Haikyuu (oneshots)

AraKita

„Jak je tohle sakra možné???" zakřičel Atsumu, který se zrovna o něčem hádal s Osamuem.

„Prostě je, smiř se s tím!" odvětil Osamu a Atsumu protočil očima.

„Nemůžeš mít kluka dřív než já." protestoval stále Atsumu.

To už se ale do jejich hádky vložil Suna. Normálně by si je jen fotil, ale tentokrát se k jejich hádce rovnou přidal.

„Jasně že může! Dej mu pokoj." obořil se na Tsumua, který si jen odfrkl a odkráčel pryč.

„Vy dva spolu chodíte?" zeptal jsem se trochu zmateně a Osamu přikývl.

„Tak to vám přeju!" pousmál jsem se a odešel za Tsumuem abych mu domluvil.

Ach jo... Tak moc jim závidím. Jasně, na jednu stranu jim to přeju, ale na druhou stranu mě to štve. Závidím jim to, že se dali dohromady. Já se s Kitou dohromady nikdy nedám. Přeci jen... měl bych být rád za to, že se se mnou aspoň kamarádí.

Ještě chvilku jsem přemýšlel nad svou momentální situací, když pak najednou trenér svolal všechny do kroužku a začal vyjmenovávat některé věci, které by bylo potřeba zlepšit.

Rozdělil nás na dvě půlky tak, abychom každý museli používat techniky, které nám nejdou.

Vlastně mi to ani nevadilo, protože vím, že se všichni potřebujeme zlepšit. Hlavně potom, co nás porazilo Karasuno.

„Hele Suno... Ehm, jak jsi poznal... No, že se ti líbí Osamu." zeptal jsem se po tréninku Suny.

„Nevím... Vařil mi jídlo, choval se ke mně hezky a já si tak nějak uvědomil, že ho mám rád víc než bych měl. A pak jsme se dali dohromady." řekl jakoby se nechumelilo.

„Suno já potřebuju něco podrobnějšího... Potřebuju zjistit jestli se mi někdo náhodou nelíbí." řekl jsem zoufale a Suna se zamyslel.

„Promiň Kita-san, ale já nejsem ten pravý člověk, který by ti to měl vysvětlovat. Zkus zajít za Atsumuem." poradil mi a já se na něj zmateně podíval.

„proč zrovna za ním?" zeptal jsem se a Suna řekl „Co tak vím, líbí se mu jeden smečař, kterého poznal, když byl na soustředění s nejlepšími hráči volejbalu z celého Japonska ve věku 15-18 let. Sakusa Kiyoomi, myslím." vysvětlil mi a já zamyšleně přikývl.

„Díky Suno." pousmál jsem se.

„Není zač." řekl a vydal se směrem svého domu. Já se vydal směrem k domu Miya dvojčat.

...

Zaklepal jsem na dveře a otevřel mi Osamu.

„Ahoj Kita-san, potřebuješ něco?" zeptal se trochu překvapeně a já mírně přikývl.

„Chtěl bych mluvit s tebou a s Atsumuem." řekl jsem nervózně a Osamu mě pozval dovnitř.

„Atsumu pojď sem!" zahulákal na svého bratra, který otráveně seběhl do obýváku. „Co chce-" chtěl odseknout. Pak si mě ale všiml a okamžitě zmlknul.

„Co se děje?" zeptal se úplně jiným tónem než jakým mluvil před tím a omluvně se na mě podíval.

„Chci se vás na něco zeptat." řekl jsem potichu a v duchu se připravoval na to, co vlastně řeknu. Osamu mě pobídl k řeči a mě se z úst začaly sypat slova, která mi zrovna přišla na mysl. „No, chtěl jsem se vás zeptat jak poznám, že se mi někdo líbí... Ptal jsem se Suny, ale ten mi nebyl moc nápomocný. Řekl mi ale, ať zajdu za Atsumuem, protože se mu prý někdo líbí a tek jsem si říkal, že se zeptám vás obou, protože Osamu, ty s tím přece taky musíš mít nějaké zkušenosti."