Never! [J.B.]

59.Chapter

O dva týdny později...

"Vážně máš všechno Caroline?" Zeptal se mě nejistě taťka, který mi odnášel kufr do auta.

"Doufám." Mykla jsem rameny a na chvilku zapřemýšlela nad tím, jestli mám fakt všechno. A dospěla jsem k názoru, že pokud ne, tak na to doma určitě přijdu. Jak jinak. A potom budu nadávat, že jsem tak neskutečně blbá a to nejdůležitější zapomněla.

I když, to nejdůležitější si odsud stejně neodvezu. A to je Justin. Jop.. Dneska odjíždím. Taťka mě za pár minut odveze zase zpátky domů do Kentucky. Dlouze jsem se zadívala na tátův dům, na Felixovu boudu a v neposlední řadě na Justina s Pattie. Upřímně, ať už jsem to tady za to léto proklínala sebevíc, tak to tu nakonec nebylo zase až tak zlý.

Přežila jsem. A i přes to jak moc se těším zase zpátky domů na mamku a na všechno.. Pro mě bude těžký říct sbohem. Takže, neptejte se mě na to, proč to dneska končí.. Já nepatřím k těm, co se rádi loučí..

"Tak fajn, rozloučíme se a pak můžeme vyrazit." Usmál se na mě taťka a dal mi pusu do vlasů. Pokusila jsem se mu úsměv opětovat, ale pohledem už jsem dávno vyhledala ten Justinův.

"Dobře." Vydechla jsem a Pattie se se zářivým úsměvem rozešla směrem ke mně. Napřáhla ke mně ruku, kterou jsem jí ze slušnosti podala a potom mě objala.

"Měj se krásně Caroline a určitě se na nás zase někdy přijeď podívat." Usmála se a pohladila mě po vlasech. Přikývla jsem a dlouze vydechla

"Přijedu, slibuju." Usmála jsem se na ní a pak se rozešla směrem k Justinovi.

Zastavila jsem se před ním a ani jeden z nás nic neřekl. Jenom jsme si vzájemně koukali do očí a až po chvíli si mě k sobě Justin přitáhl. Opřela jsem se rukama o jeho hruď a utápěla se v těch jeho karamelkách.

"Nemusím nic říkat, že ne?" Hlesla jsem potichu a on jenom chápavě přikývl. Silně mě objal a pošeptal mi do vlasů "Miluju tě."

"Já tebe taky." Šeptla jsem mu nazpátek a pomalu se od něj odtáhla.

"Ty víš že vztahy na dálku nefungujou.." Pohladil mě po tváři, zandávajíc mi pramen vlasů za ucho.

"Vím.." Přikývla jsem a kousla se do rtu. Asi tak nějak tuším, že to mezi náma nejspíš končí.

"Proto jsem se rozhod, že změnim vysokou." Řekl a já k němu prudce zvedla hlavu.

"Cože?" Vyhrkla jsem a on se jenom spokojeně usmíval.

"V Kentucky jsou přece taky školy ne?" Zasmál se a já překvapeně otevřela pusu.

"To myslíš vážně? To jsi fakt udělal?" Nadšeně jsem vypískla a Justin začal rychle kývat hlavou.

"Panebože!" Zaječela jsem a skočila mu kolem krku. Jeho melodický smích se rozezněl v mých uších a já byla štěstím bez sebe.

"Máš radost?" Zeptal se mě se smíchem.

"Jo! Jo, velkou! Ta myšlenka, že tě budu moct navždycky otravovat se mi začíná líbit. Mohl bys ze mě úplně zešílet. Udělám z tebe cvoka. Jo, a ty s tím nemůžeš vůbec nic dělat."

No, takže hádám že to by bylo.. Jsem ráda, že jsem vám mohla říct svůj příběh. A teď vážně odjíždím. Šťastná a zamilovaná. A totálně vyplesklá z toho kluka, kterej mi dokonale zamotal hlavu.

                                                                ~THE END~

Tadááá! A je tady KONEC!:')) Rozhodla jsem se pro happyend aby Justinovo úsilí nebylo vniveč takže..:3 Takže vám všem chci strašně moc poděkovat za vaší podporu a za všechny komentáře, votes a vůbec za to že jsme to společně dotáhli až do konce.. :') Ještě vám chci říct, že jak jsem vám říkala o tom projevu, tak jsem ho včera na slavnostním vyřazování deváťáků teda přednesla a myslím si, že to dopadlo dobře:) Takže z toho mám radost.. Ale nemyslete si, že když skončilo Never, tak že končím taky! Kdepak, mě se jentak nezbavíte :P Určitě začnu psát další story a moje poslední přání k vám je, abyste si vybrali z těch dvou co jsou na mém profilu a napsali mi dolů do komentářů, který byste radši:)) PŘEJU KRÁSNÝ PRÁZDNINY, ÚŽÍVEJTE LÉTA a já si jdu dneska večer užít naší rozlučku se třídou a pořádně to tam rozjedu:P A vy víte, že si nedělám srandu! Dneska jedu do rána :D A nebojte, nehodlám se vožrat, jelikož chci vidět, jak budou vypadat ty ostatní :D :D :D Čágo šílenci! -Caroline❤