Haikyuu (oneshots)

Jak to dopadlo s Miya rodinou

Atsumu

Sakusa

Osamu

Suna

Ráno jsem se probudil na gauči v hřejivém obětí Sakusy. Vážně mě včera překvapil, ale zároveň mi neskutečně zlepšilo náladu že mi věří. Když mi pak navíc řekl že mě miluje, cítil jsem se jako v nebi. Chápete to? Omi-Omi mi řekl že mě miluje. Stále to nedokážu pochopit. Nikdy si nikoho nepouští k tělu. A teď nemyslím jen fyzicky ale i mentálně si drží od všech odstup. Jeho láska je všechno po čem jsem poslední dobou toužil a teď konečně mám co jsem chtěl. S těmito myšlenkami jsem se na něj trochu víc natiskl. To ho zřejmě probudilo a tak mě svými rukami natiskl víc na jeho tělo.

Bylo mi skvěle. Kdykoliv jsem se někoho dotkl, bylo mi špatně. Myslel jsem na všechny ty bakterie, které se přenášely dotekem, ale když se mě dotýká Atsumu, nemám pocit znechucení. Nemám chuť ho od sebe odstrčit. Jediné po čem toužím je přitáhnout si ho ještě blíž k sobě a víc se ho dotýkat. Najednou nemyslím na všechny ty bakterie a viry. Dokonce bych řekl že mi jeho bakterie připadají v pořádku. Fakt ho miluju. Víc než cokoliv nebo kohokoliv na světě.

Když jsme spolu se Sunou došli k němu domů, byl jsem smutný. Pořád mě mrzely všechny nadávky které mně a bratrovi otec řekl. Celý večer jsem strávil mazlením se se Sunou. Na noc jsme pak spali odděleně a ráno jsem si znovu vlezl k němu do postele. Pohladil mě po vlasech a popřál mi dobré ráno. „Dobré ráno." popřál jsem mu nazpátek a začal ho hladit v jeho krásných vlasech. On se slastně pousmál a jemně mi přitiskl své rty na ty mé. Na malý okamžik jsem se ocitl v ráji a pak když se ode mě vzdálil, jsem se opět vrátil na zem. Ještě chvíli jsme se k sobě tulili a pak jsme se rozhodli vstát.

Ačkoli nerad, musel jsem se zvednout z postele a opustit Samuovo obětí. Máme dneska sraz se Sakusou a Atsumuem, abychom se mohli domluvit kam se přestěhujeme. Se Samuem jsme se nasnídali a vydali se do kavárny ve které jsme se měli setkat. Celý den jsme se domlouvali na novém bydlení a věřte mi, ačkoli máme co se domů týče, hodně podobný vkus, shodnout se tak aby to bylo zcela perfektní bylo hodně těžké.

Když jsme se konečně dohodli na jednom moc pěkném domečku s malou dostačující zahrádkou, jeli jsme na místo kde ten dům stojí, abychom se mohli podívat na živo a domluvit se s nynějším majitelem na koupi toho pozemku. K našemu štěstí, byl ten dům ještě stále k mání a tak jsme se s ním domluvili na podrobnostech. Řekl že v tom domě už stejně dlouho nebydlí a že se můžeme klidně hned zítra nastěhovat. Prý mu máme předat peníze a pak ať si s tím domem děláme co chceme. Dokonce je v ceně i nábytek, který je krásný a dokonale sedí k celému domku. Jediné co je mínus, je fakt že je zahrada celá zarostlá a je vidět že se o ni dlouho nikdo nestaral.

Time skip na ten čas, kdy už jsou přestěhovaní mimochodem teď to bude úchylné.

Naše domácnost funguje naprosto skvěle. Osamu nám vaří, já všechno uklízím a Suna s Atsumuem pracují. Lepší už to být nemůže. I když, je tu jedna věc která mě stále trápí. Už párkrát jsem slyšel jak spolu Osamu a Suna... No však víte co. Chci taky, ale stydím se jít za Atsumuem. Toužím po něm, ale bojím se mu to říct. Zrovna teď spolu večeříme a ti tři si o něčem povídají. Já se do konverzace zapojuji jen občas.

