Haikyuu (oneshots)

IwaOi

„Oikawaa-Saannnn" zvolala jedna z fanynek mého kamaráda a já si povzdechl. Proboha to nemůžeme jít alespoň jednou do školy bez toho, aniž by se kolem něho hned motaly všechny ty holky?

„Ano?" odpověděl Oikawa a nasadil jeden ze svých sebestředných úsměvů. 

Ach jo... Vím, že se směje jen proto, aby je neurazil, ale stejně je krásný... V duchu jsem se rychle okřikl za své myšlenky a otočil se směrem Oikawy, který už se bavil s jednou svou fanynkou.

Pištěla jakoby se blížil konec světa... Nechápu ji. Taky se mi Tooru líbí, ale rozhodně v jeho přítomnosti takhle nevyvádím. 

Nevím sice jaký je jeho typ holky, ale dost silně pochybuju o tom, že by se mezi vlastnosti, které ho přitahují řadilo pištění jakoby ji na nože brali.

Když mu předala svoje sušenky a objala ho, jsme se od ní konečně dostali.

„Hele, nechceš sušenky?" zeptal se Tooru, když se ke mně konečně vrátil. Trochu jsem se uchechtl a jednu si od něj skutečně vzal. 

Věděl jsem, že je sám stejně nikdy nesní...

Ach jo... Mám jich všech plné zuby. Chápu, že jsem volejbalová hvězda naší školy a že je moje tvář naprosto neodolatelná, ale mohly by se do mě trochu vžít.

Nemají ani potuchy jak hrozné to je, když se kolem vás každý den motají desítky holek a cpou vám svoje dortíky, které nezvládnete všechny ani ochutnat natož sníst... Navíc, když už jsem víc jak tři roky zamilovaný do svého kamaráda...

Můžu mít doslova každou holku ve škole... Ale to já ne! Zamiluju se do Iwaizumiho...

Ach jo...

„Hele Iwaizumi, co mám s nima dělat??? Jsou hrozné! Nesnáším to jejich pištění a přeslazené koláče!" stěžoval jsem si Iwa-chanovi.

„Když si někoho najdeš, třeba tě nechají na pokoji." vyplivl Iwaizumi jakoby se mu příčilo to co říká.

„Jenže já nemůžu chodit jen tak s někým... Mám někoho rád a i když spolu nejsme, cítil bych se provinile." odvětil jsem a Iwaizumi se na mě nevěřícně podíval.

„Oikawo vždyť můžeš mít snad každou holku ve škole, tak proč jí to prostě neřekneš?" zeptal se mě a já se ušklíbl.

„Možná proto, že to není holka. A navíc... On by mě nechtěl." řekl jsem a Iwaizumi otevřel pusu. 

„A-aha, to jsem nečekal, ale ať už je to kdokoliv, přeju hodně štěstí." popřál mi a od té chvíle mezi námi nastalo hrobové ticho.¨

Celý den jsem přemýšlel nad tím, co mi Oikawa řekl. Tak nějak jsem doufal, že jsem ten koho má rád já... Vždycky když jsem se nad tím ale zamyslel, uvědomil jsem si, že je to úplná blbost... Proč by miloval zrovna mě?

Myšlenky mi nedaly chvíli klidu. S každou minutou jsem byl čím dál tím víc vystresovaný a ke konci dne už jsem toho měl fakt plné zuby.

Nezbývalo mi nic, než říct Oikawovi pravdu...

...

„Hej, Oikawo, chci ti ukázat jedno místo, půjdeš se mnou?" zeptal jsem se ho když nám skončil trénink.

„Jasně." přikývl nadšeně, a tak jsme se společně vydali na mýtinu v lese, kde bylo spousta rozkvetlých květin a bylin, které v téhle roční době vypadaly naprosto nádherně.

Šli jsme lesem a Oikawa se mě pořád vyptával, kam to vlastně jdeme. Chtěl jsem, aby měl překvapení, a tak jsem se zdržel odpovědi. 

Půl hodinová cesta se zvědavým Oikawou byla skutečně zážitek...

Když jsme ale dorazili na rozkvetlou mýtinu, jeho výraz stál rozhodně za to. V jeho očích se okamžitě rozsvítily malé hvězdičky a já cítil jak se mi v břiše rozlétli motýlci, stejně jako se ti skuteční s našim příchodem rozlétli po louce.

Oikawa se rozběhl doprostřed mýtiny a lehl si do trávy.

Rychle jsem doběhl za ním a naskytl se mi pohled na vysmátého Oikawu, který se válel mezi spoustou nádherných květin.

„Je to tu krásné..." řekl zasněným hlasem a já v jeho očích viděl, že je skutečně šťastný.

„Moc se mi tu líbí, ale proč jsi mě sem vzal? Nějak se mi nezdá, že bychom tu byli jen tak." přemýšlel Tooru a já si mezitím lehl vedle něj.

„Ne, jen tak tu skutečně nejsme..." utvrdil jsem ho v jeho domněnkách a pak pokračoval „Jsme tu, protože ti potřebuju něco říct." 

„Jsem jedno ucho. Teda dvě uši." zasmál se Tooru.

Jeho úsměv mi zase vehnal motýlky do břicha. Moje srdce přeskočilo dva údery a já při pohledu na něj ztratil nit.

„Víš... Jak ses mě dneska ptal na to co dělat s těma otravnýma holkama a pak jsme se dostali k tomu, že se ti někdo líbí?" zeptal jsem se a Oikawovi zrůžověly tváře.

„Jo." vymáčkl ze sebe a já pokračoval „Chtěl jsem se tě zeptat... Kdo je ten, koho máš rád?" 

„Prosím neodcházej ode mě po tom, co teď udělám." odpověděl a než jsem stihl něco namítnout, natiskl se na mě a objal mě tak pevně jak jen mohl „Miluju tebe." zašeptal a moje srdce se pro tentokrát skoro zastavilo.

Pak ale začalo bít jako splašené a koutky mých úst se roztáhly do širokého úsměvu.

„Taky tě miluju." vydechl jsem a objal ho na zpátek.

Spokojeně jsme leželi ve vzájemném objetí na rozkvetlé mýtině a užívali si přítomnost jeden druhého.

„Hele, pomůžeš mi se zbavit těch třeštidel?" zeptal se Oikawa a já se uchechtl

„S radostí." odpověděl jsem, a tak jsme začali spřádat plán, jak jim to jejich pištění jednou pro vždy zatrhnout.

Taak a mám to. Snad se to dá číst. :)