Never! [J.B.]

7.Chapter

Ahojté lidi, dneska jsem měla docela dosti na piču den, takže jsem se rozhodla že budu psát.. Tak je tu další část o něco dřív. Ale hlavně protože ve středu odjíždím do Paříže a vracím se v Sobotu, tak nevím jak na tom budu o víkendu časově:) -Caroline❤ 

Kurwa to se fakt může stát jenom mě tohleto! V lese si rozbiju hubu a ještě pro mě ten debil musel přijet, protože pan otec nemá čas.

Seděla jsem nabručená v autě a pořád dokola jsem se musela uklidňovat abych tam vzteky nezačala řvát.

"Klid holka, to bude dobrý, ty to zvládneš Caroline.. V pohodě.. Jen klíd.!" Opakovala jsem si v duchu.

Jako vy nechápete jak je tohle totálně mega trapný! A ještě k tomu sama nedojdu ani do schodů. Ježiš marja! Grrr!  

******

Po pro mě nekonečně dlouhé době Justin konečně zaparkoval před barákem. No.. Co teď..? To jsem teda opravdu zvědavá na to, jak se vyškrábu po schodech nahoru, fakt že jo.

Justin vystoupil z auta a šel vypustit Felixe z kufru. Já jsem si odepnula a pás a otevřela jsem dveře od auta a chtěla jsem vystoupit.

Načež ke mě přiběhl Justin a chtěl mě zase nabrat do náruče. No, jako že se teďkon chvíli chová normálně je sice krásnej nezvyk, ale já mám taky trochu svojí hrdosti a nenechám se tady nosit od nějakýho Biebera, kterej to dělá 100% jenom pro to, abych mu v brzký době vlezla do postele. Hele je mi to úplně jasný totiž!

"Justine nech mě já jdu sama!" Protivně jsem na něj zavrčela.

"Fajn, jak chceš." Zvedl ruce na obranu a ustoupil ode mě.

"Ale, jestli tady sebou znova švihneš tak..." Ještě k tomu chtěl něco dodat ale, já jsem ho odpálkovala v půlce věty.

"Mlč Bieber." Řekla jsem vztekle.

"Dobře, dobře.." Udělal takovou divnou grimasu a rukou mi pokynul ke dveřím.

Z jeho výrazu jste mohly úplně vyčíst to jak jenom čeká na to až tady sebou znova fláknu o zem a on bude moct říct "Já jsem ti to říkal" a dělat na mě chytrýho.

Ne, Bieber. To se teda nestane! Z auta dokážu vylízt snad sama ne?

Takže jsem pomalu přesouvala svoje nohy jednu po druhé na zem. Na té mojí pravé, bolavé jsem se radši nezapírala celou váhou. Protože přiznávám že mě ta noha nemálo bolela.. Pomalu jsem se zvedla a Justinovy jsem věnovala jeden ze svých vítězných úšklebků, kterým jsem mu chtěla naznačit že má po prdeli. On mi můj úšklebek vrátil.

No.. Jenomže jsem se já kráva hned při prvním kroku, prostě ze zvyku na tu bolavou nohu postavila. Najednou mi celou nohou projela strašná bolest. Myslím že jsem i vykřikla, ale nevím to jistě. Neudržela jsem se na nohou a spadla bych, kdyby mě Justin včas nezachytil.

Obličej jsem zkřivila bolestí a radši jsem se na něj ani nedívala abych nemusela koukat na ten výraz "jako bych ti to neříkal"

"Hej.." Jednou rukou mě podpíral a tou druhou vzal mou bradu mezi palec a ukazováček a starostlivě se na mě zadíval.

"Seš v pohodě?" Zeptal se.

"Jo asi jo.." Zakývala jsem hlavou a on mě pohladil po tváři.

"Tak pojď." Sklonil se ke mě, jednou rukou mě držel kolem pasu a tou druhou mě nabral pod koleny, opatrně mě zvedl do náruče jako princeznu a přitiskl si mě víc na sebe abych mu nespadla.