Time skip na úplný večer

V klidu jsem ležel vedle Sakusy a přemýšlel. Najednou jsem ale zase slyšel ty dva. Už mě to štve. Ne že by mi to nějak vadilo, ale dost Samuovi závidím. Taky bych chtěl, ale nechci na Sakusu zbytečně tlačit. Už tak jsem rád že se se mnou je vůbec ochotný objímat a líbat. On pak ale udělal něco co mě naprosto vyvedlo z míry. Přitiskl se ke mně a jemně mi svým jazykem přejel po krku. Trochu mě to zašimralo a zároveň mnou projel krásny, elektrizující pocit. „Atsumu...M-můžem... Však víš." Dostal ze sebe Sakusa stydlivě. Chytil jsem jeho tvář a věnoval mu malou dětskou pusu. „Jestli chceš, tak můžeme." odpověděl jsem a pak sledoval jeho zároveň zvědavý, vystrašený i roztoužený pohled v jednom. Vypadal vskutku zvláštně. Najednou působil tak něžně, jemně a zranitelně. Se skousnutým rtem se mi podíval zhluboka do očí a pak mírně přikývl. Dotkl jsem se dlaněmi jeho ramen a přejel nimi přes jeho záda. Pouze tento letmý dotyk u něj způsobil husí kůži. Začal trochu rychleji dýchat a celý se napnul jako struna. „Omi-Omi, jestli to nechceš tak, to dělat nemusíme... Do ničeho tě nutit nebudu. Nemusíš se bát." řekl jsem mu na uklidněnou. „Tsumu já chci, ale zároveň se bojím co přijde a navíc se strašně stydím. V životě jsem nikoho kromě tebe a mojí mámy nenechal mě obejmout a tohle je pro mě prostě strašně velký krok, který chci udělat, ale kterého se zároveň strašně bojím." Na to jsem mu už jen přikývl. Vím že to pro něj bude lepší než jakákoliv slova. Zvedl jsem se a co nejopatrněji si ho položil pod sebe. Potom jsem přitiskl své rty na ty jeho. Trochu pohnul svou pusou a to pro mě bylo znamení že můžu pokračovat. Svým jazykem jsem přejel po jeho spodním rtu a on se mírně ošil. Nejsem si jistý jestli mu to je nepříjemné, nebo prostě jen neví co má dělat. Zkusil jsem to teda ještě jednou a tentokrát už to přineslo očekávaný výsledek. Pootevřel svou pusu a já svým jazykem jemně pohladil ten jeho. Překvapivě začal víc spolupracovat a dokonce se i mírně pousmál. Přesně to jsem potřeboval abych mohl pokračovat dál. Když se trochu uvolnil posunul jsem se s polibky o trochu níž. Na jeho krku jsem si vytvořil spoustu malinkých značek a k mému štěstí, jsem pomohl Sakusovi se ještě víc uvolnit. To ovšem neměnilo fakt že byl pořád napnutý a ztuhlý. Svýma rukama jsem sjel k lemu jeho trička a postupně mu ho sundal. Po tomhle, ale bohužel znervózněl ještě víc a trochu se otřásl. „Hej, Omi-Omi, jsi krásný." ujistil jsem ho a potom se sklonil k jedné jeho bradavce. Jemně jsem ji skousl mezi zuby, na což se Sakusa znovu otřásl. Tentokrát to ale nebylo strachem. Pomalu se začal zase uvolňovat a dokonce se zklidnil natolik že mi zapletl ruce do vlasů. Odtáhl jsem se od něj a sundal si i svoje tričko. On si mě celý červený prohlédl a na jeho tváři zůstal zamyšlený pohled. „Nad čím dumáš?" zeptal jsem se ho. „Nad tím proč někdo tak úžasný jako ty, tráví čas s někým jako já." odpověděl. Naklonil jsem se k jeho uchu a zašeptal „To bych se měl ptát spíš já tebe. A odpověď na tvoji otázku je zcela jednoduchá. Protože tě miluju a všechno na tobě mi připadá prostě perfektní." Koutkem oka jsem zahlédl jak moc se usmívá a červená. Po chvíli, kdy jsem ho jen objímal a hladil ve vlasech, jsem se rozhodl udělat další krok. Nejdřív jsem stáhl kalhoty sobě a potom jemu. Tak jak jsem čekal, opět znervózněl a zakryl si svůj rozkrok rukama. Ty jsem mu ale hned oddělal a pohladil ho po tváři abych ho ujistil že je všechno v nejlepším pořádku. Už zbýval jenom jeden kus oblečení. Pouze jeden tah a konečně