Haikyuu (oneshots)

KogaGoshi

Blížily se Vánoce a Koganegawa přemýšlel co věnovat svým kamarádům a blízkým. Dřív nebo později ale pro každého našel nějakou tu drobnost. 

Skutečný problém pak ale nastal, když vymýšlel dárek pro Goshikiho. Neměl nejmenší tušení co by svému kamarádovi mohl dát. Měl ho rád... Hodně. A nechtěl mu dávat jen tak něco.

S každým dnem se stresoval víc a víc a trápilo ho, že vlastně ani neví, co by si Goshiki přál.

Pak ho ale těsně před Vánocemi napadlo co by mu mohl dát.

Už delší dobu si přál, aby Goshiki věděl o jeho pocitech, jenže nikdy nepřišel správný čas mu to říct.

Teď ale konečně přišla možnost, aby dal své city najevo.

Z bavlněných nitek upletl náramek s nápisem I love you 

Váhal jestli si to nakonec nerozmyslet a nedat mu něco jiného, ale stejně moc dobře věděl, že mu to nakonec dá.

...

Nadešel den Vánoc. Ve vzduchu bylo cítit cukroví, vánoční atmosféra se linula každou ulicí a protože rodiny Goshiki a Koganegawa spolu vždy tráví každé Vánoce, Koganegawa téměř celý den nedočkavě vyčkával, až uslyší zvuk zvonku.

Měli jste vidět ten jeho nadšený výraz, když se konečně dočkal. 

Sotva se Gosiki a jeho rodina stihli dostat dovnitř, Koganegawa už mu visel kolem krku.

„Ahooj." pozdravil je z vesela. V tom najednou do předsíně vtrhla Koganegawova máma a začala všechny objímat vítat a zdravit.

Když se konečně všichni vymotali z předsíně, začal opravdový zmatek. Všichni si přáli veselé Vánoce, Koganegawova sestra lítala z jednoho konce obyváku na druhý, mezitím co Koganegawa jen čekal až bude mít s Goshikim chvíli soukromí.

„Večeře." zvolala najednou paní domu a všichni se seběhli do jídelny. Kapr na stole a spousta bramborového salátu téměř okamžitě upoutala pozornost všech hladových účastníků večeře.

Nezabralo to ani půl hodiny a všechno jídlo bylo snězeno.

Přejezené rodiny se přesunuly do obyváku před televizi a daly se do sledování Vánočních pohádek.

Mezitím se Goshiki a Koganegawa vytratili do Kanjiho pokoje.

Sotva se za nimi zaklaply dveře, oba si nahlas oddechli. Následně ale oba propukli v záchvat smíchu nad svými identickými reakcemi.

I když... Nikdo se jim nemůže divit. Asi si dokážete představit ty klasické otázky, které jsou dětem většinou během rodinných návštěv pokládány.

Když se oba dosmáli, vzpomněl si Koganegawa na svůj dárek.

„Teď když už jsme se navečeřeli... Chci ti dát vánoční dárek." řekl a Goshikimu se rozsvítily oči zvědavostí.

Kanji přešel ke svému nočnímu stolku a z prvního šuplíku vytáhl malou krabičku, ve které byl zabalený jeho dárek.

„Na. Rozbal to." řekl a podal krabičku Goshikimu.

Ten začal pomalu trhat balící papír a když uviděl co mu Konegawa dal, jeho oči se rozsvítily ještě víc.

„Awww." bylo jediné na co se zmohl, než skočil Kanjimu kolem krku. 

Koganegawa ho překvapeně objal nazpátek a pohladil ho po zádech.

„Myslíš to vážně?" zeptal se Goshiki, na což se od něj Koganegawa odtáhl a rychle ho políbil.

Goshiki se do polibku okamžitě zapojil, a tak si oba vychutnávali hezkou chvilku.

V tom ale do pokoje vešla Kanjiho sestra.

„Kanji půjčíš mi- Woah, co se to tady děje?!" vykřikla, po čemž se ti dva od sebe neochotně odtáhli.

„Jdi pryč!" okřikl ji okamžitě Koganegawa, což se jí očividně nelíbilo. Nafoukla tváře a oddupala zpátky k sobě do pokoje.

