𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟏𝟖. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

„Já...jsem" nadechl se a pohlédl na své předloktí. , Teď nebo nikdy, Draco.'

„Jsem smrtijed, Hermiono" řekl ta dvě osudná slova a jedním prudkým pohybem si vyhrnul levý rukáv. Hermioně se tak naskytl pohled na černou lebku propletenou hadem. Zajíkla se. To nesmělo být skutečné. Nedokázala pochopit, že Harry měl celou tu zatracenou dobu pravdu.

„Ne," šeptla „prosím řekni, že to není pravda."

Ten usedavý pláč Draca vnitřně ničil. Chtěl slyšet jen její smích.

Hermiona si rychle setřela slzy, i když věděla, že se tvoří stále nové a nové, ale nedalo jí to. Upírala svůj rozmazaný zrak na kouřově černé znamení zla a ustoupila o několik kroků dál od Draca. Ten se pohnul k ní, ale Hermiona ho zastavila smrtelně tichým hlasem.

„Jak jsi mi tohle nemohl říct? Lhal jsi mi celou dobu!" vykřikla hystericky a vytáhla proti němu hůlku.

„Hermiono, ne!" varoval ji Draco a jeho hlas zněl splašeně „Chtěl jsem tě před tím chránit!"

„Chránit?" uchechtla se posměšně brunetka „Jsi jeden z nich!"

Dracův obličej náhle ztvrdl. A pak přišel takový výbuch, že se Hermiona až bála.

„Myslíš, že jsem chtěl!? Ty si myslíš, že to bylo jen tak!? Myslíš, že to nemá svou oběť!? Proč bych se k nim dobrovolně připojoval!?" řval a jeho oči prozrazovaly všechny ty emoce, které v sobě celou dobu zadržoval.

„Tak proč-"

„Protože jsem musel! Nepřipojil bych se záměrně, nejsem můj otec, Hermiono, a ty to moc dobře víš! Znáš mě přece ze všech nejlíp!" dal se do pláče.

„Prosím," škemral „jsi pro mě strašně důležitá, znamenáš pro mě svět, Hermiono."

Jmenovaná jen pozorovala, jak se před ní hroutí, měla chuť mu skočit kolem krku a nikdy jej už nepustit. Přes to všechno co udělal ho nemohla nenávidět ani kdyby sebevíc chtěla. Ano, byl to Draco Malfoy. Sobec a tyran, který ji šikanoval, když byly děti. Ale teď už zdaleka nebyl takový, jako předtím. A mohla za to ona. To ona změnila Draca Malfoye. Co si ale ještě neuvědomovala bylo to, že ji změnil také.

„Hermiono," ozval se Draco a hlas se mu třásl „je mi to moc líto. Za vše se ti omlouvám. Už se nebudeme moct vídat, promiň."

„Cože?" zamrkala, nebojácně k němu došla a vrazila mu facku. Draco jí to nevyčítal. Zasloužil si to. Tu bolest si zasloužil.

, Proč bych měl být někdo jako já vůbec milovaný? Jsem nelidská stvůra. '

Sklopil oči k zemi a vyhýbal se jejímu vodnatému pohledu.

„Draco, podívej se na mě" nakázala mu a hrozilo, že jí hlas praskne. Draco k ní zabloudil koutkem oka, protože po tom všem se jí už nedokázal podívat do obličeje.

„Tak jo, poslouchej" povzdychla si „možná jsi zmijozelský bohatý fracek, který může mít všechno co chce, ale i tak tě budu mít vždycky ráda" popotáhla.

Draco k ní pootočil hlavu.

„I když jsem smrtijed?"

Zakývala hlavou a s brekem mu skočila kolem krku. Šokovaný zůstal stát jako socha a nedokázal vstřebat skutečnost, že od něj neutekla. Pevně ji tiskl k sobě do doby, než se lehce odtáhla. Podívala se mu do rozšířených očí a jednou rukou ho pohladila po znamení zla. Draco sebou z odporu škubl, ale nespouštěl z ní oči.

„Proč tohle všechno, Draco?" zašeptala a v hlase se jí odrážela mrzutost.

„Je to těžké. Voldemort ovládá celý můj dům. Je to trest, Hermiono. Chce mou rodinu mrtvou" vzdychl a smutně se usmál.

„Co? To ne!" zakroutila hlavou „Najdeme způsob, jak mu to překazit! Já tě nenechám umřít."

Usmál se. Vždycky první myslela na druhé než na sebe. A proto ji tak moc miloval. Jenže to se nesměla nikdy dozvědět. Byla by to další chyba. Voldemort by si mohl uvědomit, jakou má slabinu, a kdyby to zjistil, Hermiona by neměla šanci. Jak už si slíbil dříve...musí ji chránit ať se děje co se děje.

„Nejsem pro tebe tak důležitý, Hermiono" konstatoval s uchechtnutím. Hermiona se zamračila.

„Jak si tohle můžeš myslet, Draco? Jsi můj nejlepší přítel" pravila a opustila jejich objetí.

„Jsem smrtijed, měla by ses ode mě držet dál" řekl chladně a stáhl si rukáv.

„Ale právě jsem-"

„Musím udělat hrozné věci, Hermiono a nechci, abys toho byla součástí" uvedl na pravou míru a chytl ji za ruku „zmiz z mého života. Budu šťastný, když budu vědět, že na mě myslíš v dobrém."

A sklopil hlavu. Hermiona otevřela pusu dokořán a zatla pěsti.

„Já tě neopustím, Draco" odpověděla vzdorovitě a na důraz svých slov zvedla bradu a propalovala mu očima díru do hlavy.

„To jsem čekal," protočil očima „ale jinak to nejde."

„Ne, Draco...prosím ne" pípla a nechala si od něj setřít slzu z tváře. Tvářil se lítostivě. Dokonce to vypadalo, že ani nevěří svým předešlým slovům.

„Hermiono, udělej co říkám" zavrčel, pevně jí stiskl ramena a lehce tlačil na zeď. Hermiona se poddala a couvala. Vyzývavě mu hleděla do očí a neslyšně zalapala po dechu, když se její záda srazila se studenou zdí.

„Nemůžu" zamumlala Hermiona, přejela mu rukama po zátylku a natáhla se na špičky.

„Proč?" zeptal se Draco a frustrovaně bouchl pěstmi do zdi po stranách Hermioniny hlavy.

Brunetka polkla.

„Protože...protože tě miluju, Draco."

Pokračování příště...

❤️💚