Never! [J.B.]

19.Chapter

Zdarec závisláci! :) Tak jak jsem koukala, tak tohle story bude mít za chvilku už 4000 reads! A to jenom díky vám..:') Jsem na vás tak pyšná, až mi slza ukápla.. :'( Ne, dělám si srandu :D Ale vážně jsem ráda, takže.. Díky, díky! :) Určitě čtěte dááál :* -Caroline❤

Stála jsem opřená o Justinovo bílé Ferrari a na jeho střeše jsem měla položené kafe. Vdechovala jsem příjemný večerní vzduch a dívala se na dálnici předemnou, po které se proháněly mraky aut. Ale kupodivu se tam ještě nestačila utvořit kolona. Což jsem se docela divila. Miluju tyhle teplé letní včery. Podle mě je to ta nejkrásnější část dne. Ten vzduch, ty červánky na obloze.. Cítila jsem se fajn. A taky se mi líbilo to, jak už se všechno začínalo pomalu rozsvěcet. Auta měla zapnutá světla a i benzínka za námi zářila typickou zelono-žlutou barvou.

Momentálně se nacházíme někde v Kendletonu. S Jussem jsme se dohodly že zajedeme do Whartonu, což je cca nějak 20 minut odsud. A tam najdeme nějaký motel kde přespíme.

Zrovna v tuhle chvíli, se cítím dokonale. Né vážně. Je mi fajn. I když mě vyloženě nasírá Justin, který si musel vzít u pokladny brčko aby si mohl dělat bublinky do kafe.. Že prej je moc horký. Jako jo, je sranda se na něj koukat to zas o tom žádná, ale za ty zvuky bych ho nejradši flákla ponožkou po držce.

Znáte to, jak když děláte v něčem brčkem bublinky, trochu to přeženete a ono vám to pak vyprskne? Jo, tak přesně tohle se Justinovi stalo už asi 5x a kafe mu vždycky dopadlo na střechu auta. Takže se musím smát tomu, jak to začne zběsile stírat rukávem a začne se tomu autu omlouvat.

A mimochodem, už mám taky zakázáno jeho autu říkat auto. Prý nemá rád když někdo jeho Isabelle přezývá jenom bezvýznamným autem. Ano slyšely jste dobře. Isabelle. Oh bože.. Další se syndromem "pojďme dát svým autům jména".

 "Caroline?" Oslovil mě tiše Justin, který stál hned vedle mě..

"Áno..?" Trochu jsem si upila ze svého kelímku.

"Nad čím špekluješ?" Zeptal se.

"Proč si myslíš že nad něčím špekuluju?" Svraštila jsem obočí a letmo na něj koukla.

"Divně se šklebíš." Odpověděl mi pobaveně.

"Díky, dobrý vědět Sherlocku." Uchechtla jsem se a zase se napila.

"Přemýšlel jsi někdy nad tím.." Začala jsem pomalu. "co dělá tvoje máma s mým tátou když jsme mimo dohled?" Nasadila jsem podezíravý tón hlasu.

"Radši ne." Pronesl směrem ke mě. "Lepší nevědět. Věř mi." Uchechtl se.

"Neměly jsme je tam nechávat samotný." Konstatovala jsem.

"Souhlasím." Pokýval Justin hlavou.

"Ježiši.." Zamrzla jsem.

"Co?" Vykulil oči Justin.

"Co když zrovna teď dělaj.. Takový ty věci..?" Znechuceně jsem se podívala na Justina. Nad tou představou se mi zvedl žaludek.

"Brr." Otřepal se Juss.

"K tvému brr přidávám svoje fuj." Řekla jsem a oba jsme se zasmály.

*********

A už zase jedeme anoo! Ale už se ani nenudím. Teď už přišel na řadu můj čuming time. Čili, jsem hrozně zaneprázdněna tím koukat z okna.

"Můžu zapnout rádio?" Zeptala jsem se Justina který zrovna někoho předjížděj.

"Klidně." Mykl rameny.

Nahnula jsem se a zmáčkla čudlík. Naladila jsem tam mojí oblíbenou stanici, opřela si hlavu o okno a zaposlouchala se do písničky kterou monetálně hráli. (multimédia)

She don't like the flash, wanna keep us in the dark

She don't like the fame, baby when we're miles apart

And she getting to the point where it's too much for

"Car?"

"Uhm?"

"Ty jí nesnášíš viď? Mojí mámu." Dlouze se na mě zahleděl Justin. Neodpověděla jsem mu. Nevěděla jsem co říct.

Teda.. Věděla bych, ale to nemůžu. Nemůžu tady na něj vybalit, jak strašně jeho mámu nenávidím, jak bych jí nejradši oběsila na prádelní šňůře. A ani to jak strašně moc nesnášim svýho vlastního tátu, protože mi šíleně ublížil. Ne, prostě fakt nemůžu.

She don't like the lights

She don't, she don't, she don't

She don't like the lights

She don't, she don't, she don't

"Nesnáším je oba." Odpověděla jsem a autem se rozezněla hudba.
 
She don't like the lights

She don't, she don't, she don't

She don't like the lights

Uběhlo 10 minut a ani jeden z nás nepromluvil. Asi jsem měla mlčet a neříkat nic. Nevím jestli se na mě zlobí.. Ale nemá právo být naštvanej. Ano, kdybych řekla že jeho máma je zlatokopka tak jo. Jenže neřekla takže..

"Zlobíš se?" Zeptala jsem se potichu.

"Ne.." Vydechl a svou ruku přemístil na mé stehno a začal mě po něm hladit.

"Chápu tě." Povzbudivě se na mě usmál. Úsměv jsem oplatila.

"Můžu se tě na něco zeptat?" Začala jsem nejistě.

"Cokoliv shawty." Justin se na mě sladce usmál. Tohle oslovení se mi líbí. Z jeho úst to zní tak roztomile. A taky při tom cítím lehké zašimrání v břiše.

"Jak to bylo s tvým tátou? Proč už s ním tvoje máma není?" Opatrně jsem se zeptala.

"Rozešli se když mi bylo 15." Vydechl zklamaně.

"Pořádně ani nevím proč. Ale bylo toho víc." Smutně mykl rameny. Jemně jsem ho pohladila po ruce a povzbudivě se na něj usmála.

"Máma pak byla dlouho sama.." Pokračoval.

"Ale pak potkala tvýho tátu." Podíval se na mě a já hned sklopila pohled.

"Vím co si o tom myslíš.."

"Ne nevíš.." Odsekla jsem.

"Máma nevěděla že je ženatej Car." Pokroutil hlavou.

"To ti řekla ona?" Pochybovačně jsem se na něj podívala.

"Jo." Řekl klidně.

Moje nálada je opět na nule. Neboli je zase totálně zkažená. A upřímě, nevěřím že je to pravda. Musela to vědět. Nevěřím jí ani nos mezi očima. Tečka a vykřičník k tomu.!