Never! [J.B.]

43.Chapter

Všem vám chci poděkovat za 105k reads a 5k votes:) Je hezký vědět, že vás tohle story očividně baví:) A děkuju za krásné komentáře, které mi zvedly náladu. Blbou náladu mám ještě tak nějak průběžně furt, ale snažím se to nějak skousnout a prostě se hnout dál, jelikož to nemá cenu. Tak jenom doufám, že se ta nálada nebude nijak odrážet na mém psaní.. Kdyby jo, okamžitě to hlaste! Ale okamžitě, jasný?!:D Mimo to, vám všem chci popřát krásné svátky a doufám, že se vám všem splní všechna přání❤ Happy New Year -Caroline❤

Po tom incidentu s naším tátou, jsem měla takovou emo náladu, že jsem z toho dokonce i Justina vykopla z pokoje s tím, že chci bejt sama takže ať si spí ve svym. I když neochotně.. Tak teda nakonec šel. Ale kdybych věděla, že zamnou stejně v noci přijde a vleze mi do postele tak bych se předtím tolik nedivila tomu, že jsem ho zase až tak dlouho nemusela překecávat.

On si myslel že spím, jenže nespala. Přemýšlela jsem o tom že ho z tý postele skopnu to uznávám, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Vlastně je to hezký že se přišel přitulit. Tak nějak jsem vyměkla z toho jak se ke mě tisknul. Takže jsem se na operaci "nakopnou a vykopnout" vysrala a šla taky chrápat.

Stejně mě ten táta ale sere. Fakt že jo. Tohle prostě přehnal.. Sice jsem mu řekla že jsme v pohodě, ale to bylo jenom proto, abych se s ním o tom dál nemusela bavit. Neměla jsem na něj náladu. A to jakože vůbec. Proč bych taky měla mít? Mě to docela zamrzelo, to jak se zachoval. Nic, nebudem se v tom dál šťourat, ale nasraná jsem, nasraná budu. Tečka.

Překulila jsem se na bok a sledovala Justina který spal, nebo aspoň vypadal že spí. Je roztomilej. Ale jednu věc nechápu. Nevím proč ale nějak mi prostě nesedí ta jeho změna chování. Na začátku prázdnin největší bouřlivák a teď nám nějak zkrotnul nezdá se vám? Zvláštní, tohle mě nikdy nepřestane udivovat.

Když se nad tím zamyslíte, tak je to ale vážně divný. Předtím by mě nejradši na místě přetáhnul, tak jako každou a teď.. Se nějak drží zpátky. Co to sakra má bejt.. Né, hele Caroline nešpekuluj, neřeš to a.. A neřeš to prostě. Já pořád řikám že ty nálady mění častějc než je zdravý. Pořád to řikám a nikdo mi to nevěří! Tak tady to máte!

Tohle je jasnej důkaz. A taky jasnej argument proti klonování lidí. Když už jsme u toho.. Jakýho vocasa to vůbec napadlo..? To je prostě píčovina na entou. Jako, kdyby někdo naklonoval Justina, tak to pal veverka. Ale nedej bože naklonovat našeho matikáře.. To bych už fakt radši rodila ježky proti srsti.

"Sleduješ mě jak spím?" Zamumlal z ničeho nic Justin, který měl stále zavřené oči a vážně to vypadalo že spal. "To je děsivý." Dodal k tomu ještě a uchechtl se.

"Sleduju, jak mi slintáš na polštář." Řekla jsem a důležitě nadzvedla obočí. Justin otevřel oči. "To je teprve děsivý." Nahodila jsem trochu znechucený výraz a pokynula hlavou směrem k polštáři.

"Já neslintám!" Řekl uraženě a z pod hlavy vytáhl polštář, který začal zkoumat.

"Ale slintáš." Protočila jsem očima. "Nene." Odsekl.

"Jojo." Zamumlala jsem a nahnula se k němu a následně mu sebrala polštář.

"Tady." Ukázala jsem na místo, kde bylo jasně vidět, že je poslintaný. Justin nakrčil obočí a vzal si ho ode mě zpátky. Potom se na mě s úšklebkem podíval.

"A co tady vůbec děláš?" Zvedla jsem se z postele a sjela ho pohledem.

"Neměl si náhodou zůstat ve svojí posteli?" Založila jsem si ruce na prsou a se zájmem ho sledovala.

