𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟏𝟎. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

Hermiona po Dracově odchodu usnula jako špalek a musel ji probudit až Ron, který se zrovna vracel z famfrpálového hřiště celý upocený a od bláta.

Když si všiml klidně spící Hermiony, pobaveně si odfrkl a tiše přikráčel k ní.
Vypadala, jako kdyby se jí zdál nějaký krásný sen, protože koutky jejích úst se nepatrně zvedaly.

Ron sice nejdřív zaváhal, ale pak položil svou ruku na Hermionino rameno a lehounce s ní zatřásl. Brunetka se však jen nepohodlně zavrtěla a pokračovala dál ve svém snění.

„Hermiono" šeptl Ron a snažil se zadržovat příval smíchu. Jeho kamarádka nakrčila nos a neochotně zamrkala očima, aby se probrala. Úplně zapomněla, kde je a její hlava vystřelila do vzduchu.

„U Merlina, Ronalde!" Vypískla s přiloženou rukou u srdce, jelikož Ron stál nehybně vedle ní a ona nejspíš nečekala, že by byl tak blízko.

„Promiň" zasmál se zrzek a posadil se vedle ní. Hermiona si založila ruce na prsou a mrzutě si odfoukla pramínek vlasů z obličeje.

„Příště mě tolik neděs, prosím. Už jsem po tobě chtěla jednou z těch knih hodit" odsekla nakvašeně a její kamarád zakoulel očima.

„Takže, našla jsi něco?" Zeptal se a nedočkavě na ni pohlédl. Hermioně se ve tváři mihl nechápavý výraz, ale poté zamrkala a zavrtěla hlavou.

„Nenašla. Po princi dvojí krve ani stopa" vzdychla a koukla ke dveřím síně, kde se začali shromažďovat studenti.
Ron jí začal vyprávět o jejich tréninku, ale brunetka ho absolutně nevnímala. Jediné, co ji aktuálně zajímalo byl Malfoy.
Svými neútočnými výroky ji doslova posadil na prdel a ona...byla mile překvapená.

Mluvil k ní s naprostou upřímností a Hermiona z toho všeho měla guláš v hlavě.
Co ji ovšem naštvalo bylo to, že potom toho všeho začal litovat a odběhl někam pryč.

A ačkoli Nebelvírka věděla, že to pro něj musí být všechno velmi těžké, něco jí říkalo, že je ještě něco víc, co jej tíží. Takhle se normální Draco Malfoy nechoval.

„Posloucháš mě vůbec?" Zabručel zamračeně Ron, čímž Hermionu vrátil zpět do reality.

„Hm? Já...promiň, Rone, ale jsem z toho všeho nějaká unavená," Zamumlala „asi si půjdu lehnout. Popřej za mě Harrymu dobrou noc."

A odešla.

Ron na ni nechápavě zíral a ještě za ní stihl zavolat:

„Ale Hermiono! Vždyť je přece odpoledne!"

Jmenovaná už však pádila směrem ke společenské místnosti a nejvíc ze všeho si přála, aby tam nikdo nebyl. Opak byl však pravdou...ale milou pravdou.

Na pohovce totiž seděli Ginny s Harrym a o něčem diskutovali. Hermiona se pro sebe usmála, protože vidět Harryho s něčím jiným než s knihou byla vzácnost.
Navíc věděla, že její kamarádce Ginny se líbil. Jen kolem nich s malým úsměvem prošla a vystoupala do svého pokoje.
Parvati ani Levandule tam nebyly, což pro ni byla neskutečná úleva.

„Křivonožko," zašeptala, když si všimla svého kocourka, jak spokojeně leží na posteli a protahuje se. Hermiona hupla k němu a přitáhla si jeho chlupaté tělíčko k sobě.

„Ničemu už nerozumím. Mám jít zítra za Malfoyem a zeptat se ho, co tohle všechno znamená?" Zeptala se a sledovala Křivonožku, jak se natáhl a olízl jí nos.

Hermiona se zachichotala a podrbala ho za ušima.

Zítra půjde za Malfoyem.
A na všechno se ho zeptá.