𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟐. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

Plavovlasý Zmijozel kráčel po chodbě s brašnou na rameni a sem tam klopýtl o svůj hábit. V duchu přitom děkoval všem svatým, že kromě něj na chodbě nikdo nebyl a také tiše proklínal svou matku, za to, že ho donutila nosit o něco větší hábit. Zahnul za roh a o pár kroků později se ocitl před dveřmi učebny lektvarů a váhavě do ní vstoupil. Dnes měli první hodinu lektvarů s tím novým profesorem Křiklanem a Draca docela zajímalo, co to bude za cvoka. Přece jen už jich tu měli na rozdávání, takže kdyby přibyl další, nikoho by to nepřekvapilo.

Na chvilku zajásal, když to vypadalo, že jeho kolej bude mít samostatnou hodinu, ale jásot, kterým se obdařil byl ten tam, jakmile spatřil povědomě kudrnatou hlavu vševědky Grangerové. Vždycky byla mezi prvníma, ale tentokrát bez Pottera a Weasleyho.

Automaticky se posadil do lavice a vyndal si z brašny potřebné věci. Mezitím dorazilo pár holek z Nebelvíru, mezi nimiž nesměli chybět Parvati Patilová a Levandule Brownová. Hermiona jim kývla hlavou na pozdrav a zůstala sedět v lavici stejně jako Draco.

„Draco, tak tady jsi!" Ozval se ode dveří hlas, v němž Hermiona poznala Blaise Zabiniho, Malfoyova spolužáka. Zabini se líně doplahočil k blonďákovi a založil si ruce na hrudi.

„Pansy se po tobě všude sháněla" řekl provokativním tónem a ušklíbl se.

„No a?" Odsekl Draco a se semknutými rty se zadíval do čokoládových očí svého spolužáka. Blaise pokrčil rameny a sedl si za Draca.

„Mimochodem, měl bys jíst více zeleniny. Vypadáš moc bledě" podotkl jízlivě Blaise a Draco se k němu prudce otočil.

„Starej se o sebe, Blaisi. Ty zase vypadáš moc tmavě, abys věděl" usadil ho a s protočením očí se obrátil zpět k učitelské katedře.

Hermiona se na ně sice nedívala, ale soustředěně poslouchala každé jejich slovo, přičemž netrpělivě bubnovala prsty o lavici.

„Nebuď rasista, Draco. Není to hezký. Nemám pravdu, Grangerová?" Křikl na Nebelvírku, která sebou vyplašeně trhla a přimhouřila oči na Zabiniho.

„Nech mě na pokoji, Zabini" konstatovala varovným hlasem a poté se otočila stejným směrem jako Malfoy.

„Vy dva jste fakt hrozní. Žádná zábava s vámi není" odfrkl si Blaise a řádně zavrtěl hlavou. Rozhodl se, že už je oba nechá na pokoji, protože trpět tuhle konverzaci nekonverzaci se mu vážně nechtělo.

V následujících minutách dorazil i zbytek třídy, a teď už se jen čekalo na profesora Křiklana. Hermiona by to sice nahlas nepřiznala, ale na nového profesora se těšila. Vážně jí nebudou chybět uštěpačné poznámky od Snapea.

Studenti si mezi sebou šuškali různé nepodstatné věci do doby, kdy se dveře od učebny otevřely a dovnitř cupitavě vkročil Horacio Křiklan. Byl to shrbený malý muž, který na první pohled vypadal ale velmi přívětivě. Když procházel uličkou ke katedře, na každého se mile pousmál. Hermiona mu jako jediná ze studentů úsměv oplatila a sledovala, jak se blíží ke katedře.

„Dobrý den" pozdravil vesele a pár studentů ze Zmijozelu se posměšně uchechtlo. Draco mezi nimi sice nebyl, ale myšlenky na svůj úkol ho tak pohlcovaly, že se nedokázal soustředit ani na to, co profesor říká.

„Jak už víte, jmenuji se Horacio Křiklan. Letos vás budu učit lektvary místo profesora Snapea. Dnes vám ukážu pár speciálních lektvarů. Pojďte" pobídl je rukou a vzdálil se od katedry několik kroků.
Mávnutím hůlky kolem sebe udělal volný prostor a přivolal k sobě stůl s několika kotlíky.

Studenti se zvedli z lavic a udělali kolem něj půlkruh. Hermiona si stoupla do popředí a maličko svraštila obočí, když si ještě před ni stoupla Levandule. Hermiona ji neměla ráda. Byla uječená, falešná a především podlézavá.