Never! [J.B.]

20.Chapter

"Jsme tady." Řekl Justin a vyndal klíčky ze zapalování.

"To vím i bez tebe." Zavrčela jsem otráveně a vystoupila z auta.

Prostě nemám náladu. Jsem protivná a jsem nasraná. Justin mě prostě vytočil tím "Ona o tom nevěděla Caroline". Jak nevěděla?! Jak nevěděla sakra?! Snad než si s někým něco začnu tak si tohle zjistím ne?! A né že budu tahat ženatýho chlapa od rodiny. Doprdele už ale!

"Nebuď protivná.." Vyčítavě se na mě podíval Justin.

"Já nejsem protivná!" Jen bych teď nejradši někomu urvala hlavu. Toť vše.

"Jseš." Neprovokuj Bieber..

"Nejsem!" Zařvala jsem vyhodila rukama do vzduchu.

"Tak proč seš zase taková? Buď ráda že jsi tady a nemusíš se mačkat v autě." Odfrkl si uraženě když jsme procházely kolem uvítací cedule motelu.

"Copak nevidíš jak jsem nadšená?" Zeptala jsem se ironicky.

"Co máš zase za problém Jonesová?!"

"Co mám za problém?!"

"Jo! Co jsem ti zase udělal?!"

"Štveš mě Justine!"

"A to proč?!"

"Protože mě sereš už od rána!"

"Ty mě taky!"

"Chci svůj pokoj!"

"Fajn!"

"Fajn.." Uraženě jsem si odfrkla a dívala se jiným směrem.

******

"Nesnášim motely." Zavrčela jsem, když jsme vcházely dovnitř.

"Oh, vážně?" Justin se na mě provokativně zadíval.

"Jo." Vydechla jsem.

"To přežiješ." Ušklíbl se a mířil směrem k recepci.

Prostě motely nemám ráda. Už od malička. Nebo spíš od tý doby co jsem viděla horor "Motel smrti". Tím se moje nesnášenlivost motelů změnila na hrůzu z motelů.

Ale chci svůj pokoj, na tom si trvám. Nebudu spát v jedný posteli s někým, kdo by mě znásilnil ve spánku. To se radši poseru strachy sama ve svým pokoji. Tečka.

Já nevím proč jsem najednou na všechny zase tak hnusná jasný?! Prostě mě Justin naštval s tou jeho mámou. Nebo spíš mě tím donutil přemýšlet o tom, jestli jí to můj táta vážně zatajil proto, aby si s ní mohl v klidu něco začít.

Nerozumím tomu, nerozumím ničemu z toho. Nechápu proč to tenkrát udělal a nechápu ani to jak jsem se sem vlastně dostala.

Oh, kdybych se já kráva nenechala ukecat a přivázala se tenkrát ke svojí posteli, byla bych teď hezky v klidu doma a nebyla tady s Justinem Bieberem. S klukem, který mě chce ojet a nevim co všechno. S klukem který se k mě chvílema chová hezky což mě mate a zmagoří na tolik, že mu na to vždycky skočím. I když to sama nechápu. S klukem který mění svoje nálady z vteřiny na vteřinu a kterého bych z 90% času strávený s ním nejradši zabila.

Sakra! Jsem naštvaná sama na sebe. Jsem naštvaná za to že prostě.. Za to že si toho kluka nejspíš začínám pouštět až moc k tělu a že už se mi částečně dostal pod kůži. To je v prdeli tohle.

Ale zatím to naštěstí ještě není tak zlý. Zatím ho ještě dokážu seřvat, odpálkovat, nakopnou do zadku i koulí a být na něj protivná. Jenže víte co se říká, nikdy není tak zle aby nemohlo být ještě hůř.

Z mého přemýšlení mě vytrhl Justinův hlas když se domlouval s recepční. "Dobrý večer, máte nějaký volný pokoj?" Né asi ty vole. Je to starej, hnusnej, plesnivej a děsivej motel. Máš snad pocit že by tady bylo přeplněno? Ještě myslet mozkem.

"Oh, samozdřejmě že máme.." Vřele se na nás usmála. Byla to taková od pohledu příjemná starší paní.

"Předpokládám že vám bude stačit jeden pokoj?" Uculila se. No tak na to zapomeň ženská.

"Chceme dva." Vyhrkla jsem rychle.

"Drahoušci snad nečekáte až po svatbě." Začala se chichotat.

"Cože?" Vykulily jsme na ní s Jussem oči.

"No myslela jsem že jste.." K němu mě teda rozhodně nepřirovnávej!

"Ne! Ne! To vážně ne." Začala jsem kroutit hlavou. A taky jsem viděla na Justinovi jak zadržuje smích. Dloubla jsem ho loktem pod žebra a zabila pohledem.

"Tak to se moc omlouvám." Zasmála se a začala lovit klíče od pokojů.

Otočila jsem se zády k tomu pultu a protočila očima. Panebože.. Můžete mi někdo laskavě vysvětlit proč si nás lidé dávají k sobě? No teda tahle paní byla první.. Ale každopádně doufám že taky poslední.

Čekaly jsme až nám ta stará dáma dá klíče a zapíše si nás. Já jsem se mezitím porozhlížela kolem. Mojí pozornost však ale upoutalo něco co připomínalo digitální hodiny. Akorád s výjmkou toho že tam nebyl čas ale číslo 214.

"Um, promiňte.. To číslo zobrazuje počet volných pokojů?" Zvědavě jsem se podívala na tu paní a ukázala za sebe. A tím jsem si získala i Justinovu pozornost.

"To určitě ne drahoušku." Zasmála se.

"A co teda?" Nenechala jsem se odbýt.

"Říká se, že to číslo.." Odmlčela se a ukázala na tabuli.

"..vyzobrazuje počet vražd, které se tady staly." Řekla tajemně. V tu chvíli se mi udělalo mdlo.

No to si ze mě děláte srandu.. Justine, jedeme! JE-DE-ME!

"Ale je to jenom taková pověra.." Zachichotala se vesele. Na sucho jsem polkla a zůstala na ní koukat jako opařená.

"Snad se nebojíš shawty?" Musel si do mě rýpnout Justin, který se na mě ďábelsky křemil.

"Vlastně.." Řekla jsem směrem k té paní, která nám už připravila klíčky od pokojů na pult.

"Myslím že.. Jeden pokoj bude stačit." Řekla jsem a jeden z klíčů jí šoupla zpátky.

Ano jsem srab přiznávám. Neměla jsem tady z toho dobrý pocit hned od začátku. A tohle mi teda rozhodně nepomohlo. Takže, díky moc. Ale pokud si mám vybrat mezitím nechat ne něčím zabít nebo se tulit k Justinovi, tak jsem jako normálně uvažující člověk zvolila možnost dvě.

Noo:D Justin a Caroline v jednom pokoji, sami a v noci... Wohohou! :D Chci tady vaše názory!:P -Caroline❤