Goshiki ho znovu objal a opřel si hlavu o jeho hrudník.

„Taky tě miluju." řekl a lehce se pousmál.

Koganegawa mu dal pusu do vlasů a oddechl si. Ten stres, kterým si kvůli tomuhle prošel najednou zmizel a on mohl být konečně spokojený.

„Tak co se tady děje?" rozrazila najednou dveře Goshikiho máma. 

„M-mami..." zakoktal Goshiki a vykroutil se s Kanjiho obětí.

„Takže?!" v hlase jeho matky byl zcela znatelný vztek a Kanji si okamžitě všiml, že Goshiki jen z obtížemi zadržuje svoje slzy.

„Mám ho rád mami." zašeptal a po tváři mu stekla slza.

Věděl co teď přijde...

„No to si snad ze mě děláš srandu!" vykřikla a nasadila zhnusený, povýšenecký výraz.

„Domů už se nevracej." řekla a zabouchla za sebou dveře.

Goshikiho zradily jeho nohy a on spadl na podlahu. Věděl, že teď nemá kam jít. Jeho rodina se homosexuality přímo štítila.

Koganegawa ho opatrně objal a Goshiki mu zabořil hlavu do jamky mezi krkem a klíční kostí.

Hlasitě se rozvzlykal, při čemž ho Kamji jen hladil po hlavě.

„Proč Goshikiho rodiče tak unáhleně odešli?" zeptala se rozrušeně Kanjiho matka, která jen tak vtrhla do pokoje. Pak si ale všimla, že Goshiki pláče a rychle si klekla ke dvěma chlapcům na podlahu.

„Co se děje?" zeptala se nyní povzbuzujícím hlasem a starostlivě položila ruku na Koganegawovo rameno.

„Jen... Řekl jsem Goshikimu o svých pocitech a ukázalo se, že ke mně cítí to samé, ale pak přišla jeho matka a řekla mu ať už se nevrací domů." shrnul rozrušeně Kanji a jeho máma pochopila, že jí teď nejspíš moc detailů nevysvětlí. Proto na to pouze chápavě přikývla a odešla pryč.

I přes to, že jí zrovna dvakrát moc informací sděleno nebylo, došlo jí, že teď Goshiki nemá kam jít a že se asi mají s Kanjim rádi víc než jako kamarádi. Co jí ale nešlo do hlavy bylo, proč Goshikiho rodiče reagovali tak... nepřiměřeně.

Nakonec se rozhodla, že může Goshiki zůstat u nich. Přeci jen... Nemůže ho teď jen tak vyhodit.

Mezitím se Goshiki pomalu uklidnil a teď už jen tak ležel v Kanjiho náručí.

„Promiň." omluvil se když mu došlo, že se právě vybrečel na Kanjiho rameni.

„Neomlouvej se! Není to tvoje vina. To já bych se měl omluvit. Kdyby to moje tupá sestra nevyžvanila tak-" chtěl dopovědět Koganegawa, ale byl přerušen polibkem.

„Nech to být. Jen... Kam teď půjdu?" zeptal se zoufale. Najednou se ale jako mávnutím kouzelného proutku objevila Kanjiho máma.

„Můžeš zůstat u nás." řekla a usmála se.

„Oba chlapci vydali sborové „Vážně?!" na což se ona začala smát.

„Ano, vážně. Akorát budeš muset spát na matraci u Kanjiho v pokoji, protože tady nemáme moc místa." řekla a s tím zase pokoj opustila.

Goshiki nadšeně skočil Kanjimu kolem krku a oni se oba svalili na zem.

Pak z nějakého neznámého důvodu propadli záchvatu smíchu a válejíc se po zemi se smáli jako šílenci.

Později večer dotáhli matraci z půdy. Původně to mělo být tak, že bude Goshiki spát na matraci a Kanji na posteli, ale nakonec to stejně dopadlo tak, že spali v jedné posteli, hezky ve společném obětí.

HELLO! Máme tady 46 kapitolu a s ní ship KogaGoshi. Zároveň jsem opět splnila přání co mi byla zadána, takže se určitě nebojte poprosit si o další shipy. Zároveň mám teď sedm dní volna, takže budu mít čas psát. Máte se na co těšit ;)