Never! [J.B.]

58.Chapter

Takže čégo mazlici!:P Normálně.. Nebudete mi to věřit, ale normálně jsem se dneska opalovala! Což je činnost kterou já teda absolutně nesnášim, takže nechápu, jak se to vůbec stalo :D :D Abyste mi rozuměli, já jsem každý léto úplně neskutečnej sejrař jelikož já se buď spálim a nebo nic. Nic mezi tim prostě :D A abych si vyvalovala špeky na sluníčku záměrně, no tak to jako vůbec! :D Takže tohle se často nestává, abych dobrovolně vylezla ven na sluníčko :D Divné O.o Nicméně.. Víte co mě potkalo? No nechtějte to vědět protože je to strašný.. :D Ale jelikož já teďkon končim devítku a půjdu na střední, a jak bejvá vždycky na konci roku takový to slavnostní vyřazování a šerpování atd.. Tak tam jeden z deváťáků taky vždycky za třídu čte nějakej projev prostě. No hádejte kdo to schytal. Jasně že já :D Takže jsem tenhle tejden místo story psala závěrečnej projev.. To je co? :D No nebudu vám kecat.. Pořvala jsem si u toho:'( :D Ale dost bylo keců, jdeme na to!:P -Caroline❤ 

Ať už je Justin jakejkoliv, tak pro mě je to ten nejlepší kluk na světě. Vážně. A je to fajn, být tady s ním. Však víte. V Mexiku. Uprostřed ničeho. V malebném a krásném místě zvaném Ranč u Šťastnýho Kačera. Lokalita - momentálně balkón s výhledem na koňský výběhy. 

Ale i tak, bych ho v tu chvíli kdy mě strčil pod tu studenou sprchu nejradši přetáhla pádlem od vikingský válečný lodi po hlavě. A to pořádně. Protože ani ta následná pusa mu z daleka nezařídí, že má odpuštěno. To by musel předvíst víc. Například kýbl zmrzliny, což nepředved. Takže já bych si vlastně celej zbytek večera mohla hrát na uraženou.. Ale kašlu na to protože, ten jeho dokonalej kukuč mě prostě dostává na kolena. 

Řekněme, že jsem dneska večer zjistila jak se cejtil tenkrát on. Ale určitě jsem si to nezasloužila o nic moc víc. Počkat moment.. Vůbec jsem si to nezasloužila! Říkejte si co chcete, ale já nemůžu za to, že přistál zrovna v kravským hovně. Měl by bejt rád, že spadnul do měkkýho. Jo.. To by teda měl. I když přiznejme si, mít kravinec na kalhotech, to taky není zrovna ono. To stejnak nic nemění na tom, že hlavní podíl vinny nese ta kráva, která to tam zařídila a nikoli já.  

Nicméně jsem chtěla říct něco úplně jinýho a zase jsem se dostala někam úplně jinam než jsme chtěli.. Klasika. Jak jinak žejo. Chtěla jsem říct, že tenhle kluk v sobě prostě něco má. Od začátku to měl. Víte co tím myslím ne? Prostě v životě potkáte lidi, který jsou takový jak to říct.. Nijaký? No, není to úplně to správný slovo, ale tak budiž to je teď jedno. Ale potom tady jsou lidi, který mají takový to svoje kouzlo. Takovou tu jiskru. Zkrátka, něco v nich prostě je a to něco, vás tak nějak přitahuje. A přesně to něco v sobě Justin má. A to se mi líbí.

Taky jsem ráda že to není úplně takovej svatoušek, ale ani parchant. Já bych nemohla mít kluka, kterej by byl přehnaně hodnej a klidnej a tak. To jako řikám na rovinu. Já jsem prostě na ty trošku "bad boye", protože já sama jsem takovej živel takže.. Myslim že ten hodnej kluk by semnou neudržel krok. Při nejmenším by s tim měl problém. Nicméně tohle je taky něco k čemu jsem se dostat nepotřebovala.

"Co tady venku děláš?" Ozval se zamnou Justin, hladíc mě po rameni. Pootočila jsem k němu hlavu a usmála se. Vtiskl mi polibek na spánky a zezadu se ke mě přitulil.

"Však víš, pozoruju hvězdy, poslouchám jak se mi celý vesmír vysmívá.." Mykla jsem rameny a nahodila úšklebek. Justin se potichu zasmál a dál se semnou mazlil.

"A vůbec," Řekla jsem rázně a vymanila se z jeho sevření. "Moc se ke mně nelísej. Radši si vzpomeň jak jsi mě strčil pod ledovou vodu." Založila jsem si ruce na prsou a na chvíli se rozhodla dělat uraženou. Jo, jenom na chvíli, jelikož není pochyb o tom, že za malej moment z něj stejně zase vyměknu.    

