Haikyuu (oneshots)

KiyoTana

Tahle část pojednává o tom, jak se Tanaka rozhodl požádat Kiyoko o ruku. Celé tohle berte jakoby se to dělo po timeskipu v anime, kdy se údajně Kiyoko za Tanaku skutečně provdala. Zároveň to berte s větší nadsázkou než obvykle. Podobně jako u KurooTsuki, tenhle ship nemám moc ráda a píšu ho na přání, tak to prosím berte v potaz.

Nechápu jak, ale s Kiyoko jsme už čtyři roky spolu. Těsně před tím než odmaturovala, mi řekla, že by se mnou chtěla chodit. Taky jsem se dozvěděl, že v sobě dva roky dusila svoji přízeň ke mně, jen kvůli tomu, že si myslela, že ji otravuju jen tak ze srandy. Z jedné strany jsem to chápal, protože když se nad tím zpětně zamyslím, vážně jsem se choval jako idiot. Na druhou stranu mě ale mrzí, že mě dva roky odmítala jen tak. To ale teď už není podstatné. Hlavní je, že jsme spolu a že jsme oba šťastní. Za pár týdnů mám v plánu ji požádat o ruku, tak doufám, že mě neodmítne.  Dneska to chci oznámit Noyovi, který se spolu s Asahim včera vrátil z Egypta. Štve mě, že jsou pořád pryč, protože je Noya i po těch letech, stále můj nejlepší kamarád, ale na druhou stranu jsem rád, že jsou s Asahim šťastní. Teď bych ale potřeboval, aby byl tady a věděl o všech mých plánech. Naštěstí teď dlouhou dobu prý nikam nepoletí a tak ho budu mít pro sebe. 

Došel jsem před naši bývalou školu kde jsme se měli setkat a sedl si do trávy. Ještě tu nebyl a tak mi nezbývalo nic jiného, než na něj počkat. Když pak konečně přišel, dopadla na mě nervozita. Nadšeně mě pozdravil a pak mě objal. „I přes to, že se známe šest let a objali jsme se už nesčetněkrát, mě stejně vždycky překvapí tvoje výška." pronesl jsem pobaveně namísto pozdravu, načež jsem schytal pohlavek a hloupý úšklebek.

„Tak o čem jsi potřeboval mluvit? Protože jestli jsi mi chtěl jen připomenout moji výšku tak si mě nepřej." řekl Noya se smrtelně vážným výrazem. Trochu jsem se uchechtl a pak se rozpomenul proč jsme vlastně tady. „Chci požádat Kiyoko o ruku." řekl jsem a můj kamarád začal poskakovat všude kolem a trojčit jako malé dítě. „To je božííííí!" zajásal a pak okamžitě začal plánovat svatbu. „Nerad ti do toho skáču, ale ještě nejsme ani zasnoubení, tak se zklidni." řekl jsem mu vyčítavým tónem a zpražil ho pohledem. On nasadil nechápavý výraz a pak pronesl. „A ty si myslíš, že by tě odmítla?" Na to jsem jen pokrčil rameny.

Původně jsem si myslel, že mu prostě sdělím tu novinu a tím to hasne, jenže on měl asi jiné plány. Okamžitě se mě začal vyptávat jak to plánuju udělat, jestli mu ukážu prstýnek a dalších X otázek, na které jsem mu pomalu ani nestíhal odpovídat. 

Když jsem pak přišel domů a můj mobil se připojil k wifi, začalo mi chodit jedno oznámení za druhým. Všechny byly od členů našeho bývalého týmu. Se všemi jsem i do teď v kontaktu a občas si uděláme i nějaký ten sraz. Dokonce i Tsukishima mi gratuloval, i když jsem si skoro na 100 % jistý, že ho k tomu donutil Yamaguchi. Vlastně jsem s tím tak nějak počítal, protože mi bylo naprosto jasné, že Noya tajemství rozhodně neudrží.

Ryu je poslední dobou nějaký divný.  Je furt pryč, stále něco řeší a vypadá docela nervózně. Nevím přesně co, ale něco přede mnou určitě tají. Na druhou stranu... Já taky nejsem úplně nevinná, co se tajemství týče. Už pár týdnů vím, že jsem těhotná, ale bojím se mu to říct. Dneska máme jít na nějakou procházku co naplánoval, tak doufám , že mi všechno vysvětlí. Navíc snad konečně seberu odvahu a řeknu mu o našem malém, nenarozeném dítěti.

Jelikož je teplý letní den a Tanaka mi odmítá říct kam jdeme, mám tak milion různých nápadů. co bychom mohli dělat. Když pak řekl, že jedeme autem napadlo mě tak dalších tisíc věcí. Když jsme pak po půl hodinové jízdě zastavili před zoo, rozjásala jsem se. Možná je to trochu dětinské, ale já zoologické zahrady přímo miluju. 

Když jsem si všiml jejího šťastného výrazu ve tváři, měl jsem rázem o něco lepší náladu. Možná je to trochu zvláštní, žádat někoho o ruku v zoologické zahradě, ale když jsme byli ještě na střední škole, slyšel jsem jak se s Yachi bavila o tom, že je o její přání. Nevěděl jsem přesně proč zrovna zoo, ale rozhodl jsem se jí její přání splnit.

Asi dvě hodiny jsme jen tak chodili mezi různými pavilony, než jsme se rozhodli si na chvíli sednout na lavičku. Za námi byla jen klec se sovami a jinak se kolem rozprostíral malý lesík. Zrovna tu nebyli žádní lidi a já se rozhodl sebrat odvahu. 

„Chci ti něco říct." řekl najednou Ryu a já se na něj s úsměvem otočila. „Povídej." pobídla jsem ho a on začal povídat. „Už od první chvíle, co jsem tě uviděl, jsem si řekl, že si tě chci jednou vzít. Nebylo to jen kvůli tomu jak jsi nádherná, ale kvůli tvojí osobě. Něco na tobě mě tehdy strašně zaujalo a čím víc času jsem s tebou trávil, tím jistější jsem si tím byl. Vím, že moje chování na střední muselo být otravné, ale nechtěl jsem se vzdát. Nemohl jsem se prostě jen tak vykašlat na to, že mi osud přihrál moji spřízněnou duši. Když jsi mi pak v den maturity řekla, že bys se mnou chtěla chodit, byl jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Už v té chvíli jsem věděl, že s tebou chci zůstat navždycky a tímhle to chci utvrdit." odmlčel se, klekl si na jedno koleno a vytáhl z náprsní kapsy malou krabičku. „Vezmeš si mě?" zeptal se s nadějí v hlase a já mu se slzami v očích skočila kolem krku. „Samozřejmě že ano." šeptla jsem mu do ucha a on mě pevně objal. 

„Musím ti něco říct." řekla po tom co jsme se odtáhli z pevného obětí a já ji svým zvědavým pohledem pobídl k řeči. „Jsem těhotná." vypadlo z ní po čemž sklopila zrak k zemi. Na to, jsem začal poskakovat všude kolem, podobně jako Noya, když se dozvěděl o tom, že budu Kiyoko žádat o ruku. Když jsem se konečně trochu uklidnil nadšeně jsem si ji k sobě přitáhl. „To je úžasný!" řekl jsem a ona si oddechla. 

Pak se vzali (Noya šel za družičku.)Narodil se jim krásný chlapeček, kterého pojmenovali Sho a dva roky na to, se narodil i druhý syn, kterého pojmenovali Rokuro.