Haikyuu (oneshots)

BokuAka

„Bokuto, co zas blbneš? Počkej, pomůžu ti." řekl jsem, když jsem si všiml, že se Kotaro snaží nasadit si chrániče. Asi by na tom nebylo vůbec nic zvláštního, kdyby to nedržel jako prase kost.

Kleknul jsem si k němu a nasadil mu ty chrániče tak jak by měly být. Když jsem se na něj pak podíval, usmál se a já se na chvilku ztratil v jeho očích.

„Všichni dvě kolečka na rozběhání!" zahulákal najednou trenér a já musel svůj pohled od Bokuta odtrhnout.

Zajímalo by mě, nad čím Akaashi přemýšlel když se na mě díval. Vypadal tak strašně ztraceně ve svých vlastních myšlenkách... Připadalo mi, jakoby se ztrácel v mých očích, ale třeba si jen něco namlouvám...

Radši jsem se začal soustředit na trénink, aby po mě trenér nekřičel. Stejně mi ale stále hlavou vrtal Akaashiho dotek. Jeho jemné prsty na mé kůži... Bylo to tak elektrizující... Proč je mi jeho dotek tak příjemný... Proč má tak hezké oči a příjemný hlas... Z jakého důvodu jsou jeho přihrávky lepší než všechny ostatní... A proč je pro mě tak důležitý?

Trénink skončil a všichni kromě mě se nahrnuli do šatny. Schoval jsem síť a vytřel podlahu.

Když jsem pak vešel do šatny, nikdo už tam nebyl. Jediné co tam zůstalo bylo moje oblečení a mikina, kterou tady musel nechat Akaashi...

Rychle jsem se převlékl a vyběhl ven. Chtěl jsem Akaashimu dát zapomenutou mikinu, ale bohužel už nebyl na dohled.

Odešel jsem tedy domů... Osprchoval jsem se, udělal si úkoly a když se začalo připozdívat, začalo se mi chtít spát. Lehnul jsem si do postele, na kterou jsem předtím hodil Keijiho mikinu a když jsem ucítil jeho vůni, znovu jsem si vzpomněl na myšlenky, kterých jsem měl plnou hlavu na tréninku.

Přitulil jsem se k jeho mikině a usnul spokojeným spánkém.

...

Uběhlo pár dní a já si vypěstoval závislost na Akaashiho vůni. Bez jeho mikiny už jsem nebyl schopen usnout a kdykoli mi mamka navrhla, že ji vypere, odmítl jsem ji se slovy, že to není potřeba.

Akaashi svou mikinu sháněl a i když jsem mu nechtěl lhát, musel jsem říct, že nevím kde je. Kdybych se totiž prozradil, vzal by si ji zpět a já bych pak nebyl schopen usnout.

Po pár týdnech ale nastal velký problém. Akaashiho parfém se pomalu vytrácel a já si začal víc a víc uvědomovat, že jestli se mu nepřiznám a nezískám alespoň nějaké jeho tričko, přestanu spát úplně.

„'Kaashi... Mohl bys ke mně domů." zeptal jsem se ho jeden den po škole a on přikývl. Sice vypadal, že moc nechápe co mu chci, ale nevypadal, že by se mu to chtělo rozpitvávat.

Došli jsme až k nám a já ho zatáhl k sobě do pokoje.

„Děje se něco Bokuto-san?" zeptal se mě a já přikývl.

„Vzpomínáš... Jak se ti ztratila mikina?" zeptal jsem se a on přikývl. „No... Jednou jsem po tréninku zůstal sám v šatně a ty sis tam tu mikinu zapomněl. Vzal jsem ji ven a chtěl jsem ti ji donést, jenže ty už jsi nebyl na dohled, a tak jsem si ji vzal domů. Ten večer jsem tu mikinu obejmul a s postupem času jsem se stal závislý na usínání u představy, že tě objímám. Jenže ta mikina přestala vonět... A já teď nemůžu spát... Vím, že je to zvlástní a tu mikinu ti vrátím, ale potřebuju, abys mi půjčil nějaké tričko nebo něco, abych byl vůbec schopen usnout." vysypal jsem ze sebe celou pravdu a Akashi se na mě díval s otevřenou pusou.

Díval jsem se Bokutovi do jeho smutně a trochu zoufale vypadajících očí a já se začal pomalu usmívat od ucha k uchu.

„To mě máš až tak moc rád?" zeptal jsem se trochu dojatě a on posmutněle přikývl.

„A proč jsi mi to neřekl dřív?" zeptal jsem se a on si povzdechl. „Protože jsem se bál, že mě nemáš rád a myslel jsem, že mě pak už nebudeš chtít vidět." řekl a mně zmizel úsměv z tváře.

„J-jak sis mohl myslet, že tě nemám rád?" zeptal jsem se zaraženě a on se na mě zahleděl.

„Ty jsi to nepochopil, že?" zeptal se a já nakrčil obočí.

„Nemyslel jsem to tak, že tě mám rád jako kamaráda... Prostě jsem se do tebe zamiloval..." řekl a já si až teď uvědomil co se mi celou tu dobu snažil říct.

Okamžitě jsem ho pevně objal a on si mě k sobě za pas přitáhl blíž. Seděl jsem mu na klíně a on si mě držel tak blízko jak mohl.

„To tričko ti půjčím, ale mnohem radši bych, kdybys šel přespat ke mně a spal v mém objetí. Už dlouho tě mám mnohem radši než jen jako pouhého kamaráda." řekl jsem a on mi dal pusu na čelo.

„Díky Bohu..."