Never! [J.B.]

56.Chapter

Takže čágo šílenci!:P Chcete vědět co jsem dělala v Sobotu večer?:D Klid, žádný píčoviny to nebyly! :D Normálně mě zkontaktovala jedna holčina, jestli bych s ní neudělala nějaký rozhovor a já jakože wtf?:D A tak jako že teda proč ne:) Jsem se cejtila jako váženej člověk :D Tak důležitě hej :D :D No a tak jsme to teda v Sobotu večír spáchali a nevím kdy se to tady objeví, ale určitě vám hodím odkaz do komentářů. Tím myšleno na ní a ty rozhovory, který tady dělá s lidmi:) Já jenom zpětně doufám, že jsem tam nekecala moc velký píčoviny:D :D Takže tak:D Jinak, k minulýmu dílu.. Poncla jste nikdo nečekal co? :D :D Muhaha:3 Ale tak předpokládám, že jste všichni zvědaví na Justina a jeho "respekt" z koní:D Chudák kluk ještě neví co ho čeká.. :D A tuhle část už teda konečně věnuju HaHaHalmUnicorn! (sa neroztop:D:3) -Caroline❤

Takže, podle očekávání jsme byli za obrovský hrdiny a rančeři byli štěstím bez sebe, že jsme jim toho malýho ocáska přivedli zpátky. Jééj. Caroline s Justinem udělali dobrej skutek. Oh, to nás šlechtí. Ikdyž teda.. Ten malej poncl musí bejt vyčůranej jak mraky, když se mu povedlo odsud pláchnout. Co si budeme povídat.. Ale tak, hlavně že už je zase zpátky doma.

A to jsem vám ještě neřekla to nejlepší. Všichni tady na ranči nám jsou až tak vděční, že nám chtějí dneska večer půjčit koně a nechat nás ať se jedeme někam projet. No to je něco pro Justina. Řikám vám, že ten by koni v životě nezamával ani z vlaku. Natož aby si na nějakýho sednul. Takže si asi dovedete představit jeho nadšenej výraz a způsob jaký se z toho snažil vykecat.

Heh, kámo.. Tady ti už nikdo nepomůže. Já vám řikám, že semnou pojede. Ať chce nebo ne. Nějak ho k tomu prostě překecám. A jestli se mi to povede, tak by tohle mohl být strašně fajn večer. Já, Justin.. Cval při západu slunce. Tohle je prostě ideální rande a zkuste mi někdo říct že ne.

Vlastně, jestli se tenhle večer povede, což doufám že jo, tak se tady vážně budu cejtit jako na obláčku. Líbí se mi tady. Hrozně moc. Když zavzpomínám, tak si uvědomuju, jak moc jsem koně a ježdění milovala, a jak mě to bavilo. Možná že až se vrátím domů tak třeba zase začnu. Protože to, když se jenom tak tryskem proháníte po loukách, polích, vlasy vám vlajou ve větru a třeba i to sluníčko zapadá.. Tak je to něco neskutečně úžasnýho. Cítíte se v tu chvíli sami sebou.

Jako kdyby byly všechny problémy najednou pryč. A všechno špatný zmizelo.

Je to pocit svobody. A každý koho můžete nazvat "koňákem" ten pocit zná. A přísahám vám, že se ho nikdo nechce jen tak vzdát. Ani já jsem tenkrát nechtěla. Ale tak strašně mě bolelo to že Angela prodali, takže už jsem k těm koním dál nemohla chodit. Prostě to nešlo. Ten kdo to nezná, řekne si "vždyť to byl jenom kůň". Ale takhle to není. Nebyl to "jenom" kůň. Byl to přítel, jeden z těch pravých. A právě proto to tak bolelo.

Ale teď.. Mám zase chuť se k tomu vrátit a začít jezdit. Jo a asi jsem se právě rozhodla. Až se vrátím do Kentucky, tak se vyhoupnu rovnou do sedla. Což mě myšlenkami vrací zpátky k tomu, co bude semnou a s Justinem.

Když na konci léta odjedu, jak to bude? Vztahy na dálku nefungujou. To všichni víme. Nechápu jak se mu to povedlo. Nechápu jak je možný že jsem se do něj zamilovala. Přece všichni tady víme že jsem ho v podstatě nesnášela. Ale teď, mi ten kluk dokonale zamotal hlavu a já sakra nevím, co budu dělat. Vím jenom jedno. A to je to, že dnešek si prostě užijem, i kdybych ho na toho koně musela dostat za pomoci násilí a jeřábu.

"Na žádnýho koně nepolezu." Kroutil záporně hlavou Justin když jsme mu společně s Billem, což je majitel ranče, vysvětlovali dnešní večer.

"Ale noták Justine! Přece se nebojíš koní, že ne?" Hodila jsem na něj štěněcí pohled a snažila se ho přemluvit.

"Neumím jezdit na koni! A už jsem ti říkal, že z nich nemám zrovna dobrej pocit." Vyhrkl vyplašeně.