Never! [J.B.]

33.Chapter

Čauko lidi, je tu další část!:) Konečně :D Je krátka vím, ale nezbytná pro to, aby jsme se hnuly dál! :D Doufám že se vám bude líbit a že mě neukamenujete a nevypískáte za to, co jsem dneska provedla.. :D Sama jsem si tím nebyla jistá, ikdyž jsem to od začátku v podstatě plánovala. Ale znáte to.. Když to pak přijde.. :D Je to divný! Ale řekla jsem si, prostě jo! Tak snad jsem to teď totálně neposrala:DD Jestli jo, určitě jděte do mě ať to vím! :D -Caroline❤

Stáli jsme na přední palubě a dívali se na moře před námi. Popíjeli jsme šampaňské a užívali si ten nádherný západ slunce. Ten vítr ve vlasech. Ta vůně soli. Ten pocit svobody.. Ach bože.. To je prostě k nezaplacení.

A samozřejmě by jsme to nebyli my, kdyby jsme nedělali blbosti a netlemili se jako kdybychom zrovna utekli z blázince.

"Brázdíme moře, JOHOHÓ!" Pokřikovali jsme spolu s Justinem a naklonili bokem hlavy k sobě. Ještě jsme různě rozhazovali rukama.

"Dělá nám to dobře, JOHOHÓ!" A pak zase na druhou stranu. Potom jsme oba propukli v hlasitý smích.

"Panebože to je úchylný.." Chechtala jsem se. A Justin se rozesmál ještě víc.

"Vůbééc." Pokroutil hlavou a u toho se pořád smál a já taky.

"Jenom malinkoo." Ukázala jsem malou škvírku mezi prsty.

"Drobátko.." Prostě jsme měli totální záchvat smíchu.

"Co nám do toho pití dali?" Zeptala jsem se, zatímco jsem si stírala slzy, které mi smíchy stékaly po tvářích.

"To bych taky rád věděl." Uchechtl se Juss a znovu se napil ze své skleničky šampaňského.

"Ale tipnul bych to na šampaňský.." Zaujatě zkoumal skleničku, kterou si před obličejem a vypadal při tom strašně vtipně.

"Podle čeho usuzuješ?" Uchopila jsem tu svou a začala jí taky zkoumat. Přihmouřila jsem oči a zaměřila se na bublinky uvnitř ní.

"Tomu se říká dedukce." Důležite se na mě podíval a oba jsme se zasmáli.

Pro ty z vás, kteří si teď myslí že jsme opilý, tak nejsme. Jenom děláme píčoviny. Toť vše. Což je u nás naprosto normální. A to šampaňský? Teď jsme ho začali pít. A ty skleničky máme ještě skoro plný. Nebojte, nehodlám se tady ožrat. A Justin snad taky ne.

Tohle je prostě dokonalý. Červánky nad náma, moře za náma, jachta pod náma a slunce před náma. Zavřela jsem oči a otočila hlavu ke slunci, zapadajícímu za oceán.

"Je to skvělý, jenom tady tak stát, žádný starosti, žádný problémy.. Prostě jenom relax."  Vydechla jsem a koutkem oka koukla na Justina.

"Jo, to jo." Pousmál se.

Mimochodem.. Taky jsem se vám zapoměla zmínit o tom, že jsme tady poslední večer. Jo.. Je to tak. Zejtra ráno frčíme domů. Je to smutné, je to veselé, je to takové zajmavé. Nějak se mi tady začalo líbit. A domů se mi nechce.

"Jsem rád, že jsem tady s tebou." Řekl a usmál se na mě. Cítila jsem, jak se začínám červenat.

"Já taky." Úsměv jsem mu oplatila a rychle sklopila pohled. Nervózně jsem si zandala za ucho pramen vlasů.

Naštěstí pro mě, začala hrát hudba, takže jsme tuhle konverzaci nemuseli dál rozvíjet. A čirou náhodou to byla moje oblíbená písnička od Enriqueho Iglesiase - Hero. (multimédia)

"Tuhle písničku miluju.." Zasnila jsem se.

Justin po mě zvědavě kouknul a potom ke mě natáhl ruku. "Tak si jdem zatančit." Věnovala jsem mu jeden zářivý úsměv a svojí ruku vložila do té jeho. Něžně si mě za pas přitáhl k sobě a já si svoje ruce dala kolem jeho krku.

