Never! [J.B.]

35.Chapter

Ahojté, omlouvám se za zpoždění, ale s jednou rukou v sádře se holt pěkně blbě píše..:/ Ano, byla jsem šikovná, slítla jsem z kola a zlomila si předloktí:D To jsem blbá co?:DD No je mi to jasný. Ale tak chtěla jsem vám sem tu část hodit:) A nechci slyšet nic takovýho, jaký jsem tele! Na to mám doma mamku:DD Takže na to koukejte hodit očko, že vám píšu i se zlomenou pacinkou..:D A taky na svou obhajobu chci říct jenom to, že toho auta jsem se fakt potřebovala zbavit a lepší a vtipnější možnost než ho utopit v blátě, mě nenapadla.. :D -Caroline❤

Průser, průser, průser! Utopili jsme Justinovo auto a chodíme spolu. Jsme mrtví. A to ani nemluvím o tom, jak moc mě už bolí nohy. Tohle je náš konec, konec slyšíte?! Táta bude vzteky řádit... Poněvadž jestli ho z toho v prvé řadě netrefí, tak máme do konce prázdnin zaracha! Ježiši marja! To svět neviděl tohle. (Cha tak teď už viděl:D) Utopit auto? No tak to promiňte, ale to už fakt není normální. To se může stát jenom nám. Nikomu jinýmu.

Ptáte se, jak to bere Justin? No, jak by bylo vám, kdyby jsme si utopily auto? Není z toho dvakrát odvázanej.. Takže asi tak. Taky vás asi zajmá, jak se odtud teď dostanem, že? Za normálních okolností by jsme jeli autem. Ale jelikož jsme si ho utopili, tak se teď budeme vláčet nevím kolik kilometrů zpátky k silnici, potom budeme doufat, že chytneme taxíka a ten nás doveze k hotelu pro kufry. A pak budeme chytat dalšího taxíka, který nás kopne na letiště a pokud někde nespadnem, tak jsme v noci v Atlantě. A tam se bude zase shánět taxík, se kterým pojedem domů.

Počítám s tím, že na nás doma budou čekat jak na svatýho Dindingela a z toho vyplívá to, že jakmile táta uvidí, teda spíš neuvidí auto.. Tak dostaneme mrdu hnedka ve dveřích. Protože to auto, jentak mezi námi děvčaty.. Dostal Juss od něj. Pak budu muset tátovi nějak něžně naznačit to, že spolu s Justinem chodíme. Dokážu si to živě představit.. Ten se posere.

Jednou když jsem byla mladší, tak se mi dokonce stalo to, že zamnou táta přišel do pokojíčku a viděl tam u mě na zdi plakát Bena Barnese jakožto prince Kaspiana, kterého jsem v dobu hrozně milovala.. a prohlásil, že jestli si jednou někoho - oprava on řekl : něco.. Takovýho přivedu, tak že ho oddělá hnedka na zápraží. (a to se mi vážně stalo s výjimkou toho že tam byl Justin:DDD) Tenkrát jsem z toho měla prdel, ale poslední dobou už mi to tak vtipný nepřijde a nemůžu to vytřást z hlavy. Budeme se tvářit jakože nevíme proč.

 Teď ale hlavně musíme najít cestu zpátky a odletět domů.

"Justine?" Zeptala jsem se opatrně, zatímco jsme kráčeli zpátky tou cestou, odkud jsme sem přijeli. Justin ke mně zvednul zrak a pohledem mě vybízel, abych pokračovala.

"Zlobíš se?" Zeptala jsem se potichu, skoro až šeptem. Nevím, jestli je na mě naštvaný. I když k tomu v podstatě nemá důvod. Nemůžu přece za to, že jeho auto skončilo na dně toho hnusu.

Jasně, svůj podíl viny na tom mám, ale prostě jsem se musela zeptat. Chci vědět na čem jsem. A jestli je na mě naštvanej, chci to vědět.

"Ne.." Pokroutil hlavou a dal mi ruku kolem pasu. Tím si mě rychle přitáhl blíž k sobě. Trochu jsem se lekla. Hned na to, si mě přišoupl před sebe, tak abych stála zády k němu a zezadu mě obejmul.

