Haikyuu (oneshots)

OsaAtsu

Tak jo, jsem zpět. Dnešní díl je OsaAtsu a mám konečně zpátky notebook. Mimochodem Osamu v tomhle oneshotu umí hrát na violoncello. :)

Byl pátek a já seděl v obýváku se svými rodiči a s bratrem. Řešili jsme zrovna oslavu, která se chystala na víkend. Abych vás uvedl do obrazu... Naše sestřenka, které bude deset let má slavit narozeniny. A protože jejich dům není dost velký, aby tam mohli přijet příbuzní, bude se oslava konat u nás.

Rodiče nemají čas nic organizovat, a tak jsem se s Osamuem nabídnul, že tu oslavu nachystáme. Zítra ráno ještě vyzvedneme dort a nachystáme pár balónků, aby to tady nějak vypadalo.

"Atsumu, Osamu, prosím zkuste tu oslavu nějak pěkně zorganizovat... A nezapomeňte, že přijede spousta příbuzných a pár jejích kamarádů, tak ať to nějak vypadá. Vrátíme se s tátou až v pondělí večer, takže tu budete nějakou dobu sami." připomněla nám ještě máma a pak se s tátou zvedli z gauče.

Sebrali si tašky, oba se s námi rychle rozloučili a potom ve spěchu odešli pryč.

...

Když jsem se druhý den ráno probudil, nechtělo se mi vůbec vstávat. Necítil jsem se zrovna na nějakou obrovskou oslavu. No, aspoň, že tam bude i Osamu, protože bez něj by mě asi kleplo...

"Tsumu, vstávej." přišel ke mně do pokoje a já se při pohledu do jeho očí musel usmát. Protáhl jsem se a pak skutečně vylezl z postele.

"Tak jo, co všechno vlastně potřebujeme udělat?" zeptal jsem se Samua po snídani a on se zamyslel.

"No... Musíme vyzvednout dort, nakoupit nějaké jídlo a pití, trochu to tady ozdobit a pak od tebe potřebuju pomoct s vybráním písničky, kterou budu hrát, protože mám trochu nervy kvůli babičce." řekl upřímně.

"Tak jo, rád ti pomůžu. Nebuď nervózní, babičce i všem ostatním se tvé vystoupení určitě bude líbit." zkusil jsem ho uklidnit a on si povzdechl.

"Vždyť víš, jaká babička je. Vždycky do všeho šťourá a nikdy jí není nic dobrý." řekl trochu smutně a já mu musel dát za pravdu.

"Jo, máš pravdu, ale ty to určitě zvládneš... Je mi jedno co kdo říká, mně se tvoje hraní líbí." řekl jsem a jemu lehce zrůžověly tváře.

"Díky." řekl a pak nastalo zvláštní ticho.

"No nic, jdem do toho obchodu." řekl jsem ve snaze to nějak zachránit...

...

Když jsme se vrátili domů, vybalili jsme nákup a začali chystat balónky.

"Kolik jich mám nafouknout?" zeptal jsem se a Samu se zamyslel.

"Nevím, asi není potřeba je dávat nikam jinam, než do obýváku a do jídelny, tak řekněme asi 15 balónků." odpověděl mi po chvíli a já přikývl.

Začal jsem je nafukovat, Osamu je zavazoval a pak jsme je rozvěsili všude kde jsme uznali za vhodné.

"Tak... To by mělo být všechno. Pojď, musíme ti vybrat tu písničku." řekl jsem Samuovi a on přikývl. Odešli jsme nahoru a posadili se na postel. Samu vytáhl všechny svoje noty a já si při pohledu na obrovský štos papírů povzdechl. "To všechno?" zeptal jsem se poraženecky a on se ušklíbl.

"Jo... Musíme něco vybrat." řekl a já si povzdechl.

"Tak jo... Vyber z toho deset nějakých skladeb, které máš rád." řekl jsem mu a on si po chvíli přehrabování se v notových zápisech skutečně vybral.