Haikyuu (oneshots)

AsaNoya

„Hej Asahi, můžeš sem na chvíli?" křikla nějaká holka na Asahiho, když nám skončil trénink.

Poslední dobou se kolem něj strašně motá. Nedávno se přistěhovala a mám takový pocit, že se Asahimu líbí. Zvláštní ale je, že mi to tak strašně vadí. Úplně mě to užírá zevnitř.

„Hej Noyo, nechceš u mě dneska přespat?" zeptal se Tanaka, který stál hned vedle mě. Okamžitě jsem přikývl. Přespávat u Tanaky je totiž vždycky zábava.

Když jsme ale pak jen tak seděli u něj v pokoji, začal jsem svůj názor trochu přehodnocovat. Tanaka se vážně snažil... Vymýšlel všemožné kraviny, aby mě trochu rozptýlil, ale nic nepomáhalo. 

„Yuu, co je to s tebou?" zeptal se a já  pochopil, že je to se mnou vážné. Křestním jménem mě oslovil jenom jednou a to bylo po hádce s Asahim, kdy jsem se rozhodl opustit tým. Tehdy na mě byl hrozně naštvaný, protože jsem udělal strašnou blbost. Jenže... já prostě nechtěl, aby si měl Asahi za zlé všechny chyby. 

Bylo mi to tak strašně líto... Bolelo mě, že si sám sebe nevážil... a pak jsem nechtěl hrát bez něj.

„Yuu." zopakoval Tanaka trochu výrazněji a já se probral ze svých myšlenek. „Štve mě, že se kolem Asahiho motá ta nová holka." řekl jsem a Tanaka se na mě ušklíbl.

„Prostě... mi na ní něco vadí. Strašně mě žere, že tráví s Asahim čas." řekl jsem a Tanaka konečně promluvil.

„Noyo, co by sis myslel, kdyby Asahi začal s tou holkou chodit?" zeptal se a já zaťal pěsti a zrudnul vzteky. Při pomyšlení na to, že by s ní Asahi něco měl, jsem dostal chuť něco rozbít.

Tanaka se trochu pousmál a pak řekl, že to jako odpověď stačí.

„Tak dál, co cítíš ke Kiyoko?" zeptal se a já na něj hodil nechápavý pohled.

„K čemu to chceš jako vědět?" zeptal jsem se stále podrážděný z předešlé otázky, při čemž jsem skenoval Tanaku zkoumavým pohledem. 

„Myslím, že ses nám zamiloval, a tak chci svou teorii potvrdit." řekl jakoby nic a já začal vyšilovat.

„C-cože?! Já? Zamilovaný? Cože?" blekotal jsem a Tanaka se smál. 

„Prosím tě přestaň a soustřeď se, ať se někam dostanem." řekl a já se snažil ze všech sil, abych se aspoň trochu uklidnil.

„Fajn..." odpověděl jsem, když jsem se po chvíli konečně jakž takž uklidnil.

„Takže? Co cítíš ke Kiyoko?" zeptal se Ryuu znovu a já se zamyslel. Jediné, co jsem ale dokázal sesmolit je, že je hezká. Nic víc mě o ní nenapadalo. Nepřitahovala mě... Její osobnost mi nepřišla bůh ví jak úžasná... Prostě nic. Ano jistě, je krásná a dobře se s ní povídá, ale není někdo, koho bych chtěl mít celý život po svém boku.

Když jsem si tohle sesumíroval v hlavě, řekl jsem to Tanakovi, který na mě zůstal opařeně hledět.

„Dobře... A co cítíš k Asahimu?" zeptal se po chvíli a já nemusel ani přemýšlet, abych mu byl schopný odpovědět.

„Asahi je někdo, kdo je v mém životě naprosto nepostradatelný. Jako ty, jenže... S ním je to takové jiné. Když jsme se před rokem pohádali, cítil jsem se jako nic. Tak strašně moc mi záleželo na tom, abych vybral každý míč, aby měl pocit, že mu někdo kryje záda. Tak moc jsem se snažil, ale stejně to dopadlo tak jak to dopadlo. Když mě opustil... měl jsem pocit, že s sebou odnesl část mě. Vím, že ti to tehdy ublížilo, ale já bez něj už nemohl hrát. Viděl jsem ho ve všech spoluhráčích, všechno mi ho připomínalo a já se nedokázal přenést přes tu prázdnotu, kterou ve mně zanechal svým odchodem. A teď se kolem něj motá ta holka a mě to štve, protože chci ať tráví svůj čas se mnou... Protože on je ten člověk se kterým chci strávit celý život... Protože to on je ten, kdo je pro mě nejkrásnější na světě." vyzpovídal jsem se a Tanaka oněměl v úžasu.