Never! [J.B.]

18.Chapter

3,500 reads?!:O No woow! Díky moc, hrozně si toho vážím!:3 -Caroline❤

Hned po tom jak jsem si skočila na záchod tak jsme si s Justinem šly objednat něco k jídlu. Nebo takhle, řekla jsem mu ať se jde zatím postavit do fronty a já že za ním pak přijdu.

S ním si to prostě musíte nějak organizovat nebo by jste byly bez oběda.

Takže vyšla jsem ze záchodů a hledala Justina. V tom davu lidí se mi nějak ztratil. Ale naštěstí mě viděl takže na mě zamával a já si pak šla stoupnout k němu.

"Vyčůraná?" Škodolibě se zasmál. Dloubla jsem ho loktem pod žebra.

"Oh, zaco?" Dotčeně se na mě podíval a hned se zato místo chytil.

"Preventivně." Odpověděla jsem mu, na což reagoval úšklebkem.

"Dobrý den, co to bude?" Pohlédla na nás slečna u obsluhy když jsme konečně vystály frontu.

"Co si dáš?" Kouknul po mě Justin a jako gentleman mě nechal abych si vybrala první.

"Um.. Já si dám jeden kuřecí Wrap, malý hranolky a colu. Sebou." Usmála jsem se na tu slečnu.

"Dobře," Úsměv mi oplatila a nacvakala něco na kase. "a vy?" Zadívala se na Jusse takovým tím flirtujícím pohledem. Holka.. Kdybys jen věděla koho tady balíš.

"Vezmu si dva cheeseburgery, colu a taky sebou." Svůdně se na ní podíval. "Caitlin." A pak si pohrál s jejím jménem. Ona se na něj sladce usmála a lehce se začervenala. Protočila jsem nad tím očima.

"Nechtěla by sis pak dát rychlovku na záchodcích?" Zašeptal mi Justin z ničeho nic do ucha takovým úchylným tónem.

"Debile." Zabila jsem ho pohledem. Co to do něj zase vjelo?

"Tady je vaše objednávka." Caitlin mi podávala tašku s jídlem.

"Děkuju." Usmála jsem se. "Platí on." A ukázala na Justina, který na mě zůstal zírat. Tohle bylo za jeho blbou poznámku. Nebo mám spíš říct "pozvání?"

Potom jsem mu hrábla do kapsy u mikiny kde jsem vytáhla klíčky od jeho Ferrari. "Počkám venku." Provokativně jsem na něj mrkla a šla si i se svým jídlem sednout do auta. Za té chůze jsem ještě párkrát pohodila vlasama a pohupovala zadkem ze strany na stranu. Ano, dělám mu to schválně.

 ******

Potom co Justin přišel do auta se svým jídlem jsme si to všechno v klidu snědly a pak zase vyrazily na cestu. Už jedeme docela dlouho. Cca tak 2 hodinky řekla bych. A já se zase můžu ukousat nudou. Chvíli jsem koukala z okna a přemýšlela, pak jsem hledala žlutý auta, což mě stejnak po chvíli přestalo bavit.

"Justine?" Zamumlala jsem.

"Jo?" Zvědavě po mě kouknul.

"Nudím se." Vydechla jsem otráveně.

"A co s tím uděláme?" Úchylně se usmál.

"5 minut! Můžeš aspoň na 5 minut myslet něco jinýho než na to jak by jsi mě ojel?!" Vybouchla jsem. Ten kluk už mi fakt leze na nervy.

"Hej, uklidni se lásko, myslel jsem to tak že si můžem něco zahrát." Začal se smát.

"Jo?" Otočila jsem se na sedečce, tak abych byla k němu čelem a nevěřícně se zeptala.

"Jo." Uchechtl se.

"Tak fajn.. Co?" Podepřela jsem si hlavou a zakousla se do spodního rtu.

"Pravda nebo úkol?" Šibalsky po mě kouknul.