Never! [J.B.]

47.Chapter

Ahojté krabíci:33 Ta soutěž do které jsme byli nominováni už skončila (už minulej tejden-blesk) a skončili jsme nakonec na 2. místě!:3 Takže vám všem co jste hlasovaly chci hrozně moc poděkovat:) Mě by v životě.. V životě by mě nenapadlo, že já když si začnu jenom tak pro zábavu, jednoho krásnýho dne psát story, tak že ho bude vůbec někdo číst, natož aby se dostalo do nějaký soutěže... :O No já budu teda teďka strašnej egoista:D :D Né, dělám si srandu.. :D Ale hřeje mě to u srdíčka, opravdu jo:') A četla jsem si, jenom tak z hlediska informačního tohle svoje story (já jsem hroznej narcis, já vim:DDD), úplně, ale úplně od začátku.. A řikala jsem si, ty vole.. Jak to vůbec někdo mohl číst?! :D No ty začátky byly strašný, to mě nikdo nevymluví:D :D Ale taky mi na jednu stranu přijde, že to byla větší sranda než teďO.o Co si o tom myslíte vy? Já teda pevně doufám, že mi psaní pořád jde a že se u toho nasmějete:'O Napište mi to dolu do komentářů, ať z toho nemám nerva! :D A ještě jenom tak By the way.. Že prej už by jste rádi nějakou erotikuš scénu jo?:DDD Nějaký imtimčo?:DDD Všechno bude, žádnej strach, já to zařídim! ;D Zachovejte paniku! -Caroline❤  

"Tohle místo by bylo mnohem přátelštější kdyby to tu vedla mafie." Zavrčela jsem vztekle, když nás spolu s klukama a Justinem vyváděli z klubu. Uraženě jsem se vyškubla tomu chlápkovi co mě za paži táhl ven a věnovala mu jeden nenávistný pohled. Kdyby mohl pohled zabíjet, tak už by se jeho bezvládné tělo válelo na zemi a následně pár dní nato by ho zasazovali do hlíny. Má štěstí že to nejde.

"Seš v pohodě, Car?" Zeptal se mě Justin a věnoval mi jeden ustaraný pohled. Oh, teď se zajímáš. No to teda brzo.

"Jo, hned jak moje srdce začne znovu bít!" Vyhodila jsem rukama do vzduchu a potom se chytila za srdce. Hodila jsem po Justinovi lehce uražený a zároveň taky dotčený pohled. A myslím si že moc dobře ví proč.

Abych byla upřímná, tak jsem pořád ještě v naprostém šoku z toho co se tam uvnitř stalo. Vážně. Ale očividně né dost nato, abych si to s tím slimákem, který mě tam obtěžoval nechtěla vyřídit. Jestli to přežil, tak ho zabiju.

A Justin? To jak se tam začal prát s tím idiotem bylo strašný. Nelíbí se mi to. Vůbec se neumí kontrolovat. Jakmile se naštve tak vidí rudě. A střílejte mu kolem hlavy třeba. Bude mu to totálně jedno. Dokud z něj nevymlátí duši tak se neuklidní. Takže teď začínám lehce pochybovat o tom, že ten blbec ještě dýchá. A pokud dýchá, tak stěží.

"Kde jsou ty hovada?!" Vyskočil ze země Khail a nasupěně se rozhlížel kolem sebe. Nejspíš měl na mysli ty chlápky z rvačky. Všichni jsme se na něj se skrčeným obočím otočili.

"Mlátili jsme jim xichtama do pěstí, tak utekli." Ironicky si odfrkl Ryan a protočil očima. Khail po něm hodil zmatený výraz a když mu to došlo tak se ušklíbl. Musela jsem se jim zasmát.

"Asi už by jsme měli jet domu." Zamumlal mi do ucha Justin, který se objevil zamnou. Nehodlala jsem nic namítat, takže jsem prostě jen přikývla. Táta bude touhle dobou stejně už řádit. A tím spíš když jsem si vypla mobil. Rebel.

Rozloučili jsme se s klukama a vyrazili.

"Myslíš že si všimli že jsme pryč?" Zeptal se mě Justin cestou k autu. Dlouze jsem se zamyslela a potom vydechla přebytečný vzduch v plicích.

"Jestli ne, tak jsou to ignoranti." Mykla jsem rameny a Justin se zasmál. Přitulila jsem se víc k němu a on mi dal pusu do vlasů. Je mi srdečně jedno že bude táta nadskakovat. Jsem puberťák, občas prostě zdrhnu. S tím se musí počítat.

"Bude kvůli tomu že jsme zdrhli hodně vyvádět?" Zeptal se Justin, ale nevypadal ani v nejmenším nato, že by ho to nějak zvlášť trápilo.