𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟐𝟏. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

„Neviděl jsi dneska Ronalda?" zeptala se rádoby Hermiona Harryho. Černovlasý chlapec se poškrábal na hlavě a k odpovědi se moc neměl.

„No tak, Harry! Řekni mi to!" naléhala na něj brunetka a propalovala ho pohledem. Harry polkl, nadechl se a spustil.

„No...víš, Hermiono, neviděl. Jen vím, že se včera neukázal na koleji."

Hermiona rychle zamrkala a pozdvihla obočí. Samozřejmě, že byl s Levandulí a někde si to spolu museli rozdávat.

„Skvělý" usmála se falešně. Harry pokýval hlavou a sepjal ruce.

„Pozval jsem Ginny na ten večírek" řekl už o něco veseleji. Hermiona zůstala překvapeně zírat a nakonec Harryho mačkala v objetí.

„Já to věděla! Věděla jsem to od začátku!" vypískla nadšeně. Její kamarád se pousmál, a jakmile jej nechala, ušklíbnul se.

„Jsem docela zvědavý, koho jsi pozvala."

„No...jo" uchechtla se Hermiona „budeš se divit."

, A taky budeš naštvaný ' doplnila si v hlavě a zahleděla se na podlahu. Došlo jí, že pokud ji tam uvidí s Dracem, rozkřikne se po škole, že spolu chodí a mohli by mít oba problémy.

„To už je tolik?" podivil se Harry, když svou pozornost obrátil k hodinám „Měl bych se jít nachystat. Uvidíme se tam."

Hermiona pokývala hlavou a s malým úsměvem se vydala do dívčích ložnic, aby se mohla dát do parády.
Rozhodně nechtěla působit nějak extravagantně, ale na druhou stranu to byl večírek a potřebovala zapadnout do společnosti.

Když však vstoupila do ložnice, doslova se na ni vrhla Ginny, až Hermiona málem spadla na zem.

„Já půjdu s Harrym!" vyjekla vzrušeně zrzka a Hermiona se musela zasmát.

„Vím, Ginny, vím. Už mi to řekl" kroutila hlavou a odtáhla se. Teprve potom si všimla, že přes celý pokoj jsou rozházené šaty, boty a šperky. Tázavě se koukala na Ginny, jež zčervenala.

„No co, potřebujeme obě vypadat dobře, ne?" zamrkala docela nevinně, přešla ke své posteli a sebrala z ní šaty, aby je mohla ukázat své kamarádce.

„Co myslíš? Budou se mu líbit?"

„Určitě" usmála se Hermiona a otevřela svou skříň. Pátrala pohledem po těch jedněch šatech, které si chtěla vzít už ve čtvrtém ročníku, ale byly jí příliš velké. Teď byla ale ta správná příležitost je oprášit a vzít.

„Jdu se obléct!" oznámila Ginny a cupitala do koupelny. Hermiona se pobaveně ušklíbla a vytáhla světle růžové šaty po kolena. Hůlkou je oprášila a spokojeně se usmála. Učesala si vlasy, sepla je z boku sponečkou a oblékla se do šatů.

„Páni," vydechla, když se na sebe podívala do zrcadla „tohle snad ani nejsem já."

„Ale jsi" ozvalo se od koupelových dveří, kde postávala Ginny a s obdivem na ni hleděla. Hermiona se na ni zazubila a zhodnotila její vzhled.
Ginny měla na sobě tmavě modré šaty, lehce natočené vlasy a moc jí to slušelo.

„Nemáš ještě nějaký náhrdelník?" podotkla s mírným zamračením Ginny „Na krku to máš hrozně prázdné."

Hermiona pokrčila rameny a nepřítomně se dotkla krku. Její kamarádka měla naprostou pravdu, jenomže ona nevlastnila tolik šperků.

„Nevadí, i tak vypadáš úchvatně" mávla rukou zrzka. Hermiona ji šla rychle obejmout a poté na sobě upravila ještě malé drobnosti.

Když už byla konečně hotová, obula si lodičky a s lehkým povzdechem sešla z ložnice do společenské místnosti, kde byli Harry s Ronem.