Položila jsem hlavu k němu na hruď a on mě jednou rukou hladil po zádech. Zároveň jsme se pohupovali a točili do kolečka v rytmu hudby. Cítila jsem se skvěle. Vážně jo. Asi toho kluka mám fakt ráda.

Připadalo mi to takový strašně romantický. Vůbec nevím proč. Možná je to tím, že tuhle písničku žeru, že žeru tyhle podvečery a že si začínám připouštět to, že mám ráda Justina. Když jsem s ním, tak.. Je svět najednou takovej hezčí. Takovej.. Míň problematickej, jednodušší.

Nevím proč jsem to udělala, nicméně jsem ale zvedla hlavu tak, že jsem Justinovi koukala přímo do očí. Bože.. Zase jsem se totálně ztratila v těch jeho dokonalých karamelkách. Jenom jsme tam na sebe tak koukali a ani jeden z nás se nijak nepohnul. Přišlo mi to jako kdyby se na chcíli zastavil čas.

On je vlastně strašně krásnej. A roztomilej. A hlavně vím, že neni takovej bezcitnej, bezpáteřní, nemorální debil kterýho ze sebe občas umí udělat. Začínala jsem z toho být nervózní.

No a pak se to stalo. Jusss mě jednou rukou jemně pohladil po tváři a pousmál se. Jazykem si přejel po spodním rtu a začal se ke mě pomalu naklánět. Moje srdce vynechalo úder. Následně nato začalo mlátit jak splašený. To snad musel slyšet i on. V mém břiše začaly poletovat tisíce motýlků a já měla pocit jako kdybych se měla každou chvíli složit na zem.

Panebože, panebože! Co teď, doprdele?! Uklidni se Caroline sakra v prvé řadě! Jenom klid. Ježiši on mě chce fakt políbít! Oh shit tyvole!!

Byla jsem nervózní. Sakra nervózní! Úplně vyvedená z míry. A můj tep musel v tuhle chvíli lítat někde na 150. Bojovala jsem sama se sebou. Chci ho políbit? ANO, chci to udělat.

Začal se ke mě pomalu přibližovat a já si pomalu stoupala na špičky, aby se nemusel tolik naklánět. Nervózně jsem těkala pohledem z jeho očí na jeho rty. V tu chvíli jsem ho vážně chtěla políbit. Asi si všimnul toho jak jsem z něj úplně vyplesklá. Přitáhl si mě ještě blíž k sobě a já měla pocit, že jsem se začala ještě k tomu všemu lehce chvět. Emoce jak sviňa hej.

A pak to udělal. Jemně se přitiskl na mé rty. Cítila jsem jeho dokonalé, měkké rty na těch mých. Zavřela jsem oči a užívala si ten pocit. Bylo to něco, nepopsatelně úžasnýho. Chvíli je jen nehybně držel na jednom místě. Potom s nimi začal pomalu pohybovat a já spolupracovala. Zapletla jsem svoje prsty do jeho vlasů a za zátylek si ho přitáhla k sobě, čímž jsem náš polibek ještě prohloubila. Pohybovala jsem rty v souladu s těmi jeho. Popotahovala jsem mu za konečky vlasů a on mě něžně kousl do spodního rtu. Tím mě žádal o přístup, aby mohl zapojit i jazyk. Povolila jsem mu ho. Jeho ruce bruslily po mých bocích a mě se to líbilo. Naše jazyky se spolu různě proplétaly a válčily mezi sebou. Bylo to tak strašně krásný. To jak do toho polibku vkládal tolik emocí. Všechno kolem mě se točilo a já nevnímala nic jiného než jeho rty.

Pak se odemě pomalu odtáhl, ale zůstali jsme o sebe opření čely. "Promiň, musel jsem to udělat." Vydechl a nejistě se na mě zadíval.

"Neomlouvej se." Pousmála jsem se. "Jsem ráda že jsi to udělal." Zadívala jsem se mu do očí a mohla v nich spatřit takové malé jiskřičky stěstí.

"Takže, to můžu brát tak, jakože jsi teď moje?" Podíval se na mě s nadějí v očích. Teď už jsem si byla vším naprosto jistá.

"Ano Justine Biebere, jsem tvoje." Vydechla jsem a věnovala mu úsměv. Cítila jsem jak se zase červenám. Justin se na mě zářivě usmál a potom mě zvedl do vzduchu a zatočil semnou dokolečka.