Dřív tohle byla prostě kniha plná jednodílovek, což je vlastně i teď, ale s každým jedním dílem si čím dál tím víc uvědomuju, že se tahle kniha stala místem, kde jsou úžasní a chápaví lidé na jednom místě.
Děkuju vám všem za krásné komentáře, které...
„Leve, Yaku! Budete dneska trénovat navíc?" zeptal se Kuroo a Yaku mírně přikývl.
„Tak jo. Tady jsou klíče a nezapomeňte uklidit tělocvičnu. Zbytek z vás už může jít, trénink je u konce." oznámil Kuroo a Yaku s Levem po chvíli zůstali v tělocvičně sami.
„Fajn, co budem dneska trénovat? Smeče nebo příjmy?" zeptal se Yaku a Lev se na chvíli zamyslel.
„A co kdybychom dneska už netrénovali... Co kdybych ti radši řekl jeden příběh?" zeptal se Lev a Yaku se na něj trochu zmateně podíval.
Po chvíli přemýšlení to nakonec schválil, i když se mu to moc nezdálo...
„Takže... Náš příběh začíná u dvou chlapců. Jeden se jmenoval Takumi a druhý Ren. Takumi byl hodně energický a často hodně rozjívený. Oproti tomu Ren... Byl přesný opak. Byl mentálně dospělý a rozhodně se nechoval jako takové pako jako Takumi..." řekl Lev a Yaku se už v téhle chvíli do příběhu úplně zažral. Docela ho zajímalo, co má Lev za lubem. Tak nějak se mu totiž nezdálo, že by se zrovna Lev rozhodl vyprávět nějaký příběh.
„Ren přímo zbožňoval chemii. Byl v ní dobrý, učitelé ho měli rádi a on se na hodiny chemie vždycky těšil. Takumi chemii taky miloval, protože mu připadala skvělá a zajímavá, ale na rozdíl od Rena v ní byl úplně beznadějný... Nikdy mu nešla ale zároveň ho fascinovala. Zbožňoval hodiny chemie, ale stejně mu látka nešla do hlavy."
„Počkej, počkej. Proč mi tohle povídáš?" přerušil Leva Yaku a trochu zmateně se na něj podíval.
„Uvidíš." odbyl ho Lev.
„Takže... Jak jsem říkal. Takumimu chemie nešla, a tak se učitel rozhodl poprosit Rena, jestli by mu nepomohl s učením. I když neochotně, Ren nakonec souhlasil. Každé pondělí a čtvrtek se scházeli a učili se spolu... Takumi se sice zlepšoval, ale nechtěl, aby jejich společné hodiny skončily. Rena si totiž hodně oblíbil... Možná až moc."
Lev se na chvíli odmlčel a Yaku ho se zájmem v očích pozoroval.
„Co bylo dál???" zeptal se napjatě a doufal, že se doslechne štastného konce.
„No... Takumiho pocity se den ode dne prohlubovaly a on se začal bát, že s ním Ren přestane trávit čas. Chemie mu pomalu ale jistě začínala jít a Ren nevypadal, že si čas s ním bůh ví jak užíval... Takumi nabral pocitu, že o Rena brzy přijde... Užíralo ho to zevnitř a věděl, že jestli brzy něco neudělá, Ren si ho přestane všímat úplně..."
„Opovaž se k tomu příběhu dát smutný konec." překřikl Yaku Lva, který se ale jen uchechtl.
„Jednoho dne viděl Takumi Rena se svou sestrou. Seděli spolu v kavárně a o něčem si povídali. Vypadalo to, že se Ren skutečně baví... Narozdíl od chvil, které trávil s Takumim."
„Koho zajímá Takumiho sestra??? Ren má být s ním!" vyrušoval zase Yaku a když si všiml Levova úšklebku na tváři dodal „No neříkej, že nechceš, aby ti dva skončili spolu..."
„To víš že chci, ale to bohužel nezáleží na mě..." povzdechl si Lev a Yaku nakrčil obočí.
„Jak to myslíš??? Ty jsi vypravěč. Postavy udělají co budeš chtít... Budou mít takový osud jaký jim určíš!" divil se Yaku a Lev smutně zavrtěl hlavou.
„Ne... Já nejsem vypravěč tohohle příběhu... Jediný kdo může říct jak to bude, je Ren." řekl Lev a čekal jestli to Yakuovi dojde.
„Co je to sakra za nesmysl! Ren přece neexistuje!" vztekl se Yaku a Lev se mu podíval zpříma do očí.
„Tobě to vážně nedojde co?" zeptal se Lev a Yaku po něm vrhl další ze svých nechápavých pohledů.
„Chemie vyobrazuje volejbal. Učitele vyobrazuje Kuroo. Takumiho sestra je moje sestra Alisa, Ren a Takumi jsme my dva a tenhle příběh... vyjadřuje moje city k tobě... Od té doby co jsi mě začal učit volejbal jsem tě začal mít rád. Mnohem víc než je zdrávo. Možná že je to hloupé, ale každý den jsem se těšil jenom na tebe a bylo mi smutno, když jsem vás nedávno viděl s mojí sestrou v kavárně. Vypadal jsi šťastně... Ne tak jako se mnou. Uvědomil jsem si, že naše hodiny volejbalu nebudou trvat věčně a že jednoho dne budeš muset odejít... A to je přesně to, co nechci. Nechci o tebe přijít, protože jsi světýlko v mém životě.
Osud našeho příběhu je ve tvých rukou... To ty jsi vypravěč příběhu." dopověděl Lev a Yaku oněměl naprosto v šoku.
Pak se ale rychle vzpamatoval z počátečního šoku a přiběhl ke Lvovi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Stáhl si ho k sobě a ještě než stihl něco namítnout ho políbil.
„Ren a Takumi budou spolu." řekl Yaku když se od sebe po chvíli odtáhli.
„N-neděláš to doufám kvůli tomu příběhu..." ujišťoval se zmatený Lev a Yaku obrátil oči v sloup.
„Jasně že ne ty troubo!" pousmál se a objal Leva.
„Tak proč jsi byl s mou sestrou?" zeptal se Lev a zase posmutněl.
„Ptal jsem se jí jak se ti mám vyznat, protože jsem věděl, že tě bude znát nejlíp." řekl Yaku a ještě než stačil Lev říct něco o tom, že je to roztomilé ho rychle umlčel dalším polibkem...
Oya?
Jak je? Já jsem nemocná... Ale plus je, že mě nikdo neotravuje takže mám čas na psaní :)
Nicméně dneska jsem se rozhodla napsat YakuLev a ještě mám v plánu OsaSuna, OsaAtsu a IwaOi. Mám hoooodně psavou náladu, takže dnes bude ještě jeden ship.
A teď je na vás, který byste rádi, takže určitě dejte vědět, který chcete jako první :)
