Never! [J.B.]

49.Chapter

Takže čágo šílenci!:P Tímto vám chci zase moc poděkovat za 130k reads a 6k votes!:33 Vy jste prostě božani:3 Mno.. Hodně jsem přemýšlela jak tohle story bude pokračovat a musím vám říct že s ním mám ještě hodně velký plány:) A taky jsem uvažovala o tom, kdy začnu psát tamty který už mám pro vás přichystanýO.o Rovnou vám chci teda říct že až se jim nějakym způsobem začnu věnovat, tak budu psát PHOENIXE:) A doufám, že vás potom někdy v budoucnu bude bavit při nejmenším aspoň z poloviny tak jako "Never!" :))) Jinak když jsem se vás ptala na to co si myslíte o tý Caroline x Pattie, tak jste mi většina z vás psali že by jí měla zkusit dát šanci:)) Tak jsem nad tím popřemýšlela a uvidíme jak se Car rozhodne..:)) Jo a jak se mě furt ptáte na to kam chodim na ty kecy, tak sama kolikrát ani nevim:D:D:D Však víte, něco někde slyšíte, něco vás jenom tak napadne.. A tak prostě:D :D Ale podle nálady to vždycky je:D A taky vám chci říct, že když třeba dva týdny nebo 10 dní atd.. Něco nenapíšu, tak je to proto, že já když jdu psát tak na to chci mít tu správnou náladu, aby to byla pořádná sranda a né jenom taková vochčipolívka:D Ano, né vždycky se to povede tak jak bych chtěla, to uznávám:/ :D Ale prostě já když jdu psát, tak musim perlit! :D A to vám ani nebudu říkat na čem všem ta moje nálada závisí, protože to jsou opravdu neskutečný okolnosti:D :D -Caroline❤

Uvažovali jste někdy o tom, jaký by to asi bylo kdyby na vás spadnul obří asteroid? Já už teda párkrát jo. Přesněji řečeno, právě teď. A taky bych řekla, že bych za dnešek rozhodně měla dostat zelený lejstro o úspěšném absolvování kurzu sebeovládání.

Sice je vážně super že se semnou Pattie snaží skamarádit, nebo aspoň nějakým způsobem navázat kontakt a rozvést trošku řeč, ale.. Já jakožto milující dcera svojí matky, jsem zavázána nikdy nekončící, milou a bezvýhradnou povinností nemít ráda milenky svého otce. Takže i když musím uznat že Pattie je celkem v pohodě ženská, tak jí ale stejně ať chci nebo ne, nesmím mít ráda. A myslím že ani mít nebudu.

Nutno tady taky ovšem podotknout, že její vkus je příšernej. Je skoro sto let za opicema. A v tom jejím světě, ještě opice plavou v oceánu a říkaj si ryby. Když jsem viděla co si je na sebe schopná oblíknout tak jsem myslela že vrhnu. Ale já jí sakra nenechám aby si to koupila. Protože, když se nakupuje semnou, tak budou všichni perfektně vystajlovaný. Až tu nebudu a neuvidím to, tak ať si vezme co chce.

Někdy mi docela vrtá v kebuli co si o tom myslí vlastně Justin. Však víte takový to "nesnášim tvojí matku, je to mrcha a chci aby chcípla". Vážně by mě zajmalo jak to vidí. Neřekla bych že z toho je nadšenej, ale asi to bude ještě nějakou dobu chlapec muset tolerovat. Vlastně, když se to tak vezme.. Tak já taky pořádně nevím jaký on má vztah k mýmu tátovi. Ale asi né o moc lepší než já.

Já si se svým tátou prostě teď v poslední době nerozumím. Vždyť sami víte jak se spolu hádáme. Jednoduše řečeno, mám ho ráda a právě proto mě na něj hrozně mrzí to co tenkrát udělal. Z toho důvodu mu to taky nedokážu odpustit. A proto se k němu chovám tak jak se chovám.

Neříkám že mě to kolikrát nemrzí. Mrzí. Ale ještě víc mě mrzí to, jak se chová on ke mě. Často si taky říkám "sakra co si o mě ten táta vůbec myslí" a chytám se u toho za hlavu. Už tenkrát jak jsem ho slyšela říkat mamce něco o tom, že si myslí že budu radši s ním než s ní protože on má peníze a může mi dát to co ona ne.. Tak se mi v tu chvíli tak znechutil a tak strašně mě tím vytočil a taky mě to tak strašně mrzelo.. Prostě tak, že si to budu pamatovat už navždycky a nikdo a nic to nezmění.

"Pattie, dej mi to." Řekla jsem pevně a z rukou jí vzala tu příšernou halenku, kterou si právě chtěla vyzkoušet. Znechuceně jsem se zašklebila a odhodila ji někam na ten věšák kam se odkládají hnus věci. Pattie otevřela pusu jako kdyby chtěla něco namítat, ale potom nejspíš pochopila, že přes módu jsem tu prostě já. A že když já řeknu že je něco strašný, tak to prostě je strašný.