𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟑𝟎. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

Hermiona rychle otevřela oči. Rozhlédla se kolem sebe, aby zjistila, kde je a později jí došlo, že usnula na pohovce ve společenské místnosti. Ron seděl v křesle a cukl očima k ní, když vycítil, že se pohla.

„Kde je Harry?" zeptala se. Ron se zakřenil a podíval se na černá mračna v okně.

„Ještě se nevrátil. Začínám si dělat trochu starosti."

Hermiona ostře vydechla a postavila se na nohy. Tohle bylo zvláštní.

„Co když se mu něco stalo," polkla a splašeně pohlédla do Ronova obličeje. Měla nutkání se rozběhnout po hradu a křičet jeho jméno. Ron zakroutil hlavou, zvednul se z křesla a obejmul ji. Vzdychla do jeho trička, a pak se odtáhla a šla k oknu. V půlce se ale zastavila, protože do společenky vešel Neville, celý udýchaný s červenými tvářemi.

„Neville?" pozdvihl obočí Ron. Neville se chytl za srdce a svalil se na pohovku. Hermiona k němu ihned přiběhla a ustaraně svraštila čelo.

„Co se stalo, Neville?"

„Smr-smrtijedi jsou t-tady," vykoktal a Ron byl najednou v obličeji bílý jako stěna. Hermioně ztuhly svaly a v hlavě se jí ta věta opakovala pořád dokola. Byli tady. V Bradavicích. A to znamenalo jediné - že Draco bude muset zabít Brumbála. Vyběhla ze společenky pryč, jako by do ní blesk uhodil a utíkala s hůlkou v ruce kam ji nohy nesly. Když proběhla kolem chrliče, zaslechla seshora pištivý ženský hlas. Nasucho polkla. Nemohl to být nikdo jiný než Bellatrix Lestrangeová. Jenže Hermiona se nesměla bát. Nebyla do Nebelvíru roztříděna pro nic za nic. Rozběhla se za tím otřesným zvukem a doběhla až ke schodům na astronomickou věž. Tam ji totiž někdo chytl za loket a odtáhl pod schody.

„Grangerová, co to tu k čertu předvádíte!" sykl Severus Snape a Hermiona se okamžitě vykroutila z jeho sevření. Rychle po něm přelétla očima a zamračila se, když proti ní vztáhl vlastní hůlku.

„Do toho vám nic není, profesore," odsekla a Snape vnitřně zaklel.

„Zmizte sakra odsud, Grangerová. Nemáte tu co dělat. Je to nebezpečné."

Hermiona ho ignorovala, poněvadž sama věděla, že to, do čeho se pouští není žádná hračka. Pohotově ho obešla a vyšlapala schody skoro až nahoru, kde byly slyšet jí známé i neznámé hlasy. Pozastavila se a jediné, co dokázala poslouchat byl její zběsilý dech. Najednou uslyšela Draca, jak něco říká a srdce jí udělalo asi milion otáček.

„Udělej to, Draco! Tak dělej!" vřeštěla Bellatrix a dupla nohou do země.
V Hermioně hrklo, ale když zaslechla Draca koktat, sebrala všechnu svou odvahu a vylezla až nahoru. Neměla moc času se rozhlížet, kdo tam všechno je, ale první, koho spatřila byl Brumbál. Jeho oči byly skoro bez života a s lehce pootevřenými ústy na ni zíral. To samé Draco, akorát tomu v očích žhnuly plameny. Bellatrix se zatvářila nechápavě a švihla hůlkou ke smrtijedovi po své pravici. Hermiona si stoupla před Brumbála a probíjela pohledem všechny ostatní.

„Co je zas tohle! Zabij ji, Draco!" štěkla Bellatrix po blonďákovi, který teď stál naproti Hermioně a zíral jí přímo do obličeje.

„Nikdo tu nikoho zabíjet nebude," prohlásila sebejistě Hermiona a kontrolovala pohledem smrtijedy. Draco vypadal naštvaně, a zároveň dost zoufale, protože nevěděl, jak se má v této dost složité situaci zachovat.

„Říká kdo?" zasmála se Bellatrix. „Mudlovská šmejdka? Nemysli si, že si tě nepamatuju," ušklíbla se a natáhla proti ní hůlku. Hermiona se nejistě pohnula na místě, páč se jí jeden smrtijed ztratil z dohledu a nemohla ho očima vypátrat. Draco semkl rty k sobě při pohledu na Bellatrix, která svojí hůlkou mířila Hermioně přímo na srdce a aby toho nebylo málo, ze schodů se vynořil také pobouřený Snape. Hermiona kousek ustoupila a zaslechla pod sebou tiché syčení. Koukla dolů a spatřila Harryho, jak stojí pod schody. Nechápavě se zatvářila a podívala se zpět na Snapea i přes to, že jí Harry něco zběsile gestikuloval rukama.

„Dělej, Draco! Zabij Brumbála i tu šmejdku!" vyvřískla Lestrangeová. Snape ji zarazil, s lítostí v očích pohlédl z Draca na Hermionu a sám vyslal kouzlo proti řediteli Bradavic. Hermiona zděšeně vypískla, Draco k ní přiběhl a zakryl jí výhled na padajícího Brumbála z věže. Bellatrix se šíleně zachechtala, ale hned na to zmlkla, protože si všimla, jak něžně Draco svírá Hermionu v náručí.

„Co to kruci děláš?! Zabij ji!"

„To by stačilo, Bellatrix," utnul ji Snape a přísně se podíval na Hermionu. Draco od ní odstoupil, zakroutil hlavou a odešel. Mladá Nebelvírka se rozběhla dolů za ním a slyšela Bellatrix řvát na Snapea dost nevhodné věci.

„Draco, stůj! Počkej!" popadala dech a zalykala se slzami, které jí mlžily zrak. Draco se však otočil až když po něm Hermiona skočila zezadu.

„Hermiono, co to děláš! Tohle nedělej!" škubl sebou a lehce ji odstrčil od sebe.

„Drac-"

„Ne! Mohla tě zabít, chápeš to? Zblázním se z tebe! Děláš mi to těžší."

Trochu se uklidnil a podíval se do jejího obličeje. Hermiona si rychle otřela slzy do zápěstí a skočila mu kolem krku.
Draco ji pevně sevřel v náručí a slyšel její trhaný dech u ucha.

„Všechno bude v pořádku, Hermiono," zamumlal a pohladil ji dlaní po vlasech. Nechtělo se mu ji opouštět. Tak moc rád by s ní zůstal a bojoval proti zlu. Jenže musel se vrátit domů.

„A-ale on tě zabije, Draco! Zabije tě! Nesmíš se tam vracet!" rozplakala se Hermiona a tlumila své nářky do jeho ramene. Draco se zhluboka nadechl.

„Hermiono, nikdy mě neuvidíš mrtvého. Žiju pro tebe. Kvůli tobě. Protože jsi láska mého života a nechci, teda nemůžu, o tebe přijít. Jsi jediná věc, která rozzáří můj den. Nepřijdeme o to. Zase mě uvidíš, slibuji," popotáhl a políbil ji dlouze na rty jako skutečný příslib, který hodlal dodržet, i kdyby je měla smrt rozdělit.

„Neopouštěj mě," pípla Hermiona, ale Draco se od ní vzdálil a s posledním pohledem do jejích oříškových očí vyletěl oknem v podobě černého kouře. Hermiona bezmocně klesla na kolena, složila tvář do dlaní a nechala své bolavé oči od pláče uronit ještě posledních pár slz.

Pokračování příště...

❤️💚