Never! [J.B.]

6.Chapter

Bože  to je takovej idiot.. Z toho by se jeden normálně posral. S ním v jednom baráku to je za trest. A ještě k tomu sama.. Já chci domů. Mamíí zachraň mě.

Grrr! Seru na něj na debila! Jdu si zaběhat! A Felixe beru sebou.

Fajn, takže otevřela jsem svoji obrovskou skříň a šla jsem si nachystat věci na běhání. Vytáhla jsem si svítivě, neonově růžové tílko, černé upnuté (no prostě ty spešl běžecké..) kraťasy a taky moje oblíbené černé tenisky značky Puma.

Vlasy jsem si vyčesala do culíku, do kapsy jsem si strčila mobila, ještě jsem na sebe foukla deodorant a mohla jsem vyrazit.

******

"Felixi" Zavolala jsem na něj a pak ještě zapískala.

Jakmile mě Felix uslyšel tak našpicoval uši a během chvilky už byl u mě.

"Tak co kámo? Vypadneme, co ty nato?"  Usmála jsem se na něj a podrbala ho za uchem.

Felix hlasitě štěkl na souhlas a začal vrtět ocasem.

"Tak pojď ty moje hyperaktivní zvíře.." Zasmála jsem se a šla jsem směrem k brance u vrat. Felix běžel poslušně zamnou.

Už jsem za sebou zavírala vrátka, když v tom vystrčil Justin hlavu ze dveří..

"Kam jdeš?" Zeptal se tím otravným tónem, založil si ruce na prsou a začal si hrát na velkého "brášku". A ještě si k tomu podupával nohou. Tohle mě dokáže taky tak nasrat..

"Pryč." S nezájmem jsem mu odsekla a rozešla jsem se směrem na lesní cestu po které jsem v průběhu týdne běhala. Takže už to tu dokonale znám. Tak nehrozí že bych se ztratila.

"Caroline!" Zařval na mě vztekle.

Nemusím mu říkat kam, proč a s kým jdu. Nic mu do toho není. Tak ať mě neprudí a hledí si svého. Né snad?

"Nezájem." Křikla jsem na něj přes rameno a protočila očima.

Dala jsem si sluchátka do uší, zapnula si svojí písničku při které chodím tradičně běhat (Máte jí v multi médiích) a můžeme jít na to.   

Rozeběhla jsem se po té mojí oblíbené lesní cestě a Felix byl hnedka za mnou. Statečně semnou držel krok, s vyplazeným jazykem, ufuněný a s ušima připláclýma k hlavě se poslušně řítil po mém boku. Názorná ukázka toho, že pes stojí při vás za každé situace.

Ze začátku jsem zlehka vyklusávala, páč mám před sebou ještě pořádný kus cesty a nechci se urvat hnedka na začátku.

Koukala jsem kolem sebe. Všude už voněly šeříky, sluníčko svítilo a ptáci si prozpěvovali. Jo.. Tomuhle říkám klid. Daleko, daleko od Justina, sama s Felixem v lese na "procházce"... 

Vždycky když běhám, tak mi to nějak zázračně zvedne náladu. Takže jsem si i dokonce začala zpívat.. "Run, run, run. Run away baby!" Jen doufám, že mě nikdo neslyšel.

Sice jsem si představovala, že léto budu trávit úplně jinak, ale tak co mi zbývá že..?

*****

Uběhly jsme s Felixem už minimálně 2 kiláky.. Tudíž už jsem začínala být docela unavená. Ale ještě né dost na to abych zpomalila.

Takže jak si tak běžim, zpívám si u toho jak debil, tak jsem prostě já kráva z ničeho nic klopýtla a hodila jsem tam solidního lachtana..

"Jau! Ty vole do prdele! Kurwa drát! Já se nato vyseru!" Začala jsem nadávat.

Celá jsem se zamazala.. Ale, největší problém byl v tom, že jsem si nejspíš zvrtla kotník.. Protože, když jsem se chtěla zvednout tak to úplně šíleně bolelo. No to se fakt nedalo.