𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

ᴘʀᴏʟᴏɢ

Draco Malfoy byl vychovaný tak, jak se od něj očekávalo. Čistokrevnost byla bezpodmínečně na prvním místě.
Rodina a láska až na druhém.

Tak to bylo napsáno i na prastarém erbu rodiny Malfoyových – „Čistota vždy vítězí."

Tato slova mu otec celé dětství neustále tloukal do hlavy a Draco tomu věřil.
Věřil, že jeho otec má ve všem pravdu a věřil také, že to, co dělá je správná věc.

Ale později si uvědomil, že tomu tak není…

Ve svých šestnácti letech udělal radikální krok, který mu změnil celý život – zamiloval se. Nebyla to však čistokrevná dívka, do níž Draco vložil svou důvěru a lásku.
Byla to Hermiona Grangerová.
Postrach pro všechny čistokrevné maniaky, kteří netoužili po ničem jiném, než po zničení této mudlovské, leč velmi nadané čarodějky.

Nechal Hermionu Grangerovou vstoupit do jeho života a díky tomu zapomněl na všechny ty řeči o čistokrevnosti, co jej otec učil. Draco si sám zvolil cestu, kterou chtěl jít. Zvolil si Hermionu.

A právě tímto činem se Draco výrazně odlišil od svých zesnulých předků a udělal tak černou kaňku do svého rodu.

Ačkoliv si svoje city k ní nechtěl dlouho přiznat, ta šprtka se mu zanedlouho dostala tak hluboko pod kůži, že se jí nedokázal vzdát. Avšak ne každá láska je procházka růžovým sadem a Draco si to velmi dobře uvědomoval. Jejich společná láska odhodlaně překonávala všechny trnité překážky a nástrahy.

Ale když už si mysleli, že je všechno za nimi, stala se tragédie, s níž ani jeden z nich nepočítal.

A Draco se rozhodl ji napravit, i když cena, kterou za to měl zaplatit byla vysoká…

***

Ale začněme pěkně popořádku!

Náš příběh začíná v roce 1996, v době, kdy Lord Voldemort znovu po dlouhé době nabral ztracenou sílu a smrtijedy.

Nyní se nacházel v bezpečné vzdálenosti od chlapce s jizvou na čele ve tvaru blesku, Harryho Pottera. Jeho věrní následovníci mu poskytly – on se spíš pozval sám, ale odporovat Voldemortovi se neodvážil nikdo – dočasné útočiště ve Wiltshire, v rodinném sídle Malfoyových.

Taky že tam byl za jistým účelem.
Jeden z jeho nejvěrnějších následovníků byl totiž chycen na ministerstvu v Odboru Záhad za účelem přinést mu věštbu, která se týkala onoho chlapce, který přežil.

Bohužel selhal, a teď seděl ve špinavé Azkabanské cele obklíčenou děsivými stvořeními zvanými mozkomory.

A Voldemort si za jeho selhání vybral to, co bylo Luciusi Malfoyovi na světě nejdražší – jeho syna.

Ano, asi si říkáte, že to zní úplně absurdně, je to tak?

Voldemort ale měl nespočet důvodů k tomu, aby vybral právě Draca. Bez něj by totiž čistokrevná linie rodu Malfoyů vymřela po meči. Draco byl jediný, kdo dokázal přivést na svět dalšího dědice.

Byl to nejkrutější trest, který Luciuse Malfoye a jeho ženu mohl postihnout. A Voldemort by si troufal tvrdit, že by raději tisíckrát obstáli kletbu Cruciatus, než aby obětovali vlastního syna právě jemu.

Ale i kdyby ho prosili sebevíc, nikdy by jim nevyhověl. On jen tak lehce někomu neodpouštěl a Malfoyovi to dobře věděli.

Voldemort se nyní procházel po velkém tmavém salonku a přejížděl dlouhými kostnatými, doběla zbarvenými prsty po své hůlce. Mhouřil přitom své rudé hadí oči na všechny přítomné, mezi nimiž nemohla chybět jeho pravá ruka, Bellatrix Lestrangeová, její manžel Rodolphus a Fenrir Šedohřbet, který smrtijedem sice nebyl, ale dobře Voldemortovi sloužil. Zbytek smrtijedů vysedával stejně jako Malfoy, v Azkabanu.