𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟐𝟑. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

„Budeš to ještě jíst? No tak, Draco, posloucháš mě vůbec?" mával mu rukou před očima Blaise následující den.
Blonďák ho však neposlouchal. Jeho přimhouřené oči skenovaly Hermionu, když vstoupila do síně. Od stolu lví koleje se najednou ozval protest.

„Jdi si sednout ke Zmijozelu, ty děvko!" křikl někdo a celá síň náhle utichla. Hermiona se zastavila uprostřed cesty, Harry s Ginny vyskočili ze svých míst a Draco se držel zuby nehty, aby na toho dotyčného neposlal Avadu.

„Hermiona není děvka! Neřekl jsem to včera dost jasně!?" zaburácel Harry a probodl onoho studenta nenávistným pohledem.

„Co je tohle za divadýlko, co tu nebelvírští předvádějí?" sykla Pansy naproti Draca. Byla zmatená. A nebyla, jak se zdá, jediná. Studenti z Mrzimoru i Havraspáru nechápali situaci stejně jako zmijozelští.

„Nemám páru, ale očividně jde o Grangerovou" řekl šeptem Blaise a natahoval krk, aby viděl více. Draco k tomu mlčky přihlížel a krátce zachytil Hermionino oko. Sedla si k Ginny a pousmála se na ni. Potter zatím něco zasyčel k ostatním svým spolužákům a posadil se také.

„Neřešme to" navrhl Theo Nott „stejně to nebude stát za to."

„Co myslíš ty, Draco?" ozvala se jemně Pansy a nakrabatila čelo.

„Souhlasím s Theodorem."

A tím byla debata mezi Zmijozely uzavřena. Nebelvírští v tichosti uždibovali ze snídaně a občas se dovolili podívat na Hermionu.

„Je mi to tak líto" vydechla najednou brunetka a upřela pohled na opačný konec stolu, kde seděl Ron s Levandulí „takhle jsem to nemyslela" kousla se do spodního rtu, jelikož hrozilo, že se rozpláče. Poslední dobou to už byla jakási rutina...

„My víme," konejšila ji tiše Ginny „ale Ron je blbec. Promluvím s ním později."
Harry se natáhl přes stůl a chytl zrzku za ruku.

„Taky s ním promluvím" pravil a očima zabloudil ke zmijozelskému stolu, kde se všichni bavili mezi sebou. Draco vycítil jeho pohled a ušklíbl se. Přestože Potter jejich vztah tak nějak respektoval, stále ho nesnášel. A byl si jistý, že on to cítí stejně.

„Harry, nedívej se na něj tak" povzdychla si Hermiona, jež se lžící hrabala v pudinku. Nedokázala uspokojit svůj hladový žaludek, protože by jeho obsah jistě hned vyzvracela. Tak byla hrdá na svou kolej, ale teď se k ní obraceli zády i její přátelé.

„Půjdu" zvedla se a navázala s Dracem krátký oční kontakt. Přikývl a vstal také. Bezmyšlenkovitě zamířil k východu Velké síně a jedenkrát pootočil hlavu, aby se ujistil, že ho Hermiona následuje. Jakmile zašli za roh, chňapl ji za ruku a přitáhl nejblíže, co jen to šlo.

„Způsobil jsem ti potíže" vydechl, když opřel své čelo o její, zavřel oči a vychutnával si ten okamžik, že může být s ní. Hermiona cosi zamručela, zřejmě nechtěla ničit tu chvilku, kdy byli sami.

„Pojď, mám nápad" řekl Draco a přes rty mu přeběhl uličnický úsměv. Hermiona zamrkala, ale to už ji blonďák táhl někam pryč.

„Kam jdeme?" vyzvídala a snažila s ním udržet krok. Draco neodpověděl, rozhlížel se po chodbách a Hermiona vůbec netušila, co má tohle znamenat.
Ihned jí vše docvaklo ve chvíli, kdy zabočil k poschodí, jež vedlo na Astronomickou věž.

„Jsme tu" prohlásil a jeho dech byl lehce trhaný. Hermiona mu pustila ruku a podívala se do dáli. Vycházející slunce ji pálilo do očí a z šedé oblohy sletělo pár sněhových vloček. Blížily se Vánoce.