Never! [J.B.]

50.Chapter

Nazdáár mrožíci:)) Táákže víte co máme dneska?:3 No víte to?:33 Máme kulatiny! Oujééé:D Paráda co?:D Jinak btw.. :D Právě mě napadl nápad (ano, super fráze:DDDD "napadl nápad:'DD Dobře to děláš Car..:D), ale předpokládám, že kdybych ho sem sepsala, tak mě většina z vás utopí  v takovým tom malým nafukovacím bazénku pro mimina;DD Tákže to radši necháme bejt, jelikož já bych se potom určitě taky nějakou dobu nesnášela:D A to bych nerada.. já už mám sama sebe za těch pár let celkem ráda:D:D:D Tak jsem nakonec usoudila, že to byl kurva blbej nápad:D A máám pro vás překvapeníO:) A né, nejsou to výherní čísla do sportky:D:DTakže vy teďkon všichni půjdete, právě teď půjdete, ano.. A napíšete mi do komentářů co si myslíte že to bude!:D A jestli si někdo nejdřiv přečtete část a až pak to napíše, tak mě oficiálně naserete a beru to jako podvádění!:D           Dobře, budeme dělat jakože máme splněno. A teď vás chci ještě poprosit o to, abyste zase všechno okomentovali a napsali mi sem nějakej hezkej sloh(ok, nemusí to bejt nutně sloh:D), protože když to neuděláte, tak já potom nemám co číst:( :D A budu bulíkovat!:D A hlavně jsem se s touhle částí strašně, ale opravdu neskutečně trápila, páč já tohle psát prostě neumim! -_- No to byl pro mě strašněj mordunk jako:D Takže na to koukejte hodit vočko.. O.o -Caroline❤

Asi nějak v půlce cesty domů mi Pattie oznámila, že jdou s tátou na nějakej pracovní večírek či co... No to je jedno. Takže z toho vyplývá, že jsme s Justinem sami doma. Když kocour není doma, tak myši mají pré. Ale každopádně z toho vyplývá taky to, že jeden z nás bude muset vařit, nebo budeme držet hladovku. A to by jsme vážně, vážně nechtěli. Já když mám hlad, tak jsem extrémně protivná.

Takže mě Pattie prostě vykopla před barákem a odjela, jak už jsem říkala na pracovní večírek s tím, že táta už by tam měl být. Na chvíli jsem se zastavila přede dveřmi a podívala se na oblohu, kde už vyšly hvězdy. Původně jsem tam chtěla chvíli postát. Ale ne, nebudu pozorovat hvězdy a poslouchat to jak se mi celý vesmír vysmívá. Vstoupila jsem do domu a hlasitě vydechla. Upřímně, dnešek mě zase donutil přemýšlet o spoustě věcí, jako jsou například opět a překvapivě : táta, Pattie, možná Justin..? Ale hlavně ta bolest ve mě.

Často jsem přemýšlela o tom, jestli někdy po té vší bolesti na srdci, způsobenou rozvodem mých rodičů a tím vším okolo.. Budu schopná někoho milovat. Jó, teď vám to asi přijde divný, ale mě už tolikrát přišlo, že.. Že tak nějak úplně necítím to co bych cítit měla. Mockrát jsem se bála toho, že už jsem natolik zlomená, že mi z toho snad zamrzlo srdce nebo tak něco. Jednoduše jsem se bála toho, že už skoro nemám city. Emoce. A tak. A to byl asi ten hlavní důvod toho, že jsem nikdy žádný vztah, který jsem doteď měla, nebrala vážně. Proto jsem si s těma klukama logicky nezačínala ani nic fyzickýho. Necítila jsem to tak. Takže vždycky když jsem viděla, že se v nich pomalu začínají probouzet nějaký city, prostě jsem to ukončila. Nejsem mrcha a nebudu nikoho tahat za nos.

A teď? Koukněte na mě. Přišel Justin a všechno se změnilo. Nikdy jsem k žádnýmu klukovi necítila nic co by se tomuhle aspoň trochu podobalo. Takže asi nakonec nebudu tak bezcitná. Což mě uklidňuje. Ale absolutně nechápu, jaktože se to povedlo zrovna jemu. Vždyť jsem na něj byla úplně vysazená.. Vážně, měla jsem ho za prvotřídního, korunovanýho vola. Zvláštní.

Vyzouvala jsem si boty když jsem z zaslechla kroky, které se ozývaly z obýváku. "Ahoj." Zachraptěl Justin. Zvedla jsem k němu pohled a všimla si že se opírá o futra a na tváři má mírný úsměv.

"Ahoj." Opověděla jsem mu a usmála se.

"Jak ti je?" Přišel ke mě a zadíval se mi do očí. No vzhledem k tomu jak jsem teď zase emocionálně labilní.. Těžko říct.