Justin se na mě chvíli díval s přizvednutým obočím a potom si mě k sobě rychle přitáhl a pěvně mě držel. "Neříkej že ti vadilo se ke mně tulit." Vítězně se zazubil a já nad ním pobaveně protočila oči.

"Ty moc dobře víš co mi vadilo." Poslala jsem mu vražedný pohled a zúžila na něj oči.

"To sice jo.." Pokýval hlavou ze strany na stranu. "Ale když si teď půjdeš ke mně lehnout, tak se můžeme tulit zase." Zavrněl a naklonil se k mému uchu.

"Jako plyšoví medvídci." Zašeptal a něžně mě kousl do krku. Se smíchem jsem zvedla ruce na znamení toho že se vzdávám a Justin si mě s vítězným úšklebkem vyhoupl do náruče a odnesl sebou dovnitř.

"Jo a jenom tak mezi námi děvčaty.." Spustil když mě pokládal na postel. "Během tvýho vysedávání na balkóně mi volali ze servisu.. Prej si zejtra můžeme přijít pro auto." Usmál se a já se na něj překvapeně podívala.

"Už jo?" Zeptala jsem se nevěřícně a on spokojeně přikývl.

"Takže zejtra večer frčíme domů." Zazubil se a já mu s úsměvem začala cuchat ty jeho perfektně nagelované vlasy, z čehož zrovna moc nadšenej nebyl. No co už no..

********

Přátelé, kamarádi, přesouváme se k bodu, kdy naše "dovolená" v Mexiku opět končí. Áno, přesně tak. Právě teď totiž nasedáme do Isabelle a zvedáme kotvy. Směr Atlanta, wohou! Akorát mám teda trošku obavu z toho, co nám na tenhle vejlet řeknou Pattie s tátou. Nic no.. Uvidíme jestli nás zabijou nebo jenom přizabijou.

"Tak můžem vyrazit?" Zeptal se mě Juss, když jsem si zapínala pás.

"Jasně." Usmála jsem se na něj a pohodlněji se zavrtala do sedačky.

"Hele Car.." Začal mě hladit po koleni a já byla zvědavá co se mi chystá říct.

"Díky. Že si sem semnou jela." Vděčně se na mě usmál a já chytla jeho tvář do svých rukou.

"To je přece jasný." Pohladila jsem ho a věnovala mu úsměv. "Někdo tě tady hlídat musel." Rýpla jsem si se smíchem a on nade mnou pobaveně protočil oči.

"Myslíš si že potřebuju aby mě někdo hlídal?" Zeptal se na oko dotčeně. "Rozhodně." Bez váhání jsem přikývla a potom ho dlouze políbila.

*******

Takže, použijeme stoj času a tadáá - jsme v Atlantě :D Bitch please!

No, první šok nastal ve chvíli, kdy jsme zjistili že táta s Pattie sedí venku u bazénu. A ten druhej šok nastal ve chvíli, kdy se rozešli směrem k nám a s udivenými výrazy civěli na Isabelle.

"Ahoj tati." Pokusila jsem se o roztomilý úsměv, ale "nečekaně" se z něj vyklubal jenom postižený škleb.

"Je to to co si myslim že to je?" Ignorujíc moje ahoj ukázal prstem na auto.

"To záleží na tom, co si myslíš." Řekl opatrně Justin.

"Myslim si, že je to to utopený auto, který podle vás zůstalo v Mexiku." Nadzvedl výhružně obočí.  

"No tati.. Nenaštvi se ale.. Jo je to to auto." Nervózně jsem se podrbala na zátylku a bála se toho, co se stane po tom, až se táta vzpamatuje. Protože soudě podle jeho výrazu vůbec nechápal co se tady sakra děje.

"Řekli jste mi že jedete kempovat." Řekl s neutrálním výrazem a přeskakoval pohledem ze mě na Justina a zase zpátky.

"Byli jsme kempovat!" Vyhrkl rychle Justin. "...V Mexiku." Dodal pak potichu.

Táta na nás vykulil oči a skousl si vnitřní stranu tváře. Pak se rezignovaně se zvednutýma rukama otočil dokolečka.  

"Víte co?" Ukázal na nás prstem a pořád nechápavě koulel očima.

"Na tohle nemám co říct." Vyhrkl nakonec a mávnul nad námi rukou.

"Vy jste totiž takový dvě vemena, že to snad ani není možný." Kroutil hlavou se strany na stranu a já věděla, že už se klidně můžu začít smát. Takže jsem se začala smát.

"A teď pojďte sem." Řekl a oba dva nás pevně objal.

Přiznávám, že mě můj otec vážně nepřestává udivovat..