„Bolí mě zuby," postěžoval si Hanamaki, který jedl už třetí nanuk, v marné snaze o zmírnění otoku.
„Zase ti rostou osmičky?" ozval se Matsukawa, který mu nemohl nabídnout nic než jen soucitný pohled. Maki pokýval hlavou a promnul si spánky.
„Nechcete mi někdo vystřelit mozek z hlavy?" jeden by se až zapřemýšlel, jestli si dělal legraci nebo to mysel ze srandy.
„Jau! Co blbneš?!" ohnal se Matsukawa po svém příteli, který se mu zakousl do ruky.
„Co bys řekl?" zamumlal druhý z chlapců, stále svírajíc Matsukawovu ruku ve svých čelistech.
„Ti hráblo nebo co?"
„Ne... Ale bolí to..." odpověděl nešťastně, očividně už poněkud zoufalý z toho, že neví co se sebou.
Po krátké odmlce jeho výlevů vytáhl bůh ví odkud propisku a začal ohlodávat její konec. Na to se Matsukawa rozesmál, protože, ač bylo Makiho počínání pochopitelné, připadalo mu to v onen moment velice vtipné.
Hanamaki se na něj jen zašklebil a vytáhl propisku z pusy.
„Mám tě kousnout znovu?" pohrozil a Matsukawa se přestal smát.
„Ani na to nemysli," ohradil se.
Potom ho zaplavila jakási vlna soucitu a přitáhl si Makiho k sobě... „Bude to dobrý," zamumlal a pohladil ho po vlasech...
Jo, bolelo to jako čert, ale tenhle pocit... Stál za to.
Good afternoon, bitches and bros and non-binary hoes. Mám pocit, že moje mladší já by mě asi pověsilo za uši do průvanu, že vydávám tak krátké kapitoly... Ale tak co už, aspoň že vydávám ne?
Mimochodem dnes čerpám z vlastních zkušeností. Celou tu dobu, co jsem tohle psala, mi třeští hlava, protože mi rostou zuby. (Už asi 2 roky... No nevadí.) Každopádně jsem na matice tak trochu hryzala propisku a můj matikář z toho měl hroznou legraci. :DD
Tak se mějte famfárově a zase někdy se na mě těšte. Byee!
ČTEŠ
Haikyuu (oneshots)
FanfictionDřív tohle byla prostě kniha plná jednodílovek, což je vlastně i teď, ale s každým jedním dílem si čím dál tím víc uvědomuju, že se tahle kniha stala místem, kde jsou úžasní a chápaví lidé na jednom místě. Děkuju vám všem za krásné komentáře, které...
