Haikyuu (oneshots)

DaiSuga

Co se asi stane, když dáte dvěma zabouchnutým teenagerům na starosti pět malých dětí?

To se takhle jednou Daichiho a Sugovi rodiče rozhodli, že si vyjdou na dvojité rande. Jenže komu dají na starost své děti? No komu jinému než jejich nejstarším sourozencům. No a přesně tak se stalo, že musel Daichi hlídat dva mladší bratry a dvě mladší sestry a Suga svého bráchu ve stejný den. No a co taková dvojice udělá? No samozřejmě, že se spolu spolčí, aby v tom alespoň nemuseli být sami.

Když se Suga a jeho mldší bráška dostavili k domu, kde Daichi a jeho sourozenci bydleli, byl už v domě pořádný chaos. Chudák Daichi si s čtyřmi dětmi nevěděl rady a proto ho tak moc potěšilo, když se objevil Suga. Sice to znamenalo další pirani, která byla ochotná vám kvůli zmrzlině ukousnout ruku, ale zároveň to znamenalo psychickou podporu a pomoc.

Suga si pohledem změřil byt, který vypadal jakoby se tam prohnalo tornádo. Když si všimnul zoufalství v Daichiho očích pousmál se a zavolal jeho sourozence k sobě. Ti se na něj sesypali a všichni ho obejmuli.

Daichi si trochu oddechnul a když se vzpamatoval, pomohl mrňousovi v chodbě si sundat boty.

Když už měli konečně všechny děti v obýváku, museli pro ně najít zábavu. A protože věděli, že si děti budou chtít hrát s nimi, nezbývalo jim než objednat pizzu a než přijde je nějak zabavit.

„Daichi objednej pizzu a já je na chvíli zabavím." šeptl Suga Daichimu do ucha a Daichi přikývnul. Odešel do vedlejší místnosti a Suga si povzdechl.

„Tak, co budeme dělat?" zeptal se mrňousů a oni začali jeden přes druhého vykřikovat nápady.

„Dobře, takže kdo chce postavit bunkr?" zeptal se po chvíli a všechny děti zajásaly.

Suga svůj plán tak trochu nedomyslel, protože postavit bunkr s jedním dítětem by se dalo, jenže postavit bunkr s pěti dětmi to už bylo horší. V mžiku před ním ležely deky, polštáře a plyšáci, které chtěly mít děti v bunkru.

Suga sebral čtyři židle z jídelny a postavil je naproti sobě, aby přes ně později mohl přetáhnout deku. Tu upevnil několika knížkami z poličky a děti si do bunkru natahaly polštáře a plyšáky.

Tam si spolu začaly povídat a hrát plyšákové divadlo.

Suga si oddechnul a posadil se na gauč. Daichi po chvíli přišel a nestačil se divit co Suga za tak krátkou chvíli zorganizoval.

Posadil se vedle něj a společně mlčky sledovali děti. Teda... Alespoň se snažili, aby to tak vypadalo. Vnímali jeden druhého a Suga měl opravdu chuť se o Daichiho opřít a stulit se mu do náručí.

V tom nastolenou pohodu přerušil zvonek, který oznamoval, že byla pizza za dveřmi. Daichi si ji vyzvednul a podal dvě krabice Sugovi. Ještě než rozdali jídlo, řekl Suga dětem, aby si šly umýt ruce. Na to všichni zmizeli v koupelně a po chvíli už se rozdávala pizza. Starší chlapci sledovali jak se ty malé piraně s chutí zahryzly do jídla. Div se o tu pizzu nepopraly, ale před tím naštěstí zasáhnul Suga.

Po jídle, když měly všechny děti plné bříška se uvelebily na gauči a jedna z Daichiho sester začala prosit o pohádku. Daichi jim proto pustil zootropolis a všechny děti byly najednou roztomilými malými andílky, kteří ani náhodou nepřipomínali ty žravé piraně...

V průběhu filmu všichni mrňousové pousínali a Daichi se Sugou je postupně odnesli do jejich postílek. Teda kromě Sugova brášky, toho položili na předem připravenou matraci.

Pak pouklízeli tu spoušť v obýváku. Suga sklidil bunkr a Daichi šel vyhodit zbylé krabice od pizzy. A tak byl konečně klid.

„Děkuju, že jste přišli, jinak bych se z nich asi zbláznil." poděkoval Daichi a Suga se na něj usmál.

„To nestojí za řeč, jsem rád, že jsem s vámi mohl strávit večer." odpověděl mu a Daichi mu úsměv oplatil.

„Co budeme dělat teď?" zeptal se Daichi a Sugovi zčervenaly tváře. Nerad to přiznával, ale chtěl dokoukat tu pohádku. Jeho dětinská povaha se drala na povrch a on měl chuť se jen zavrtat Daichimu do náručí a sledovat pohádky.

Nechtělo se mu to přiznávat, ale co mu zbývalo...

„Můžeme dokoukat tu pohádku?" zeptal se a udělal na Daichiho psí oči. Ten se na něj jen usmál od ucha k uchu a překryl si obličej dlaněmi.

„Proč máš tak hrozně roztomilé oči?!" zanaříkal Daichi bez toho aniž by si uvědomil, že to řekl nahlas.

„Fakt si to myslíš?" zeptal se ho Suga a Daichi přikývl.

„Aww." usmál se Koushi. „Tak pojď." řekl Daichi, sednul si na gauč a poklepal na místo vedle sebe.

Když se Suga usadil, pustil pohádku a Koushi bojoval s nutkáním si o něj alespoň opřít hlavu. Marně... Nedokázal odolat pocitu Daichiho doteku. Opřel si o něj hlavu a přisunul se k němu mnohem blíž než předtím.

Daichi se na něj trochu zmateně podíval a na chvíli zastavil film.

„Máš mazlivou?" zeptal se a Suga posmutněle přikývl. „Mohl jsi to říct hned." usmál se Daichi a vtáhnul si ho do svého obětí.

„Styděl jsem se..." Odpověděl mu na to popravdě Suga a Daichi ho pohladil po vlasech.

„Kdykoli budeš chtít, rád tě obejmu" řekl mu Daichi a Suga si povzdechl.

„Jenže co když nechci jen to? Co když chci něco víc než jen obětí?" zeptal se Suga a obrátil na Daichiho svůj pohled.

Ten se k němu naklonil a jemně položil své čelo na to jeho. Už už by se dotknul jeho rtů, jenže to by nesměly zachrastit klíče v zámku. Do domu vtrhli Daichiho rodiče a ti dva se od sebe stihli jen tak tak odtáhnout.

„Ahoj, děti už spí?" zeptala se jeho mamka a Daichi přikývl.

„Tak my jdeme taky, jsem úplně mrtvá." řekla a její manžel jen něco zamrčel na souhlas. Pak oba zapadli do ložnice a Daichi se otočil na Sugu. Bez většího přemýšlení se k němu natáhnul a konečně ho políbil. Svou dlaň položil na Sugovu tvář a on cítil jak ním prostoupilo příjemné teplo.

Nesměle se do polibku přidal a spojil své ruce za Daichiho krkem. Natisknul se svým tělem víc na to jeho a prohloubil tak polibek.

Po chvíli, která se jim zdála jako pouhá vteřina se od sebe odtáhli a Daichi se zadíval Sugovi do očí.

„Miluju tě." přiznal Suga a Daichi ho políbil na čelo.

„Já tebe taky." řekl a usmál se na něj.