ho uvidím. Jenže...Jak to mám udělat abych ho zbytečně moc nevyplašil? Naklonil jsem se k němu a zlehka ho políbil. Mým cílem bylo odvést jeho pozornost. Překvapivě můj plán zafungoval a já se tak nemusel bát že bych ho nějak odradil nebo vyděsil. Sundal jsem mu tedy boxerky a trochu pohladil jeho chloubu. Zavzdychal do našeho polibku a mně se po těle rozlehlo příjemné mravenčení. On si to ale vykládal jako něco špatného a tak zase ztuhl a zčervenal. „Je to v pořádku Omi-Omi. Je to hezké když vzdycháš, protože vím že se ti to líbí." ujistil jsem ho a on ještě víc zrudl. Začal jsem ho znovu hladit po jeho chloubě a on znovu zavzdychal. Tentokrát už se trochu víc uvolnil, ale stejně na něm bylo vidět že se hodně stydí. Po chvíli jsem si sundal i své boxerky, při čemž jsem své prsty směřoval ke své puse. Sakusa se na mě zvědavě podíval a já věděl že nechápe co dělám. Rozhodl jsem se mu to radši nevysvětlovat, aby se zbytečně nepoplašil. Když jsem pak usoudil že jsou moje prsty, dostatečně nasliněné, obkroužil jsem s nimi Sakusův vstup. „Můžu?" zeptal jsem se ho a sledoval jeho vyplašený výraz. Pak ale statečně přikývl a já do něj jedním prstem vniknul. Vydal zvláštní přiškrcený sten. Moc jsem nevěděl jak si to mám vyložit, ale rozhodl jsem se pokračovat. Postupně jsem ho roztahoval, a když už to stačilo, přiložil jsem k jeho vstupu místo svých prstů, svůj úd. Sakusa se trochu oklepal a bylo vidět že se bojí. „Jestli ti to bude nepříjemné, tak mi to řekni a já přestanu." řekl jsem mu při čemž jsem se mu díval do očí aby věděl že to myslím vážně. Po tom co přikývl a usmál se na mě jsem ho ještě políbil na čelo. Pak jsem trochu zatlačil a dostal do něho svou špičku. „Uvolni se, když to uděláš bude to mnohem lepší." řekl jsem mu a on mě skutečně poslechl. Znovu jsem přitlačil a díky jeho uvolnění jsem se do něj dostal skoro celý. On bolestně zasténal a já ho obejmul. „Promiň, za chvíli už to bude dobré." pošeptal jsem mu do ucha a on mě svýma rukama obejmul okolo pasu. Po chvíli co si zvykl jsem začal jemně přirážet. Bylo mi jasné že se stále stydí a že mu tohle není tak příjemné jak by mělo být. Rozhodl jsem se ho proto znovu políbit a tím ho i uklidnit. Můj plán znovu zafungoval a jemu to viditelně začínalo být příjemné. Cítil jsem že mi věří a to mi dělalo radost. Ještě větší radost mi ale udělalo když si to začal užívat, což mi dal najevo vzdycháním. Pak jsem narazil na místo, které mu způsobilo velkou slast. Celý se napnul. Tentokrát to ale nebylo strachem nebo studem. Tentokrát to bylo slastí. Dnes už po několikáté zavzdychal. Teď mezi vzdechy ale vyslovil mé jméno, což mě na malý okamžik poslalo do nebe. Byl v jakémsi transu, který mu už ani nedopřával čas na to aby se styděl. Znovu jsem přirazil na to místo a sledoval jeho reakci. Byla téměř stejná jako před chvílí. Jediné co se změnilo byl fakt že se teď mnohem víc stáhl. To donutilo zavzdychat i mě. Zbaven zábran si mě Sakusa přitáhl víc k sobě a sám od sebe mě políbil. To už jsem nevydržel a vyvrcholil do jeho nitra. Jen chvilku po mě vyvrcholil i on. Viděl jsem na něm že je naprosto zničený a unavený. Na jeho tváři se ale pyšnil slastný úsměv, který mě ujišťoval že jsem udělal všechno dobře. Lehl jsem si k němu a přikryl nás oba dekou. Sprchu si dáme až zítra.

Tak a takhle si tam žijí dodnes. Jsou spolu spokojení, šťastní a oba páry se milují stejně jako na začátku jejich vztahů.♥

Promiňte že je ta úchylná část tak dlouhá, ale takhle to hold dopadá když se dostanu do svého živlu. Díky za přečtení, doufám že jste si to užili.