𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟐𝟔. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

Vánoční prázdniny uplynuly jako voda a studenti se opět vraceli do školy čar a kouzel v Bradavicích. Harry, Hermiona a Ron šli ale odděleně. Harry šel po boku Ginny, Ron poněkud neochotně s Levandulí a Hermiona šla sama. Nebylo to pro ni žádné překvapení, protože s Ronem ještě zas tak udobřená nebyla a Harry poslední dobou trávil s Ginny většinu svého času.

A ona...čekala na Draca. Celé prázdniny se jí neozval, což jí přidělávalo starosti. Možná to tak bylo pro oba lepší, ale přece jen chtěla mít jistotu, že je v pořádku. Párkrát po cestě k hradu pootočila hlavu, kdyby náhodou nešel se svou partičkou zmijozelských kazisvětů, ale čekalo ji zklamání.

„Ať se mu nic nestane, Merline" zaprosila a kroutila hlavou. Bradavice se jí rozléhaly před očima a vytvářely krásný kontrast se západem slunce, ale ona dokázala myslet jen na Draca. Kus před ní kráčela Ginny s Harrym, drželi se za ruce a smáli se. Hermiona se smutně pousmála. Vypadali spolu tak šťastně a nemuseli nic skrývat.

Najednou však vedle sebe ucítila pohyb a pak ji něco silně strčilo do ramene. Hermiona zavrávorala a její kabelka s knihami se rozsypala. Povzdychla si a kriticky přejela pohledem po osobě, jež do ní tak nehorázně vrazila.

„Příště mi nestůj v cestě, Grangerová!" zaslechla volat Pansy Parkinsonovou, která se na ni ani neobtěžovala otočit a smála se společně s Theodorem Nottem po svém boku.

Hermiona je doprovázela pohledem dokud nebyli oba dostatečně daleko a sehla se ke svým knihám.

„Nesnáším tu zmijozelskou fiflenu" zabručela si pro sebe, přičemž naštvaně ukládala knihy do kabelky. Všichni byli skoro už u hradu, jen ona zůstala pozadu. Hodila si kabelku přes rameno a odfoukla pramínek vlasů z očí. V příštím okamžiku ji však ovál studený vzduch a na svém rameni pocítila něčí prsty.

„Draco? Jsi to ty?" breptla tiše a pomalu se celým tělem otočila. Draco tam stál, usmíval se jakoby nic, ale přes osvícenou polovinu tváře se mu rýsovalo obrovské škrábnutí. Hermiona zalapala po dechu.

„Co se ti, u všech svatých stalo?" přiložila si ruku k ústům a druhou ho pohladila po zjizvené kůži.

„To je nadlouho, Hermiono" vzdychl Draco a uchechtnul se, když si všiml jejího pochmurného výrazu.

„Řekni mi to," naléhala opatrně Hermiona a dívala se mu do očí „kdo ti ublížil?"

Zavrtěl tvrdohlavě hlavou a přitáhl si ji blíž. Jejich nosy se skoro dotýkaly a Draco si nemohl pomoct, ale očima přelétl k jejím růžovým rtům.

„Chybělas mi" polkl a zdálo se, že zadržuje slzy „nemohl jsem ti napsat, ohrozilo by tě to. Smrtijedi jsou všude a pán zla je vzteky bez sebe."

Hermiona mu dala ruku kolem krku, hladila ho na zátylku a krátce jej políbila na rty. Zavřela oči a se zamračením si vybavovala, jaké hrůzy musel Draco zažívat.

„To ti udělal on?" zeptala se.

„Ne, to Šedohřbet," odfrkl si „vyjel po mojí matce a mně nezbývalo nic jiného než ji ochránit. Schytal jsem to místo ní. Vyčítala mi to, ale vy dvě jste jediné ženy v mém životě, o které prostě nemůžu přijít."

„Nepřijdeš o nikoho, Draco" zamumlala Hermiona a pousmála se. Draco ji pevně sevřel v bocích a nehodlal ji pouštět.

