Never! [J.B.]

53.Chapter

Nazdárek vemínka:3 Takže, než na to zapomenu..:D Jistota, víte co ne?:D Chci popřát všechno nejkrásnější k narozeninám jedný kachně, která mi neustále říká Karolínko a měla teďkon 1.4 narozky:) A to je HaHaHalmUnicorn, které taky tuhle část chci věnovat:3 Takže všechno neeej a užij si část!:)) A vám všem ostatním chci poděkovat za 140k reads!:')) Btw: coo Velikonoce? Já jsem řikala, že jako letos nehraju:D Nebudu podporovat tyhle komerční svátky!:DD (y) Právě teď u nás někdo zvonil a já jsem sama doma3:), takže má ten někdo smůlu:D Ani k těm dveřim nepůjdu abych se podívala kdo to je:D Nasrat!:D Máme rády své sedací svaly, Velikonoce neslavíme!:D -Caroline❤

Takže přátelé... Jsme ztraceni v divočině a jedeme opět úplně blbě. Naivně jsem si myslela, že snad nemůže bejt tak těžký najít místo, kde už jste někdy dřív byli. No jenomže ono myslet znamená taky hovno vědět žejo. Takže každopádně jedeme někam úplně doprdele. Justin ten je z toho samozřejmě zase na prášky, protože se mu sen o jeho znovunavráceným autu začíná dokonale rozpadat.

Já, jakožto hlavní navigátor s mapou v ruce, který absolutně netuší kde je, si musím zachovávat stále chladnou hlavu, i přes to Justinovo ústavičně vyšilování. No ten dělá jako kdyby tam byl zaparkovanej Tutanchámonův sarkofág a vedle něj si to chilloval pramen mládí. Já nevim no.. Tak buď to najdem, nebo to prostě nenajdem a budeme dělat že kempujem. A tak bude Justinova lež našim rodičům aspoň jenom poloviční.

A hotovo jako. Naco z toho dělat vědu. Je to jenom auto. Sice hezký auto, ale pořád jenom auto, který bude stejně ve fázi hliněný vykopávky s tvarem Ferrari. Víte co, já když jsem byla malá, tak jsem hrozně chtěla dělat nějakýho toho archeologa a vyhrabávat pyramidy. No..  A teď na starý kolena se mi to z poloviny splní. Paráda co?

Já jsem zastánce toho, že ve všem musíme hledat nějaký ty pozitiva. Ať už je to cokoliv. A taky preferuju motto : Ať seš na tom špatně sebevíc, tak někdo je na tom možná ještě hůř. Například Justin. Je důležitý si ve všech případech zachovat duševní klid. Má Justin duševní klid? Nemá. Ale to je takový vedlejší teďkon. To bylo čistě pro porotu.

"Tuhle cestu si nepamatuju." Řekla jsem a vykukovala u toho z okna.

"Protože seš holka a ty v hlavě mapu nenosej." Odpověděl mi jednoduše Justin a dál se věnoval řízení. Ale jo, to je fakt. Protože jestli v tý hlavě vůbec něco nosim, tak mapa to rozhodně neni.

"To souhlasí." Ušklíbla jsem se pro sebe a dál mávala těma počmáranejma papírama okolo sebe, ve snaze se aspoň trochu ochladit. Ježiši tohle auto snad nemá klimatizaci.

"Ale stejně si myslim, že tady to nebylo." Prohodila jsem k Justinovi upravila si vlasy. Justin dlouze vydechl a hodil po mě výraz alá "No nekecej."

"Určitě to bylo někde tady. Tím jsem si jistej." Řekl a stočil volant. Pro sebe jsem se pochybovačně zašklebila a dál se věnovala upravování svých vlasů.

"Co to je za ceduli?" Vyhrkl najednou Justin. Otočila jsem hlavu tím směrem kam ukazoval a nadzvedla obočí. Doobře, nic takovýho tady tenkrát vážně nebylo.

"Ranč u Šťastnýho Kačera..?" Změřila jsem si ho zkoumavým pohledem. Juss se na to zoufale podíval a radši ani nic neříkal, jelikož mu už asi konečně došlo, že jede blbě.

"Takže.. Pořád si seš jistej vším, čím si seš jistej?" Zeptala jsem se provokativním tónem a pohrávala si se svým obočím. Justin poraženecky vyhodil rukama do vzduchu a praštil sebou do sedačky.

"No jo." Hlesla jsem a mykla lhostejně rameny.

Typickej chlap. Radši se tady bude dvě hodiny motat do kolečka, než aby se někoho zeptal na cestu, nebo aby nedej bože náhodou poslechl mě. Měl by si uvědomit, že já mám po většinu času pravdu. A že když já řeknu, že tady to nebylo, tak to tady nebylo. Tečka.