"Už jsem ti přece jednou řekl, že to není tvoje chyba." Broukl mi do ucha a já se mírně zachvěla. Nechápu, jak je možné že na mě má takový vliv. Dlouze jsem zavřela oči a vydechla. Justin se rty lehce otřel o můj krk a mě okamžitě naskočila husí kůže. Zlehka mě na něj políbil a držel si mě blízko u sebe. Začal mě na něm pomalu líbat a něžně ho sál a okusoval. Naklonila jsem hlavu více na stranu aby měl lepší přístup. Dělal si vlhkou cestičku až k mému ušnímu lalůčku, který jemně skousl. Přivřela jsem oči a potichu vydechla. Líbilo se mi to, užívala jsem si jeho společnost. Pak už jsem to ale dál nemohla vydržet. Otočila jsem se směrem k němu a přisála se na jeho rty. Nijak neprotestoval. Začali jsme se líbat a já se cítila úžasně. Justinovy ruce putovaly po mých bocích a pomalu mířily na můj zadek. To už jsem ho ale zastavila a ruce mu vytáhla zpátky nahoru na má záda. Jelikož ještě nejsme ve fázi, kdy by mi mohl sahat na zadek. Nesouhlasně mi zavrčel do rtů a pokusil se to udělat znova.

"Justine." Zasmála jsem se a odtáhla se od něj. "Co jéé?" Ušklíbl se a hodil po mě prosebný výraz. Musela jsem se tomu zasmát.

"Ještě ne." Šeptla jsem mu do ucha a poplácala ho po hrudi obracejíc a vyrážejíc zpátky na cestu. Slyšela jsem ho jak si povzdechl a potom šel zamnou. Ještě ho prostě nenechám aby mi sahal na zadek.

******

Povedlo se nám vrátit se zpátky na tu silnici, odkud jsme sem zahnuli a chytit si taxi. Ten nás odvezl do hotelu kde jsme si vzali svoje kufry, které jsme si opět museli odnést sami. Tentokrát jsem v tom byla ale nevině. Naštěstí si Justin všimnul že je tam výtah, takže je nemusel tahat dolů ze schodů. Byla jsem docela ráda, páč jak ho znám, tak by se tam někde určitě rozplácnul. A zároveň jsem se taky divila tomu, že si ho nevšiml už ten první den. Ale né, že by mi to nějak vadilo.

Náš taxík na nás počkal před hotelem a poté nás odvezl na letiště, kde jsme museli nějakou dobu čekat. Ale teď už je všechno zařízeno. A samozřejmě že bych to nebyla já, kdybych si při letištní kontrole nezapomněla sundat řetízek a nezačal nademnou pípat radar. No vysvětlujte španělům že vážně nejste terorista.. Každopádně se mi Justin smál. Jak jinak taky žejo. Já se mu budu taky smát, až mu bude táta nadávat.

Teď už ale konečně sedíme v letadle a letíme domů. Momentálně jsem zaneprázdněná čumilováním z okna a Justin se pokouší nějakým způsobem upoutat mojí pozornost. Je to celkem sranda. Ale nemá moc velkou šanci, protože jsem ještě k tomu všemu hrozně unavená.

"Co řekneme tátovi až přijedeme domů?" Zeptal se mě po chvíli Justin nespouštějíc mě z očí. Podívala jsem se na něj poraženeckým pohledem a pokrčila rameny.

"Nejspíš to, že to auto už nikdy neuvidí." Uchechtla jsem se a Juss taky.

"Můžeme mu říct že nás třeba přepadli.." Ušklíbl se Justin a oba jsme se zasmáli. "Nebo tak." Přikývla jsem.

"Ježiši já bych spala.." Zamumlala jsem a hned nato jsem si zívla. Justin mi hlavou pokynul abych si lehla na něj. Udělala jsem to a on mi dal pusu do vlasů. Hladil mě po zádech a já po chvilce usnula.

*****

"Lásko vstávej, jsme tady." Pohladil mě Justin po tváři a já pomalu rozlepila oči. Usmál se na mě a políbil mě. Úsměv jsem mu oplatila a rozhlídla se po letadle. Všichni už začali vystupovat a já se musela rychle zorientovat. Nechceme přece letět ještě někam jinam.

Vylezli jsme ven z letadla a vzali si naše zavazadla. Sehnali jsme si taxíka a vyrazili domů. Teď už doopravdy domů. Seděla jsem Jussovi na klíně a celou cestu jsme si povídali. Teda, spíš jsme vymejšleli jak to řeknem tátovi. To že spolu chodíme a taky to že auto zůstalo v Mexiku.

Cesta utekla hrozně rychle. Auto zastavilo před naším domem, zaplatili jsem taxikáři, zhluboka se nadechli a pomalu začali kráčet ke dveřím. Bylo mi úplně jasný co nás bude ještě dneska večer čekat. A když nad tím přemýšlím tak je mi z toho mdlo.