𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟑𝟏. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

„Hermiono! Hermiono, co to tu kruci děláš?" volal z dáli přibližující se Harry. Klekl na kolena k ní a chtěl se prstem dotknout jejího ramene, ale Hermiona ho praštila po ruce a podívala se mu přímo do obličeje.

„Je pryč, Harry! Draco je pryč! On mi umře, zabije ho!" křičela a hlas se jí třásl vzlyky. Harry se sklesle pousmál a vytáhl ji na nohy, i když to dalo víc práce než čekal.

„Bude to dobrý, Hermiono, uvidíš. Ale teď mi musíš pomoct dopadnout Snapea! Ten parchant-"

„Drž hubu, Harry! Vůbec tě nezajímají moje pocity! Jsi sobec!" odstrčila jej od sebe vší silou až mladý Potter zavrávoral.

„Není ti to blbé, Harry!? Podívej se na sebe!Jsi jako Ronald! Možná můj vztah s ním respektujete, ale není to to samé, jako kdybyste se zajímali o to, co právě teď prožívám! Je to můj přítel! A klidně už může být mrtvý!" řvala po něm jako zbavená smyslů a máchala rukama ve vzduchu.
Harry na ni zíral jako na blázna, a když skončila, prostě ji pevně objal.

„Hermiono, jestli Malfoy zemře, tak mě to bude vážně mrzet. Ale neboj se, nestane se to, protože…" semkl rty a jeho mozek očividně bojoval sám se sebou, aby něco vůbec řekl, „protože on není hlupák ani idiot a myslím, že tě opravdu miluje. Vůbec nevím, proč to vlastně říkám."

Hermiona se pousmála a oči se jí zalily čerstvými slzami. Pevně stiskla Harryho v náručí a pak se naráz odtrhli.

„Musím dostat Snapea, Hermiono. Prostě…se uvidíme později, pa," vychrlil a utekl pryč. Nebylo to sice takové, jak si představovala, ale na obloze černě zářilo znamení zla a přímo pod ním na zemi ležel profesor Brumbál obklopen studenty a pracovníky Bradavic. Hermiona se rozutekla dolů po schodech a srdce jí bušilo z hrudi ven.

„Hermiono!" zajíkla se Ginny, jakmile ji spatřila běžet k hloučku, kde stála s ostatními. Brunetka jí skočila do náruče a zděsila se, když se jí před očima uvolnil pohled na mrtvého Brumbála.

„Nikdo neví, j-jak se to stalo," koktala Ginny v objetí své kamarádky. Hermiona neměla dost sil na to, aby jí pověděla pravdu. Raději si to nechala pro sebe a se zavřenýma očima objímala Ginny.

***

Draco dorazil do Manor. Husí kůže mu naskočila hned při prvním kroku do panství a nejraději by teď byl na jakémkoli jiném místě. Okamžitě k němu dolehl hlas jeho matky, jak s někým opatrně komunikuje a zamračil se. Jeho matka takhle s nikým nikdy nemluvila. Ani dokonce když byl malý, tak s ním tak nehovořila. Připadal si jak ve zvláštní škole.

„Matko?" zkusil to, když vcházel do salonku. Hlas utichl. Na vteřinu ztuhl a pomyslel si, že možná mluví s pánem zla. Ale co by zrovna on potřeboval od ní, tak to netušil. Otevřel dveře, jak byl zvyklý a vešel dovnitř. Zarazil se ale hned v prvním kroku, protože jeho matka tam stála s osobou, kterou by teď nejméně čekal.

„Otče? Co ty tu děláš?" zeptal se překvapeně a odhrnul si patku z čela. Jeho matka nepostřehnutelně zakroutila hlavou ze strany na stranu a šla ho obejmout.

„Matko, co to má-"

„Tiše, Draco. Nejsi rád, že jsme zase pohromadě?" pousmála se slabě. Draco pozdvihl obočí a nervózně se poškrábal na hlavě.

„No, já vlastně nevím. Určitě je to fajn, asi…hm…vítej doma, otče," řekl a odešel dřív, než mu Lucius Malfoy stačil něco říct. Draco ho nechtěl ani vidět. Nechtěl vidět nikoho. Potřeboval klid před bouří. Zalezl k sobě do pokoje a plácl sebou do peřin. O pár vteřin později se ale ozvalo klepání na dveře od jeho pokoje. Neochotně se posadil a zavolal člověka za nimi.

„Draco, jen jsem chtěla…no, jak to dopadlo?" zeptala se váhavě Narcissa Malfoyová. Pozdvihl na ni obočí a uchechtnul se.

„Vážně to chceš vědět? Nedokázal jsem to, Snape ho zabil. Takže předpokládám, že brzy odejdu tam," prohodil docela vesele a ukázal prstem nahoru, „nebo spíš…tam?"
A stočil prst dolů.

„Přestaň šaškovat, to není vtipné!" okřikla ho zoufale. Draco se zasmál a mávl rukou.

„Promiň, já jen…to je fuk."

Narcissa si odfrkla a zabouchla dveře. Draco cítil, jak se z toho prásknutí šíří vibrace k obrazu, který se lehce otřásl na zdi. Přál si být s Hermionou. Jejich poslední společná chvilka, o které doufal, že poslední nebude, nebyla zrovna nejdelší.

„Hlavně nedělej blbosti, Hermi," zamumlal si pro sebe a přešel k oknu. Venku se pomalu stmívalo, a tak se vrátil zpátky do postele. Počítal s tím, že brzy k němu stejně přijde jeden z Voldemortových poskoků a zavede ho za ním. A nemýlil se. Pro Draca opravdu přišel smrtijed a zavedl ho za Voldemortem.

„Takže Draco," zasyčel a obcházel kolem něj v kruzích, „slyšel jsem, že jsi nesplnil svůj úkol, je to tak?"

„Ano, pane."

„A taky víš, co čeká toho, kdo mé příkazy nesplní, že?" usmál se slizce. Draco pokýval hlavou a zavřel oči, protože tušil, že tohle jsou pravděpodobně poslední chvilky jeho života. Myslel na Hermionu, na jejich společné momenty, polibky a doteky. Mohli to mít všechno.

„Ale vzhledem k tomu, že Severus to udělal za tebe a měl bych o smrtijeda méně, tak tě ušetřím. Ber to jako laskavost…do budoucna."

Dracovy oči se prudce otevřely a rychle jimi zamrkal. Slyšel správně? Voldemort ho nechal naživu? To bylo zvláštní, čekal Crucio a rychlou smrt.

„Zmiz mi z očí," mávl hůlkou do strany. Draco nečekal a dal se na odchod. Musel dát vědět Hermioně, že je v pořádku. Přemístit se nemohl a poslat dopis bylo moc nebezpečné. Sedl si na židli a vrazil si prsty do vlasů. Nemohl jí dát žádný signál. Patrona vykouzlit neuměl, takže to byla taky potíž.

„No nic, Hermiono, budeš muset věřit v to, že mi nic není," povzdychl si a sundal ze sebe černé sako. Nevěděl, co dál dělat, zatáhl si závěsy od pokoje, lehnul si do postele a usnul s pocitem, že jsou všichni v bezpečí a že se s Hermionou opět brzy setkají.

Pokračování příště...

Hodím sem malý spoiler, protože tahle kapitola byla docela osekaná a nezáživná, takže se příště podíváme na to, jak se naše Zlaté trio dostane do Malfoyovic sídla. 😏

❤️💚