Haikyuu (oneshots)

KuroKen

Ahoj. Spousta z vás asi ví, že jsem napůl Polka. Dneska ráno jsem si přenastavila wattpad do polštiny, protože jsem měla chuť si přečíst něco v polštině. Jen tak ze srandy jsem si zkusila najít nějakou knihu na ship z Haikyuu a upřímně jsem opravdu nečekala, že mi to něco najde, protože jsem si vždycky myslela, že je po celém Polsku homosexualita tabu. Našlo mi to docela dost knih a já si vybrala jednu na téma KuroKen. Kuroo v jednu chvíli řekl, že je znechucený tím, že se do něj Kenma zamiloval (potom svůj názor samozřejmě přehodnotil, ale to teď řešit nebudeme.)  Komentáře pod touto pasáží byly sprostější, než já když mě otravuje bratr a to je opravdu co říct. Upřímně i přes to, že tam byly jen nadávky, tak mě to opravdu zahřálo na srdci. Jsem strašně ráda, že jsou v mém milovaném Polsku i lidé, kteří používají mozky, a tak jsem se o to s vámi chtěla podělit. 

Tak a teď už jdeme na dnešní oneshot, který je inspirovaný jedním zahraničním oneshotem, který byl na ship OtaYuri :)

"Kenmo, zlatíčko, proč si chceš koupit tu sukni?" zeptala se mě máma a já musel jít s pravdou ven. "Mami, až půjdu poprvé do té nové školy... Budu předstírat holku." řekl jsem a máma se na mě podívala jako na zjevení. "Proč bys to dělal?" zeptala se nechápavě. "Na staré škole se mi všichni smáli kvůli mým vlasům... Nechci si je stříhat, takže radši budu předstírat holku, aby mi všichni dali pokoj." řekl jsem a máma se na mě chápavě podívala.

"Když jsem byla v tvém věku, nosila jsem vlasy sestřihnuté tak, že jsem vypadala jako kluk, takže tě chápu... Tu sukni ti ale stejně nekoupím." řekla. "Co? Proč?" zeptal jsem se.

"Nesluší ti... Pomůžu ti vybrat nějakou jinou." řekla a já pocítil úlevu. "Díky mami." odpověděl jsem jí a pevně jsem ji objal.

Nakonec jsme vybrali tři modré sukně a já byl opravdu spokojený.

...

Další den měl být můj první den v nové škole. Přes prázdniny jsem se naučil malovat si řasy a měnit svůj hlas na holčičí, takže jsem ráno s přípravou neměl žádný problém.

Když jsem odcházel z domu, byl jsem se svým vzhledem naprosto spokojený. Opravdu jsem připomínal holku.

Seznamování se spolužáky i se všemi okolo prošlo bez problémů a nikdo nepodezíral, že bych mohl být kluk. Jenže už první den nastal obrovský problém.

Problém jménem Kuroo... Proč je sakra tak pěkný? 

Došel jsem domů poměrně zdeptaný a zmatený. Máma si ovšem okamžitě všimla mého výrazu. "Co se stalo?" zeptala se místo pozdravu a já se posadil na gauč. Ona se posadila hned vedle mě a já si povzdechl.

"Já nevím, jsem zmatený. Ve škole jsem potkal jednoho kluka a prostě... Je strašně hezký a vždycky když se usměje tak se musím usmát taky. Když se představoval, tak jsem měl žaludek na vodě a celý den jsem se na něj nedokázal přestat dívat." mumlal jsem zmateně a máma se culila čím dál tím víc.

"Proč se tak směješ?" zeptal jsem se jí a ona řekla: "Tobě to vážně nedošlo co? Vždyť tobě se ten kluk líbí." řekla a můj mozek jakoby přestal fungovat. Pak jsem si jen povzdechl "Máš pravdu... Opravdu se mi líbí... Škoda jen, že já se mu nikdy líbit nebudu." 

"Proč by ses mu nemohl líbit?" zeptala se.

"Protože jsem kluk. Kdybych se mu zalíbil, zalíbilo by se mu mé dívčí já." odpověděl jsem jí a ona se trochu zamyslela. 

"Co kdyby byl bisexuál?" zeptala se a já se musel pousmát. Vždycky se snaží vidět ve věcech to pozitivní.  "O tom pochybuju, ale i tak díky." 

Po tom jsem odešel k sobě do pokoje. Zbytek dne jsem nemyslel na nic jiného než... No jako byste to nevěděli.

...

Od začátku školního roku uběhlo několik měsíců a já se přímo zbláznil do jedné holky. Opravdu bych jí to chtěl říct, ale bojím se, že mi zlomí srdce tak jako všechny holky. Po tom, co mě poslední holka podváděla jsem nad holkami víceméně zlomil hůl. Kéž by byl na světě kluk, který by byl stejně roztomilý a který by se choval stejně mile jako ona. Jenže ten by se do mě stejně nezamiloval... 

...

"Hele Naomi, můžu ti něco říct?" zeptal jsem se jí když nám skončila škola. (Ano, Naomi je Kenma:)) "Jasně, děje se něco?" zeptala se.

Byl jsem zmatený a zajímalo mě co po mě Kuroo asi chce. "Mám tě rád... Myslím jakože... Se mi líbíš." řekl a mě se rozbušilo srdce.

"Taky se mi líbíš." odpověděl jsem a moje tváře zrudly. Postavil jsem se na špičky a dal jsem mu malou pusu na nos.

"Pojďme ke mně domů... Musím ti něco říct." posmutněl jsem a za ruku jsem ho odtáhl k sobě domů.

Tam jsem mu řekl, aby se posadil na gauč s tím, že za chvíli přijdu.

Šel jsem do koupelny, kde jsem se odlíčil a rozpustil si vlasy. Pak jsem odešel k sobě do pokoje a převlékl jsem se do obyčejného trička a tepláků. Byl jsem smutný, protože jsem věděl, že Kuroa naštve, že jsem kluk, ale nedokázal jsem mu už dál lhát.

Došel jsem za ním do obyváku a povzdechl jsem si. "To jsem já. Naomi." řekl jsem a smutně jsem se pousmál. "Jsem kluk." šeptl jsem a Kuroo se usmál.

"Moment! Neříkal jsi náhodou, že se ti líbím?" zeptal se a já se na něj nechápavě podíval.

"Jo a to je pravda, protože jsem na kluky, ale co to s tím má společného?" zeptal jsem se.

Kuroo vstal z gauče a v momentě jsem ucítil jeho rty na těch svých. Ani za pytel zlata bych se od něj v tu chvíli neodtáhnul. Bez přemýšlení jsem mu polibek vrátil a on se usmál.

Chvíli jsme se líbali, než se ode mě Kuroo kvůli nedostatku kyslíku odtáhl. 

"Jsem rád, že jsi kluk." řekl a já se musel usmát. "Jsi snad bisexuál?" zeptal jsem se a Kuroo se ušklíbl. "Jo, to jsi uhodl." s tím mi dal ještě malou pusu.

"Mimochodem... Je trochu zvláštní se na tohle ptát člověka, kterého už nějakou dobu znám a kterého miluju, ale... Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se a já se musel rozesmát.

"Jsem Kenma." usmál jsem se na něj když můj záchvat smíchu polevil.

"A Tetsuro... Taky tě miluju." řekl jsem a hned na to jsem cítil jeho rty na těch svých.