„Každá válka má své oběti" pronesl s povzdechem a nechal prsty zamotat do Hermioniných vlasů.

„Říkáš to, jako kdyby měl jeden z nás umřít" řekla smutně a prohlédla mu do očí.

„Ne, tak to není, Hermiono" dušoval se rychle Draco. Takové věci jí neměl říkat. Už to, že jí řekl, co se děje u něj doma byla chyba.
Nebelvírka se usmála a chytla ho za ruku.

„Měli bychom jít do hradu než nás tu načapá Filch" podotkla. Draco dobrovolně souhlasil, objal ji kolem pasu a společně se vydali cestičkou k Bradavicím.

***

„Vy jste zatracení parchanti!" stěžoval si rychle dobíhající Blaise ke zmijozelskému stolu, přesněji řečeno k Theovi a Pansy. Dramaticky se při tom držel za srdce, jako kdyby měl umřít a propaloval pohledem své dva kamarády.

„Šetři dech, Blaisi, už začínáš pomalu vypadat jako Filch" ušklíbl se pobaveně Theo a Pansy se vedle něj zasmála.

„To jste na mě nemohli počkat?" vydechl podrážděně Blaise a pak zpozorněl „Kde je, k sakru Draco?"

Pansy pokrčila rameny a uždibovala vidličkou z pečeně.

„Nejspíš se někde zapomněl ve vlaku" vtipkoval Theo, ale Blaise zavrtěl hlavou a posadil se vedle něho. Spokojeně vydechl, promnul si ruce a chystal se sebrat kousek stehýnka z lahodně vypečeného kuřete. Pak ale zvedl oči, čímž se setkal přímo s nebelvírským stolem a zamrkal.

„Hele, kde je Grangerová?" pozdvihl obočí. Pansy nedbale ukázala vidličkou ke dveřím síně a Blaise natáhl krk. Hermiona šla rychlým krokem ke své koleji a jednou se ohlédla zpět ke dveřím.

„Jde docela pozdě. Kde mohla být?" zauvažoval nahlas Blaise a Theo se uchichtnul.

„Pansy jí shodila knížky, to bude ten důvod."

Blaise protočil oči a zanedlouho se ze dveří řítil i Draco. Pansy se na něj pousmála, když procházel kolem a posadil se vedle Blaise.

„Co máš s obličejem?" zamračil se Theo a přestal se rýpat v jídle. Pansy si zděšeně přiložila ruku k ústům a pustila vidličku, kdežto Blaise si Dracovu ránu prohlížel s očividným zájmem.

„Zkus hádat" odvětil vážně blonďák a obdařil ho významným pohledem. Theo polkl a věnoval se dál svému talíři.

„To vypadá jako vlkodlačí škrábnutí" mnul si bradu zamyšleně Blaise. Draco k němu prudce otočil hlavu a varovně semkl rty k sobě.

„Už jsem ticho, sorry" zvedl ruce v obranném gestu a napodobil Thea s Pansy, kteří si plnili své hladové žaludky.

„Fajn" odsekl Draco a otráveně kousl do toustu. Ačkoliv nechtěl, přeletěl očima k Hermioně, jež seděla na druhém konci síně se svými přáteli a animovaně si povídala s Ginny. Draco byl v hloubi duše rád, že už ji nijak neodsuzují za jejich vztah. Potter se najednou něčemu zasmál, Hermiona se přidala a Weasley přihlížel z povzdálí.

Draco se ušklíbl. Ta zrzavá palice si zasloužila přesně to, co měla. Kdyby to bylo jen na Dracovi samotném, Ronald by byl už dávno zakopaný pod zemí, ale nač ze sebe předčasně dělat vraha. Těch příležitostí ještě bude.

Po večeři šel na kolej a lehnul si do postele. Zachumlal se do peřin a nechal spadnout těžká oční víčka.

Pokračování příště...

❤️💚