Never! [J.B.]

32.Chapter

Takže čauko lidi, jenom se chci dopředu omluvit za to, že teďkon už nebudu přidávat tak často... School. Ty pičusové učitelský si zase navymejšleli hromadu krávolovin a já z toho už teď mám hlavu jako pátrací balón... No však to znáte. Ale určitě se budu snažit aby každý Pátek nebo Sobotu byla část!:) Jinak bych vám chtěla strašně moc poděkovat za votes a hlavně za vaše úžasné komentáře!:3 Já když je čtu, tak mám vždycky hned lepší náladu. Takže bych byla ráda kdyby jste dál jako do teď moje části hodnotily..:) A mimochodem už je nás tu přes 22.000! Což je jako fakt krutopřísný!:3 Jo a ještě jsem se vás chtěla zeptat, jestli by jste chtěly aby byli Justin a Caroline spolu..:3 Tak mi kdyžtak napiště vaše názory dolů do komentů:P Nic nebudu do dál okecávat, užijte si část! ILY :*-Caroline❤

Stála jsem v koupelně před zrcedlem a sledovala svůj odraz v něm. Jsem unavená. Hodně unavená. Vidím to tak, že hned jak si vyčistím kňafáky, tak si půjdu lehnout.

Na zítra pro nás Justin objednal jachtu. Prostě budeme celý den na moři a večer se vracíme do přístavu. Docela se na to těším. Mohlo by to být fajn. Jenom doufám, že nedostanu mořskou nemoc. To by mě teda suveréně nasralo.

A mimo to, pořád mám takový zvláštní pocit z toho, co se stalo na střeše tý arény. Teda né že by se stalo něco o čem, by jste nevěděly.. Ale i tamto málo stačilo. Chtěl mě políbit? Chtěla jsem to? Zkazila jsem to? Přesně tyhle otázky se mi celý večer prohánějí hlavou. A né jen tyhle.

Nevím jestli se něco mělo stát, nebo jestli jsem chtěla aby se něco stalo, jestli to chtěl Justin.. Mám z toho takový smýšený pocity a upřímně.. Takovejhle bordel jsem teda v hlavě ještě neměla. Jsem zmatená tak, jako ještě nikdy. Jsem zmatená z něj.

Z něj? Ne Caroline nesváděj to na něj. Jsem zmatená z toho co se teď momentálně odehrává v mojí hlavě a v mém srdci. Cítím se jinak. Jsem snad zamilovaná? Zamilovaná do Justina? Je tohle vůbec možný? Trošku blbost ne..? Jenže problém je v tom, že to sama nevím.

Ale už jenom to, že přemýšlím nad touhle možností je dost divný. Znamená to něco? Jestli jo, tak co? Asi je to divný, ale teď vážně.. Netuším absolutně nic. Tyhle myšlenky mě unavují. Snažím se tady přijít na něco, co nedokážu ani pořádně popsat.

Pořád nad tím musím přemýšlet, nedá mi to. A už mě z toho bolí hlava. Ale stejně pořád nevim nic. Bezvadný.

Každopádně je to šílený. Vždyť bych Justina měla nesnášet ne? Tak jako na začátku prázdnin. Nechápu, jaktože se můj názor a vztah k němu tak rychle změnil. Asi jsem nějaká bipolární nebo už mě fakt nic jinýho nenapadá.

Protřela jsem si oči a prohrábla své dlouhé blonďaté vlasy. Sklonila jsem se nad umyvadlo a opláchla si obličej studenou vodou. Prohlížela jsem si svoje tělo, když jsem stála před zrcadlem jen ve spodním prádle. Když se to tak vezme.. Postavu nemám úplně nejhorší. Prsa mám v celku dobrá, břicho tak akorát a nohy a zadek mám vysportované.

Oh, tak to počkat.. Vážně teď hodnotím svojí postavu? Panebože proč?! Jako né že bych to už někdy neřešila, ale proč teď? Pokroutila jsem nad tím hlavou a začala si čistit zuby.

Já už vážně ničemu tady nerozumím. Nerozumím sama sobě. A to je na tom to nejhorší. Už abych byla doma. Hodila jsem na sebe dlouhé, vytahané, černé triko a modré kraťasy na spaní, které pod tím tričkem ani nešly vidět. Takže to vypadalo tak že pod tím nemám nic. Přesně to jsme nepotřebovali.. Pomalu jsem otevřela dveře a vykoukla z koupelny.

Nečekaně tam byl Justin. A nečekaně byl zase bez trička. Sjela jsem ho pohledem a zakousla se rtu. Panebože proč mi tohle děláš Bieber! Oblíkni se, sakra! Nemůžu do něj být zamilovaná. Vždyť se na něj podívejte! Je to normální děvkař!