"Bylo mi smutno.." Myknul rameny a nevině se usmál. Pobaveně jsem nad ním protočila očima a pousmála se.

"A neříkej že tobě ne." Ukázal na mě prstem a zasmál se.

"Máš pravdu, neměl mi kdo chrápat do ouška." Nahodila jsem ďábelský úšklebek a rozhodla se trochu si do něj rejpnout.

"Já nechrápu." Zavrčel na mě. "To si myslíš ty." Mrkla jsem po něm. Poraženecky si odfrkl a plácnul sebou zpět do postele.

"Pojď ke mě." Řekl po chvilce a natáhl po mě ruku. "Proč?" Podezíravě jsem se na něj podívala.

"Prostě pojď." Řekl s neutrálním výrazem. Váhavě jsem k němu popošla o krok, tušíc že se mi něco chystá udělat. Než jsem ale stihla uskočit, tak mě drapnul za ruku a shodil k němu do postele. Úplně mě zalehl takže jsem neměla vůbec šanci a se bránit a začal mě lechtat. Začala jsem pištět a různě se kroutit a dělala jsem všechno pro to, abych ho ze sebe shodila, jenomže mi to poněkud nešlo.

"J-Justine přestááň.." Řehtala jsem se a snažila se z pod něj vykroutit.

"Řekni že nechrápu." Řekl a nepřestával mě lechtat. A to mám lhát?

"A-ale ty chrápeš." Vysoukala jsem ze sebe. Justin se na mě podíval takovým tím výrazem že tohle jsem fakt teda neměla říkat a začal mě lechtat ještě víc. To už jsem ale vážně myslela že se počůrám, takže jsem se do něj prostě opřela vší silou a podařilo se mi ho překulit na záda, takže jsem na něm teď seděla. Pobaveně se na mě šklebil a já dlouze vydechla. "Stačilo Bieber."

******

Já nevím proč, ale ta zlost na tátu si mě zase nějak během dne našla. Tak jsem se rozhodla, že si zajdu zaběhat. A třeba sebou vezmu i Justina. Aspoň budu mít koho předhánět, s Felixem totiž nemám šanci vyhrát.

"Justinéé?" Houkla jsem na Justina který si datloval něco do mobilu.

"Jo?" Na chvilku ke mě zvedl pohled a dál si zase hrál s mobilem.

"Půjdu si zaběhat a vezmu i Felixe, jdeš taky?" Zeptala jsem se ho a zvědavě ho pozorovala.

"Uhm.. Ne, ale dojdu vás vykopnout před barák chceš?" Zasmál se. Tak to jdi teda doprdele. Otráveně jsem si odfrkla a odkráčela ven pro Felixe.

"Felixi!" Zavolal na něj Justin který se řítil hned zamnou. Felix, který ležel v boudě se na něj jenom tak podíval a dál ho ignoroval. Musela jsem se tomu zasmát. Prdí na něj jak na placatej kamen.

"Tak ten tě má dobře na salámu." Šťouchla jsem do Justina a ten mě zabil pohledem.

"Tak ať si vylíže prdel." Uraženě prohlásil a odkráčel zpátky do baráku. Začala jsem se mu strašně smát a Felix zase začal štěkat. Potom ke mě úplně normálně přišel a vyrazili jsem se společně vyvenčit. To víš, mě poslouchá.. Jenom na Justina sere.

********

"Jsem tady!" Zavolala jsem ve dveřích a začala si vyzouvat boty. Nijak jsem předtím nepostřehla, že po celém domě jsou zapálené svíčky, které vedly nahoru do schodů. S nadzvednutým obočím jsem si to začala podezíravě prohlížet. Myslím že asi vím kdo tohle má na svědomí a mám nějakou červenou předtuchu. Co to kurwa je?

"Justine?" Zavolala jsem. Nic.

Existuje úchylnější slovo než úchylný? Ne? Tak je to úchylný. Pomalu a jsem se vydala po schodech nahoru, respektive tam kam směřovaly ty svíčky. A kam jinam by mohly vést, než k Justinovi do pokoje, kde byly ještě nenápadně přiotevřené dveře.

Nejistě jsem se postavila před ně, tušíc, co asi má Bieber v plánu. Jo kámo.. Tak to teda nevim. Mám takovej pocit.. Že dneska něco praskne.

                                                                         Potěš koště..