Never! [J.B.]

57.Chapter

Čauves děcká:3 Tak jak se máme?:3 U mě dobrý (y) :D Jinak, jak se vám líbila romantika alá Ranč u Šťastnýho Kačera? :D :D A Justin na koni? :D Já mám pocit, že poslední díl byl trošku víc přeslazenej nemyslíte? :D Divný.. O.o Asi jsem to nějak moc prožívala O.o No, nicméně... chci vám oznámit, že nebudu popisovat cestu zpátky domů, jelikož už to tady jednou v podstatě bylo a bylo by to dlouhý si myslim... Tak snad jste s tím ok:D A přátelé.. Kamarádi.. S těžkým srdcem vám musím sdělit, že nám zbývá posledních pár částí do konce Never.. Ano, ano. Myslim to vážně. Never bude končit. A to z toho důvodu, že nechci aby bylo nějak přehnaně dlouhý a taky abych už potom nepsala samý sračky kvůli tomu, že nebudou nápady.. V nejlepším přestat jak se říká. Ale mám pocit, že to nejlepší máme už stejně dávno za sebou:') Takže tohle jsem vám chtěla říct, že se to pomalu chystám nějak zakončit:) Prosím, nebrečte a nestřílejte!:D -Caroline❤

Četli jste si někdy něco o Japonský mytologii? Já jo. A byla jsem z toho totálně vysraná celej večer. A vlastně ani nevim proč vám to řikám, prostě asi zážitek. No to je jedno, každopádně to nečtěte! Nečtěte to! Ani za zlatý tele si to nečtěte! A jestli si to půjdete přečíst, tak vřele nedoporučuju před spaním. Fakt že jo. Protože já jsem se mohla strachy pósrat dámy a pánové.

A tohle je taky jeden z důvodů proč se ani nekoukám na horory. Jsem prostě srab a klidně vám to veřejně přiznám. Z tohohle mám totiž neskutečný bobky. Nemohla bych se dívat na něco, kde někoho vraždí nějaká potvora. To prostě brr a k tomu brr přidávám ještě fuj. Mně stačej zprávy, a bojim se vystrčit nos z baráku.

Né, to zase přehánim. Jako, já se bojim doma. Doma, sama a po tmě. Jinak venku mi to nevadí. Ač je to divný, tak mi vážně nevadí jít sama, venku, po tmě tmavou uličkou. Ale přeběhnout mezi kuchyní a pokojem.. Tak tomu řikám odvaha. Divný, ale takhle to ku podivu má spousta lidí. Zajímavý co? Já si taky myslim.

Ale teď zpět k tomu dnešnímu večeru. Skvělej pocit z toho mám. Opravdu jo. A jenom tak mimochodem, jsem se zapomněla zmínit, že tady budeme dneska přespávat, tak to řikám jenom aby se to vědělo.

Jedno mi ale řekněte.. Pojmenovali byste takhle nádherný místo, jako je tohle : Ranč u Šťastnýho Kačera? Já ne teda. I když dobře, uznávám, že je to správně praštěný. Ale tak kdyby už, tak si sem aspoň pořídim pár kachen ne? A je mi úplně jedno, jestli je potom sežeru, ale prostě by tady měly bejt. A hlavně ten kačer, na to bacha. Ale koně tady maj fakt nádherný. To se musí nechat.. A ten malej, černej šmejd tady pořád lítá v ohradě sem a tam a dělá píčoviny. Ještě, že má k sobě druhýho poncla a nemusí prudit Calavera tím svým debilovánim. Každopádně sranda pozorovat je.

"Jak to že tebe nebolí zadek?!" Zamručel Justin a pořád si musel poposedávat na jinou půlku zadku.

"Protože na tom nesedim tak blbě jako ty." Ušklíbla jsem se a protočila nad ním oči.

"Prostě si sedni normálně a furt sebou nemel." Řekla jsem důležitě a přehodila si vlasy na jednu stranu.

"Oh, super. Díky moc." Vrátil mi úšklebek a otráveně se zatvářil.

"Nemáš zač." Dloubla jsem do něj a zasmála se.

"Není hezký smát se někomu, kdo má tady z týhle ohrady dřevěnou prdel." Řekl a dloubl mě nazpátek. Neubránila jsem se hlasitému vyprsknutí smíchy nad jeho výrazem.

"Nesměj se, myslim to úplně vážně!" Vyhrkl dotčeně a já musela smát ještě víc.

"Sakra jak to děláš?" Nechápavě a stále se usmívajíc jsem kroutila hlavou.