𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟏𝟏. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

„Zase si povídáš s učebnicí Harry?"

Rýpl si do svého kamaráda Ron Weasley, jenž se právě vrátil do společenské místnosti z prefektské obchůzky a celý se přitom uculoval.

„Sklapni, Rone" protočil očima Harry a zaklapl učebnici, aby věnoval Ronovi svou celou pozornost.

„Hele," zamračil se zrzek a mezi obočím se mu objevila vráska „kde je Hermiona? Nebyla na hlídce, vlastně..." zamyslel se „neviděl jsem ji skoro celý den. Nebyla s tebou?"

Černovlasý chlapec jenom zavrtěl hlavou a upravil si brýle na nose.

„Možná se jen někde zdržela" pokrčil rameny Ron, ale v jeho hlase se odrážely mírné obavy, které se snažil zakrýt tím, že se uchechtnul.

„Jo, asi jo" vzdychl Harry a zabodl oči do tančícího ohně. Nechtělo se mu mluvit o ničem. Absolutně se neodkázal soustředit po jeho ranní konverzaci s Ginny. Povídali si o famfrpálu, což bylo dokonalé rozptýlení od učebnice lektvarů, která dělala Harrymu čím dál víc vrásek.

„Měli bysme jít za Hagridem. Od začátku roku jsme tam nebyli. Určitě si myslí, že jsme na něj zapomněli" konstatoval do ticha Ron a Harry přitakal pouze kýváním hlavy.
Stále se díval do plamínků a přemýšlel;
nad Voldemortem, Malfoyem a tou proklatou učebnicí, na níž si budoval závislost.

Něco tu ale nehrálo.

„Rone," ozval se náhle a zrzek k němu otočil hlavu „není už po zákazu vycházení? Hermiona přece nikdy neporušuje pravidla."

Ron se po těchto slovech těžce nadechl a zatřásl s Harryho rukou.

„Musíme ji najít! Co když se jí něco stalo!" Panikařil a Harry se po dlouhé době upřímně zasmál.

„Je chytřejší než my dva dohromady, Rone. Jsem si jistý, že jí nic není. Kdyby náhodou, tak se po ní půjdeme podívat" chlácholil ho Harry a Ron se s nadávkou svalil do křesla.

Neměl z toho dobrý pocit. A měl tušit, proč...

***

„Takže..." usmála se Hermiona vlídně, když s Dracem už nějakou tu chvíli seděli v dívčí umývárně a snažili se navzájem víc poznat „proč ses najednou rozhodl změnit k lepšímu?"

„Mám své důvody" odpověděl zjednodušeně Draco a letmo na Hermionu pohlédl. Nemohl si nevšimnout, jak její úsměv lehce povadl, ale rozhodl se na to nereagovat.

Nebelvírka se zahleděla do zdi a povzdychla si. Nedokázala pochopit, proč se cítí tak zvláštně. Vždyť to byl jenom Malfoy. I když...nestávalo se, že by každý den konverzovala s Malfoyem jako se sousedem.

„Grangerová?"

Hermiona nepostřehnutelně zamrkala očima a podívala se na Draca. Jeho oči, jež měly šedomodrou barvu ji téměř okamžitě uchvátily a dívala se do nich déle než bylo třeba.

„Grangerová? Hermiono?"

V tomhle momentě jí svitlo a její čelist poklesla. , O-on mi řekl ,,Hermiono". Vážně to řekl! Nazval mě jménem! '

„Řekni to znovu" vychrlila na Draca jedním dechem.

„Co mám říct?" Vyklenul obočí a absolutně nechápal, oč jí jde. Neuvědomil si, že ji oslovil. Vůbec mu to nedošlo.

„Nazval jsi mě jménem" zašeptala v úžasu brunetka a Draco si nervózně odkašlal. Nejen, že mu to přišlo trochu trapné, ale nikdy by do sebe neřekl, že to udělá.