Haikyuu (oneshots)

OsaSuna 1/2

Všechno kolem je tak nudné...Lidi jsou nudní, škola je nudná a všechno okolo se zmítá v nudném intervalu. Den co den je stejný a můj život už pro mě nedává smysl. Nic a nikdo mě nezajímá. Nejradši bych se zakopal někde na poli a doufal že umřu dřív než mě někdo najde. Zodpovědnost vůči rodičům, kteří mi dali život, mi ale nic takového nepovoluje a mě tak nezbývá než se smířit s faktem že budu muset přežít ještě hodně dní.

„Au seš debil?!" zakřičel jsem na svého stupidního bratra, po tom co mě svými dlouhými prsty šťouchnul do boku. Hned na to mě ale seřvala mamka s tím, ať mluvím slušně a nenadávám svému bratrovi. Otráveně jsem přitočil očima a začal se věnovat krajně, která ubíhala za oknem. Měl jsem vztek. Stěhujeme se do nějaký prdele světa a já musel dát sbohem všemu co jsem znal. Doufám že mě Atsumu neztrapní hned první den školy a já tak budu mít alespoň malou šanci na navázání normálních kontaktů se svými vrstevníky. I když, kdybych to měl brát tak že tam budou stejní lidi jako na bývalý škole, tak to bude stejně parta magorů.

Dneska má přijít nějaký nový žák. Prý má i dvojče, ale to bude kvůli nedostatku místa muset být v jiné třídě. Beztak to bude jen další pošuk a bohužel, protože ve třídě už není žádné volné místo, kromě toho vedle mě, bude si muset sednout ke mně. Ach jo... To zas bude pruda. Nachystal jsem si věci na hodinu a čekal na příchod učitele. Ten jako vždycky přišel o pět minut pozdě. Tentokrát sebou vedl nějakého kluka. Byl hezký, stříbrné vlasy, hezké oči a docela hezká postava. Škoda jen, že to určitě bude nějaký další namyšlený pablb. Rychle se představil a pak si šel sednout. Samozřejmě že vedle mě... Kam jinam taky? Pozdravil mě, já mu jeho pozdrav opětoval a pak nic. Tak moment? On mě neotravuje? On do mě nestrká? On snad dává pozor? Zatetelilo se mi srdce radostí. Že by konečně přišel někdo kdo používá mozek? Přemýšlel jsem, když v tom ho najednou vyvolal učitel.

Výuka byla docela v pohodě, angličtinu mám rád a ten učitel se zdál být fajn. Během hodiny mě vyvolal k tabuli. Normálně jsem se zvedl a vypsal tam co bylo třeba. Když jsem se ale otočil od tabule, všichni na mě koukali jak na Svatý obrázek.

„Udělal jsem něco špatně?" zeptal se zmateně a došel zpátky na své místo. Učitel na to záporně pokrýval hlavou a dál se věnoval vyučování. Byl jsem zmatený. On vážně dával pozor... A navíc to dokázal vyřešit správně. Možná že to nakonec nebude až taková hrůza.

Chlapec vedle mě vypadal zamyšleně. Chtěl jsem se ho zeptat nad čím tak usilovně přemýšlí, ale když jsem si pak uvědomil že bych se určitě zakoktal nechal jsem to být. Ten kluk se mi zalíbil už od samého začátku. Ty jeho zajímavé vlasy, krásné žluté oči a všechno kolem něj, na mě působilo jako omamné kouzlo. Chtěl jsem vědět alespoň jeho jméno. Nicméně zeptat se ho, by vyžadovalo až moc odvahy.
  Hned po škole jsem se potkal s Tsumuem a šli jsme spolu domů. „Tak co zalíbila se ti nějaká holka?" zeptal se jakoby nic a já cítil že rudnu. On se na mě zvědavě podíval a pak řekl „Jak se jmenuje, jak vypadá, kolik jí je, mluvil jsi s ní?" Rychle jsem ho přerušil než by stihl položit dvacet dalších otázek. Už dlouhou dobu mu chci říct, že jsem na kluky. Jen se bojím jak na to bude reagovat. „Tsumu já ti musím něco říct." vypravil jsem ze sebe a uvědomil si, že teď už není cesty zpět. „Co?" zeptal se s nepředstíraným zájmem a já si povzdechl. „Co kdyby to nebyla holka?" vylezlo ze mě a on se zastavil. „To jako že jsi..." Chtěl položit otázku. Zastavil jsem se a kývnutím hlavy jsem mu jeho domněnku potvrdil. On se v tu chvíli začal smát jako šílený. Přepadl mě smutek. Vysmívá se mi? Nebo co je tady sakra k smíchu? „Naši rodiče se fakt vnoučat nedočkají." řekl mezi smíchem a já absolutně nechápal co se děje. Když si Tsumu po chvíli všiml mého nechápavého výrazu, na chvíli se přestal smát a řekl „Já jsem taky na kluky." Po tomhle oznámení jsem se začal smát i já. Jenom jsme tam stáli a smáli se jak dva idioti. Lidi co procházeli kolem, si o nás určitě mysleli že nejsme normální, ale to jsme v tu chvíli naprosto ignorovali. Po nekonečném záchvatu smíchu ke mně Tsumu došel a objal mě. Já ho objal na zpátek a i přes to, že mám někdy chuť ho zabít, jsem si právě teď uvědomoval, jak moc důležitý člověk to pro mě je. Po cestě domů se mě začal zase vyptávat kdo se mi teda líbí a podobné otázky a já na oplátku zjistil, že jemu se líbí Sakusa se kterým ho už dva roky shipuju. Byl jsem rád, že jsem mu to konečně řekl a ještě radši, že má můj ship šanci na splnění.

Po cestě domů jsem přemýšlel. No a samozřejmě nad kým jiným než nad Osamuem. Páni, dokonce i jeho jméno jsem si zapamatoval. Pane bože co se to se mnou děje?

Hello there. To jsem zas já. Fakt sorry za to klišé se stěhováním, ale věřte mi, může být i hůř. Mohla jsem ze Samua udělat slavného zpěváka, ze Suny nějakého chudého vidláka, který jede po Samuovi a dát je dohromady na nějaké akci na které ani jeden z nich nemá co dělat. Pak je chvíli nechat spolu a pak do příběhu zařadit nějakou fiflenu, která se je bude snažit rozdělit. No ale tak to je už jedno. Tenhle ship bude mít z nějakého důvodu dva díly, má to prostě nějaký až moc dlouhý děj. Doufám, že jste si to užili zatím čau.