem mu a pak se s ním domluvil na podrobnostech srazu.
V rychlosti jsem oznámil rodičům, že jdu ven a potom se odebral za Iwaizumim.
„Ahoj Iwa-chan." usmál jsem se a objal ho.
On mě hned objal nazpátek a nevypadalo to, že by se měl k tomu, aby mě pustil.
„Ahoj Oikawo." pozdravil mě a pak se ode mě odtáhl.
„Dneska jsem si povídal s Hanamakim a Matsukawou." začal Iwaizumi a mě popadl strach. „O čem?" zeptal jsem se nervózně a Iwaizumi se zhluboka nadechl.
„No... Makki mi vysvětloval význam slova ship... No a pak, prostě řekl, že nás dva shipuje a konverzace se stočila k tomu, že chce, abychom byli spolu." řekl a já nechápal, k čemu tahle konverzace spěje.
„Co bylo dál?" zeptal jsem se a Iwaizumi pokračoval. „Prostě... Makki a Matsukawa mi řekli, že viděli tvůj pokoj a nazvali tě, mnou "posedlým". Pak mi řekli, že bych ti měl říct o svých pocitech a já vlastně nevím proč je poslouchám. Úplně zjednodušeně, už tě nevnímám jako kamaráda. Už dlouho ne... Prostě se mi city k tobě tak trochu vymkly z kontroly a já se zamiloval." dostal ze sebe Iwa-chan a já mu skočil kolem krku.
„Nikdy jsem tě neviděl projevovat tolik emocí. Ze začátku jsem se bál, že ti Makki a Matsukawa řekli něco co neměli a že se se mnou už nebudeš chtít bavit. Ale... Hajime... Ti dva měli pravdu. Vážně jsem tebou posedlý. Miluju tě a jsem opravdu rád, že jsi mi to všechno řekl."
Jo, jsem líná psát dál, takže tady to končí. Dneska by nejspíš kapitola ani nebyla, ale chci vám všem doporučit jednu knihu. Takže... KAŽDÝ kdo má rád BokuAka a má trochu času, si povinně přečte knihu od zero-kun11
Je to naprosto skvělá kniha, ale bohužel má strašně málo přečtení a hvězdiček.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Doufám, že jste si dnešní kapitolu všichni užili, a že si všichni tu skvělou knihu s názvem Volejbalová hvězda přečtete
