Haikyuu (oneshots)

KageHina

„Tobiooo!" zakřičel jsem na svého přítele a on se na mě otočil.

„Co je?" zeptal se a já si povzdechl.

„Tobi nemyslíš si, že by si náš tým zasloužil vědět že jsme spolu?" zeptal jsem se na otázku, která mě poslední dva měsíce trápila.

„Ach jo..." řekl a pak se na chvíli zamyslel.

„Já vím, že před nimi nechceš mít tajemství... Upřímně, bych jim to sám nejradši řekl, ale víš jak by Suga-san nejspíš reagoval." odpověděl nakonec a já nakrčil obočí. Nechápal jsem co tím Kageyama myslí a tak se on pustil do vysvětlování.

„Jsi jeho nejmilejší "dítě"... Bojím se, že kdyby zjistil, že jsme spolu, ukřižoval by mě na hořícím kříži. A v takovém případě už by nepomohly ani Asahiho modlitby." povzdechl si a smutně mi koukl do očí.

Já si rychle uvědomil, že má vlastně pravdu... Ovšem od svého nápadu říct o našem vztahu týmu, se mi zrovna dvakrát upouštět nechtělo.

Od té doby co jsme se se Shoyem dali dohromady, uběhlo víc jak půl roku.

Štvalo mě, že to nemůžeme nikomu říct... Zvlášť když se kolem něho motala jedna holka z naší třídy.

V takových chvílích jsem měl opravdu chuť přitáhnout si ho k sobě a zasyčet na ni jako naštvaný kocour.

V hloubi duše jsem ale věděl, že je to takhle lepší. Jednak jsem si jistý, že by mi Shoyo s tou holkou neutekl a jednak ještě nepotřebuju přijít o hlavu...

I když... pochybuju, že by Suga reagoval tak přehnaně. Na druhou stranu by se mu to ale určitě nelíbilo.

Už takhle bruslím na tenkém ledě, kvůli tomu jak jsem se na začátku roku s Hinatou hádal, nadával mu a jak spolu pořád v něčem soutěžíme. Moc dobře vím, že se mu to vůbec nelíbí a nechci aby měl pocit, že přede mnou Shoya musí chránit.

Ne! To fakt nemám za potřebí...

„Nechceš u mě dneska přespat?" zeptal jsem se Tobia, když jsme po tréninku opouštěli tělocvičnu. „Jo, jasně." odpověděl potichu a trochu se usmál.

Došli jsme ke mně domů a protože se nám vůbec nic nechtělo, pustili jsme si film a mazlili se spolu.

Kageyama se mi přehraboval v mých zrzavých vlasech a já se jen tak spokojeně válel v jeho obětí.

Film jsem pomalu ale jistě přestával vnímat a po chvíli už jsem dřímal v Tobiho náručí.

Když můj malý zrzeček usnul, uvědomil jsem si, že se mi chce také spát.

Netrvalo to ani malou chvilku a už jsem spal taky.

...

Dalšího rána mě vzbudilo roztažení závěsů. Co mě ale překvapilo bylo, že Shoyo stále spal v mém obětí. To ale znamenalo... že ty závěsy roztáhl někdo jiný.

Prudce jsem otočil hlavou a všiml si Hinatovy matky, která se culila jako sluníčko na hnoji. „Dobré ráno hrdličky." řekla a úsměv na její tváři se jen rozšířil.

I já jsem se trochu pousmál. To už jsem ale cítil, jak sebou Hinata mele.

„Maami! Co tu děláš?" zeptal se protírajíc si oči.

„Za prvé máte oba školu a za druhé jsem si nemohla pomoct abych nevešla dovnitř. Měli jste pootevřené dveře a byli jste spolu strašně roztomilí." řekla a pak jen tak odešla.

To už ale do pokoje vlítla Natsu a začala poskakovat všude okolo.

„Vstávat, vstávat, vstávat..." opakovala pořád dokola a smála se na celé kolo.

Když jsem se pak otočil na Shoya a uviděl jeho naštvaný výraz, nedokázl jsem se smíchu ubránit ani já.

„Čemu se jako směješ?" zeptal se ublíženě Hinata a já se rozesmál ještě víc.

...

Když jsme se konečně vyhrabali z postele a Natsu dala pokoj, odešli jsme spolu do školy. Ještě než jsme ale vešli do budovy dali jsme si spěšnou pusu na rozloučenou, protože první hodinu nemáme spolu.

To ale bohužel zaznamenal někdo, kdo to rozhodně zaznamenat neměl.

„Kageyama Tobio!" uslyšel jsem naštvaný hlas Sugawary, který se k nám blížil nekontrolovatelnou rychlostí.

Nad tím si Tobio jen povzdechl a zřejmě připraven čelit svému osudu se postavil k Sugovi čelem.

„Co to má znamenat?" vykřikl Suga když došel úplně k nám a naštvaným pohledem skenoval Kageho.

„Chodíme spolu." řekl Tobio jakoby se nechumelilo a mě spadla brada.

„Já tě-" nestačil Suga doříct, než jsem se mu do toho vložil.

„Ne!" vykřikl jsem a stoupnul si mezi něj a Kageyamu.

„Nech ho na pokoji!" ozval jsem se znovu a teď pro změnu spadla brada Sugovi. Nejspíš nečekal, že budu vůči Kageyamovi tak ochranářsky.

„Ale Hinato, vždyť ti pořád nadává. Co když ti ublíží?" zeptal se Suga zoufale a já se až teď dokázal pořádně vžít do jeho situace.

„Proč v něm všichni vidíte to zlé?" zeptal jsem se a Suga se na mě trochu zmateně podíval.

„Nejdřív Tsukishima s tou jeho blbou přezdívkou a teď tohle? Chápu, že se o mě bojíš, ale Tobio by mi nikdy neublížil. Vím, že moc neukazuje svoji laskavou stránku, ale čím bližší jsme si byli, tím mileji se choval. To že se ve společnosti necítí tak dobře ještě neznamená, že je zlý. Možná, že právě jeho vzácné úsměvy a láska, kterou mi za posledních pár měsíců dal, dělají z jeho osobnosti tu nejkrásnější na světě. Právě proto jaký je... ho miluju." vysvětlil jsem a teď už Suga nebyl jediný, kdo měl bradu skoro až na zemi.

Díky mému proslovu se Tobio doširoka usmál a přitáhl si mě blíž k sobě. „Taky tě miluju." šeptl mi do vlasů a dal mi malou pusu na čelo.

To zřejmě obměkčilo i Sugovo srdce a tak byl náš vztah konečně schválen jedním z mých dvou nebiologických rodičů.

Po tomhle už ale Daichi nebude žádný problém...

Ahojky! Dneska je to trochu kratší, ale fakt jsem se snažila. Snad se vám to líbilo.

Jinak už jsem splnila všechny vaše žádosti až na EnnoTana, který bude přespříště (příště bude AraKita, protože ten ship potřebuje víc pozornosti. Už ho mám v konceptech snad měsíc a furt ne ane se k tomu dokopat.) No každopádně už mi zbývají jen dva shipy, takže budu ráda, když do komentářů zase napíšete nějaké svoje přání, popřípadě jestli chcete aby se postavy nějak chovaly (nebo prostě co vás napadne)

Tak jo, to by bylo pro dnešek všechno a brzy se spolu uvidíme u nějaké další kapitolky :)