Never! [J.B.]

2.Chapter

Ahojté! :3 Takže, je tu v podstatě první díl..:) Doufám, že se bude líbit!:')) -Caroline❤

Bylo 9 ráno a já jsem si sladce spala ve své voňavé posteli. Bohužel to byl na příští dva měsíce poslední spánek v mé posteli. Dneska odjíždím do Atlanty.. Otec mě má vyzvednout.. Um v kolik to vlastně říkal? Nevím a je mi to jedno. Když tak si prostě počká.

*O dvě hodiny později..*

"Sakra Caroline! Zlato neštvi mě, musíš už vstávat! Táta tady bude každou chvíli!" Křičela na mě mamka a za nohy se mě snažila vytáhnout z postele. "Né! Já nikam nepojedu!" Pevně jsem se chytla dřeva a držela se jako klíště.

Sváděly jsme spolu nemilosrdný boj. Po chvilce to ale mamka vzdala. Takže usuzuji že jsem vyhrála. Když se jí nepovedlo dostat mě z postele násilím, tak mi teď půjde zkusit zabrnkat na city. Jako by jí to bylo v něčem platné.. 

Takže přišla ke mě, sedla si na postel a podívala se na mě tím jakože na oko "chápavým" pohledem... Ale, ona mi nerozumí.. Jinak by mě tam nenutila jet. Nebo.. Spíš neví co je Justin zač. Taky možnost.

 "Car.. Já vím že tam jet nechceš. Ale, táta s tebou chce taky strávit nějaký ten čas.. To musíš pochopit broučku.." Říkala a hladila mě po vlasech.

Já jsem se zvedla do tureckého sedu a chvíli jsme na sebe s mamkou jenom tak koukaly. Na moment jsem dokonce i začala uvažovat o tom, že by to nemuselo být zase až tak strašný.. Ale moje smysly se obratem dostavily zpátky. "Nikam nejedu!" Odsekla jsem a flákla s sebou zase na postel. A na hlavu jsem si ještě připlácla polštář. Mamka se nejspíš urazila.. Tak odešla že prý dělat snídani.

Byla jsem tak naštvaná! Na celý svět! Já tam prostě nechci! Ne a ne a ne!

 ******

Přece ale jsem nakonec vstala. Je mi jasný, že i když se budu vztekat jak budu chtět, je mi to k ničemu. Takže, jsem se vydala do koupelny udělat ranní hygienu a namalovat se. Pečlivě jsem si vyčistila zuby a také jsem si natočila vlasy. Tak jako vždycky. Poté jsem si dala na obličej lehkou vrstvu make - upu a na řasy nanesla řasenku. No.. Jsem hotová. Teda skoro hotová. Ještě se musím oblíknou.. V pyžamu tam nepojedu.

Ze skříně jsem si tedy vytáhla své oblíbené žluto - oranžové letní šaty, které mi sahají přibližně do půlky stehen. Nejsou nijak upnuté. Nerada totiž nosím uplé věci. Jsou takové krásné vzdušné a volné. A tak to mám ráda. No.. I když.. Napadlo mě, že bych si schválně mohla vzít něco KRÁTKÉHO  a TĚSNÉHO. A "trochu" pozlobit Justina. Ale, rozmyslela jsem si to. Upřímě.. Nestojím o to aby tam na na mě někde "skočil". Protože ten, taky ohne všechno co před ním neuteče na strom. (Já musela:DDD)  

Na šaty jsem si ještě nahodila džínovou bundu, která mi k tomu dokonale ladila  a vytáhla jsem si takové hnědé boty na podpatku. Tak.. Sbohem pokojíčku.. Uvidíme se za 2 měsíce. Ani nevíš, jak moc mi budeš chybět.

******

"Zajdu ti pro kufr, máš ho asi ještě nahoře že ano?" Usmál se na mě otec. Byl tak nadšený z toho že budu u něj na prázdninách.. Celý léto. Bohužel, jeho nadšení teda fakt nesdílím. Přiznávám že nevím a absolutně nechápu jak se jim povedlo přinutit mě.

"Vážně tam musím?" Hodila jsem na mamku štěněcí oči a smutně se na ní koukala. "Ano musíš." Odpověděla mi nekompromisně. "Ale..!" Ještě jsem chtěla protestovat, kdyby mi do toho neskočila. "Žádné ale! ... Justinovi vyřiď, že ho pozdravuju." Zasmála se mi.  Cože? To myslíš vážně?To není vtipný mami! A pokud vám to ještě nedošlo, tak já se sním nehodlám vůbec bavit.