𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟐𝟐. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

„Tohle přeháníš, Draco" řekl rázným tónem Snape, jakmile za ním prudce zabouchly dveře. Blonďák se potměšile zašklebil a opřel se o skříňku.

„Nemám nejmenší tušení, o čem to mluvíte, profesore" mínil, přestože jeho tón hlasu jasně naznačoval, pravý opak.
Snape si vztekle povzdychl a jeho kamenná tvář byla náhle ještě temnější.

„Varoval jsem tě, Draco. Teď tomu budeš čelit s ní. Rozhodl ses ji zatáhnout do života smrtijeda, pamatuješ?" zavrčel černovlasý profesor.

„Pamatuji, a to velmi dobře, pane," pokýval hlavou blonďák a jeho výraz zůstával nečitelný „jenže jsem pevně odhodlaný Hermionu chránit."

Snape semkl rty.

„Ty? Vždyť ani nedokážeš pořádně splnit svůj úkol! Je zřejmé, že se bojíš, Draco. Nedokážeš to, musím ti pomoci."

Draco znejistěl. Snape zatáhl do konverzace jeho úkol. Tu proklatou věc, jež musel udělat. Ale neplánoval se zastrašit profesorovým výrokem.

„On si vybral mě!" vyhrkl blonďák vášnivě „Ze všech těch ostatních jsem to byl já!"

Neuvědomoval si, že se při každém slově třepe a žaludek se mu nepříjemně stahuje do uzlů.

„A oba moc dobře víme, proč si tě vybral, že?" řekl Snape významným tónem a lehce povytáhl obočí.

„O tom se nechci bavit" pronesl Draco nesmlouvavě „a pokud jde o mě a Hermionu, nechte nás oba být."

„Budeš toho hořce litovat, chlapče" ušklíbl se profesor, ale v jeho očích již nebyla tak zlověstná jiskra jako předtím.

„Pche," odfrkl si Draco a rychlými kroky došel ke dveřím kabinetu „proč bych měl poslouchat někoho, kdo v sobě nemá ani kousíček lásky?" protáhl ironicky a na zlomek vteřiny se podíval Snapeovi do onyxových očí. Zdálo se, že byl skoupý na slovo. A pak jedním prudkým pohybem Draco zavřel dveře a vytratil se z kabinetu obávaného profesora.

***

Zato kudrnatá Nebelvírka, která byla nyní v problémech až po uši, se musela velice tiše proplížit společenskou místností. Když si však v té tmě rozsvítila, všimla si, že v místnosti není sama. Byli tam skoro všichni.

„Ehm, ahoj" pozdravila s nervózním úsměvem a chtěla je jednoduše obejít, ale jeden velice dobře známý hlas ji uzemnil na místě.

„Kampak, kampak, Hermiono?"

„Rone, j-já-"

„Nic mi nevysvětluj, už to všichni víme" uchechtl se zrzek a zlý úšklebek mu pohrával na rtech. Hermiona polkla. Dívali se na ni jako na zrádkyni koleje a ona si lámala hlavu nad tím, zda jim to Harry s Ginny řekli, nebo to byl Cormac.

„Můžu to vysvětlit" začala roztřeseně, ale jeden student na ni vztáhl hůlku. Hermiona po nějaké chvíli zjistila, že je to Seamus.

„Ukaž nám své předloktí!" zvolal a Hermiona se málem dala do pláče. Mysleli si, že je jednou z nich? Jen proto, že se zamilovala do chlapce ze Zmijozelu, jenž je čirou náhodou Draco Malfoy a smrtijed zároveň?

„Seamusi, copak ti to nepřijde blbé? Jsem Hermiona, nejsem-"

„Sklapni!" štěkl Ron a společenská místnost se náhle rozsvítila. Hermiona si poté uvědomila, že po jeho boku stojí nabručená Levandule a probíjela ji nenávistným pohledem.

„Rone, co to děláš," pípla a nechala slzu volně stéct z koutku oka „vždyť jsme kamarádi" popotáhla s malým úsměvem a udělala pár drobných krůčků k němu.

„Nepřibližuj se, ty mudlovská šmejdko!" ozval se někdo z davu.

„Prosím, ne. Tohle je celé špatně," kroutila hlavou brunetka „nejsem na straně zla."

