Never! [J.B.]

55.Chapter

Čauté brumíci:) Jenom chci říct, že vám nesmírně moc děkuju za 7k votes a 145k reads:) Ani nevíte jakou radost mi to udělalo..:)  Jinak ještě něco chci říct k tomu, jak poslední dobou nejsou části tak často.. Jednoduše mám poslední půlrok (nebo víc) takový blbý období, nebo jak to nazvat a někdy ta nálada na psaní prostě není:/ Každý kdo píše story tak to ví, ví že když není nálada tak se psát prostě nedá:/ A každej máme občas prostě blbou náladu a můj problém je že jí mívám poslední dobou docela často. Takže tak. Není to o tom, že bych nechtěla, nebo že by mě dokonce už psát nebavilo. Není to tak. Já psaní upřímně miluju, miluju svoje story (hah narcis se ozval :D) a vím že to dělám pro vás, ale hlavně pro sebe:) Takže  tohle jsem vám chtěla říct:) A! Btw.. Ano, zase moje oblíbené btw :D Na mém profilu se objevilo nový story, ke kterýmu bych se časem taky chtěla dostat a je to "Vendetta" 3:) Byla bych ráda kdybyste na to kouli a nějak mi sdělili co si o tom myslíte :D Děkuju:P Jo a ještě teda k tomu konci minulýho dílu.. :D Záhada co? :D :D Dneska se dozvíme, kdo tam na ně vykouknul a musím uznat, že někteří z vás byli blízko k tomu aby to odhalili:D Naštěstí jste se nikdo netrefil, nikdo nejste takovej šerlok, i když jsem vám psala že máte v textu nápovědy:D Takže to velkolepé odhalení je opět na mně a tleskám všem co si vždycky přečtou tohohle nekonečnýho albatrosa co nechávám za sebou :D -Caroline❤

Hele tak já už opravdu nevim.. Já začínám mít pocit, že jsem vážně magnet na průsery všeho druhu. To je možnost A). Možnost B) je taky to, že jsem úplně regulérně zbláznila. Odvezte mě do blázince a já se tam budu 14 dní houpat.

Adios.

Né protože tohle už opravdu není normální. Proč já pořád musim něco řešit? Proč to nemůže řešit někdo jinej..? Proč já jsem nezůstala sedět v Atlantě na zadku a nepřežírala se piškotama..

No přece proto, že já jsem tady ta zodpovědná. A proto budu teď muset udělat něco s tim malým černým ponclem, kterej vzal pravděpodobně odněkud čáru. Asi se budu opakovat, ale já jakožto ta zodpovědná ho tady prostě jenom tak nemůžu nechat na pospas osudu.

Ano, slyšeli jste dobře. Poncl. Myšleno jako poník pro ty co to nechápou.. Takže, když už jsme si to teď tak krásně vyjasnili, mohl by mi laskavě někdo říct, co teď jako s nim máme tady v Mexiku uprostřed ničeho dělat?!

Zhodnotíme naší situaci v první řadě.. Takže.. Má to ohlávku, čili je to za co chytit. Stojí to na všech čtyřech a nikde žádné známky po zranění. Čili to taky může jít dál po svejch. Tváří se to celkem přátelsky, čili by si to snad nechalo vysvětlit fakt, že ho teď teta Caroline odvede zase hezky pěkně domu.   

Fajn. Ale jestli mě kousne, tak dostane lepáka nehledě na to jak moc roztomilej je.

"Justine? Podej mi něco co můžu použít jako vodítko." Řekla jsem a nespouštěla toho poncla z očí.

"Snad nemyslíš vážně to, že ho tady chceš chytat?" Podíval se na mě zkoumavým pohledem. Představ si, že to opravdu myslím vážně. Blik viď.

"A co jinýho? To ho tady chceš jenom tak nechat?" Vyhodila jsem rukama do vzduchu a prudce se na Justina otočila. Ten jenom mykl rameny na souhlas. Hlasitě jsem si odfrkla a protočila očima.

"Jasně, já jsem totiž zapomněla na to, že ty seš vyloženě mateřskej typ." Ušklíbla jsem se a šla si do auta najít něco, za co ho přivážu.

"Co s ním chceš dělat? I když ho chytíš tak pak co?" Doběhl mě Justin a těkal pohledem ze mě na toho malýho ďáblíka.

"Když jsme sem jeli, tak jsme míjeli tu ceduli k..." Začala jsem vysvětlovat.