Never! [J.B.]

5.Chapter

O týden později...

01:53 am

Seděla jsem v kuchyni u stolu a pila svojí ranní kávu. Zajímavé na tom bylo to, že jsem byla starší. O dost starší. Mohlo mi být kolik? Tak 30? No možná i o trochu víc. A to nebylo ani z daleka všechno.

Moje vlasy byly vyčesané do drdolu sepnutého spoustou pinetek.. A! Moje břicho.. Nebylo moje! Teda jako bylo moje ale bylo strašně veliké.. Já jsem byla těhotná! Ach bože.. Vypadám jako boiler na nožičkách..

"Mamí co bude k snídani?"  Přiběhla ke mě v podstatě od nikud malinkatá roztomilá holčička s blonďatými vlásky svázanými do dvou copánků a s nádhernýma karamelovýma očima. Které mi byli strašně povědomé.. Někde už jsem je určitě musela vidět! A usuzuji že jí mohlo být nějak kolem 5-7 let.  

"Cami, zlatíčko, v obýváku máš už nachystané palačinky tak si je běž spapat ano?" Pohladila jsem jí po tváři a pokynula hlavou k obýváku. Ona se na mě sladce usmála a odběhla.

"Ahoj lásko, jak jsi se vyspala?" Šla ke mě postava nějakého muže, který se ke mě následně nahnul a políbil mě na tvář. Až pak když se narovnal jsem ho pořádně uviděla.. Byl to Justin! ...Fajn teď už vím komu patřili ty karamelové oči.

"Um.. Nic moc, s tímhle se spát moc nedá." Zasmála jsem se a ukázala na svoje břicho. On ke mě přistoupil, vyhrnul mi tričko a začal k mému bříšku něco šeptat.

Prudce jsem sebou trhla a vyskočila do tureckého sedu. "Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!" Začala jsem ječet na celý barák. Kurwa co to bylo?! Strašná noční můra! Bože já a těhotná?! S Justinem?! No to nikdy! To nikdyy!

Rychle jsem rozsvítila lampičku a zběsile jsem si  začala ohmatávat břicho abych zjistila jestli je moje. U toho jsem samozřejmě nepřestávala ječet jako pominutá. Díky bože, jsem zjistila že těhotná vážně nejsem a že to celé byl jenom strašný sen!

Zrovna když už jsem se uklidnila a přestala řvát, vlítnul do pokoje táta, který měl úplně smrt ve vočích a řítil se přímo ke mě. A hned za ním se hnala Pattie, která v ruce držela pánev.  "Zlatíčko! Co je?! Co je?! Co se děje?!" Skočil na postel a začal mě objímat.

Mačkal mě opravdu hodně silně. Měla jsem pocit že mě každou chvíli udusí. "Tati, jsem v pohodě. To byl jenom zlej sen." Uklidňovala jsem ho a snažila se ho od sebe odstrčit. "Vážně?" Zeptal se nevěřícným tónem, ale pořád mě pevně držel ve své náruči.

"Jo vážně, a teď mě pusť nebo mě udusíš." Řekla jsem rázně a odstrčila ho. A zrovna v tom kdy se ode mě táta odtrhl, strčil Justin hlavu do dveří.

"Co tady kurwa řveš? Víš kolik je?" Řekl ospalým, chraplavým hlasem. Jednou rukou se přidržoval o dveře a druhou si šudlal (Nenapadá mě nic jinýho.. :DDD) oko.

Jakmile jsem ho spatřila, tak se mi zase živě vybavil ten sen. To jak mi dal pusu. Ble! Z toho pomyšlení se mi žaludek obrátil 2x tam a zase zpátky. A strašně jsem se při té představě zhrozila toho, že jsem vážně čekala jeho dítě. A ještě k tomu už druhý.

Tudíž jsem začala znovu, neúnavně a pořádně nahlas ječet jako smyslů zbavená. Nedivila bych se, kdyby mě slyšeli i sousedi. "Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!"

*******

10:05 am

Tak tohle.. Byla vážně ta nejhorší noční můra v mým životě. A to bez keců. Bože... Jsem tady teprve týden a už mi z něj dokonale haraší na cimbuří. Jak to tady ty 2 měsíce zvládnu? Chybí mi mamka.. A kamarádi. Prostě už chci domů.