„Ale ty a Malfoy!" zasmál se Ron „Jste byli přistiženi, jak si to chcete rozdat na chodbě! Nelži, Hermiono! Proč Malfoy? Byl jsem tu celou dobu!" odhodil hůlku na zem a šel k ní nebezpečně blízko.

„A-ale, Rone-"

„Jenže ty sis vybrala jeho! Jasně, my Weasleyovy nejsme tak bohatí jako ta banda smrtijedů, ale nemuselas mě hned házet stranou!" křičel, až se místnost otřásala.

Hermiona byla vyděšená, ale přesto se Ronaldovi dokázala postavit. Sjela očima k Levanduli a samolibě si založila ruce na prsou.

„Hlavně, že ty se můžeš muckat s ní, že jo! A já nesmím nic!" zaječela „Jsem dobrá jen na úkoly a na vysvobozování z maléru! A navíc, já k tobě nikdy nic necítila, Rone! Miluju tě jako bratra, ale ne jako partnera!"

„A Malfoy je tedy co? Tvůj partner?" plivl.

„Já vlastně nevím" zamumlala a znovu jí přes tvář přeletěl ruměnec. Než si s Dracem dokázala vše vyříkat, vyrušil je Snape, takže popravdě neměla tušení, jak to teď mezi nimi bylo. Byla si jen jistá, že její city s největší pravděpodobností opětuje.

„Měla by ses vzpamatovat!" houkl Dean. Hermioně bylo nanic. Všechny je zklamala. Ale nemohla se Draca vzdát. Prostě ne. Nešlo to.

„Nechte mě být" zasyčela a bez dalších zbytečných slov odkráčela do dívčích ložnic.
Hned ráno plánovala promluvit si s Dracem. Takhle to nemohlo dál pokračovat.

„Hermiono, pro Merlina!" vyřítila se ze dveří Ginny celá červená. Jmenovaná se k ní ani neobtěžovala otočit a rychlým pohybem ze sebe sundala náhrdelník od Draca.

„Taky mi jdeš udělat přednášku o tom, jak jsem špatná?" povzdychla si a pootočila hlavu ke své kamarádce se zrzavými vlasy.

„Ne, nejdu" pousmála se Ginny a položila Hermioně ruku na rameno „Harry se snaží jim to všechno vysvětlit. Není s tím nadšený, ale nechce kvůli němu tvé přátelství ztratit."

Hermiona pokývala hlavou a přitiskla si náhrdelník k srdci.

„Moc si toho vážím, Ginny. Ani nevíš, jak je pro mě teď těžké, jakkoli vám vyjádřit své díky" řekla skoro šeptem Hermiona.

„To nic," kousla se do rtu zrzka „jen mě zajímá...ty ho opravdu miluješ?"

V tom okamžiku Hermiona škubla hlavou směrem k ní a vpila se svýma očima do jejích.

„Ano, opravdu hodně, Ginny" přiznala Hermiona a posadila se na postel.
Ginny následovala jejímu příkladu a uchechtla se.

„Je to zvláštní, víš? Ale jsem si jistá, že Ron se s tím jednou vypořádá. Bude muset" pokrčila rameny, poškrábala se na čele, přičemž po očku sledovala svou kamarádku.

„Vůbec mě nezajímá, co si o mně a Dracovi Ron myslí," odsekla Hermiona „ale taky bych ho nechtěla ztratit. Jsou pro mě s Harrym vším."

Ginny se soucitně usmála. Věděla, že Hermiona by neunesla, kdyby ji kluci začali nenávidět.

„Měla bych si možná promluvit s Dracem hned" přemýšlela nahlas brunetka a prohrávala si s lesklým kamínkem na náhrdelníku.

Ginny vykulila oči.

„Je hrozně pozdě, Hermiono."

„No a? Musím ho vidět, Ginny" zakňučela, i když jí bylo jasné, že si její milý leží v posteli a spí.

„Hermiono, ne" zarazila ji zrzka a chňapla ji za ruku „ráno moudřejší večera."

Hermiona na ni chvíli prázdně hleděla a v bledém svitu měsíce byla její tvář bílá jako sníh.

„Tak teda dobře" odpověděla nakonec a lehla si do postele. Ginny se usmála, odešla do koupelny a nechala Hermionu utápět se ve svých myšlenkách.

Pokračování příště...

Vím, že kapitola nic moc, ale neměla jsem moc čas ani inspiraci, tak snad to tolik nevadí. 😊

❤️💚