𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟑𝟑. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

Dracovi se svíjel žaludek úzkostí. Hermioně někdo ubližoval a on tam nebyl, aby jí mohl pomoct. Cítil se kvůli tomu hrozně, protože s ní chtěl zůstat, jenže ona ho poslala za klukama.

„Už jdu, Hermiono, vydrž," mumlal si pod nosem a snažil se nemyslet na všemožné nepříjemné scénáře, které mu proletovaly hlavou.

Prudce otevřel dveře dokořán a panicky se rozhlížel po místnosti. A tam, přímo uprostřed, ležela.

„Draco, co tu děláš!" okřikl ho Lucius.

„No co asi, vrátil jsem se!" opáčil rozzuřeným tónem a svižně přešel k Hermioně, jež na té studené podlaze ležela úplně nehybně a sám netušil, zda dýchá. Nenávistně zabodl oči do Bellatrix, která kolem ní chodila v kruzích jako žralok a v ruce držela dýku, na níž se leskly čerstvé kapky krve.

„Co jste-" polkl, „co jste jí provedli?"

„Vylepšení vizáže," ušklíbla se Bella, „nelíbí se ti to?"

Poklekl k ní a první, čeho si všimnul bylo to, že dýchala. V duchu poděkoval Merlinovi za to, že je živá, ale pak si všiml i něčeho jiného a v jeho těle se vařil vztek. Hermionina ruka byla navždy zjizvena tím odporným slovem - Mudlovská šmejdka.

„No tak, synu, přestaň. Nefňukej nad tou lůzou," řekl líně Lucius a spokojeně sledoval ležící Hermionu.

„Já nefňukám!" vstal a nespouštěl oči z Hermiony. „Vezmu ji za těma dvěma."

„Proč bys ji tam zavíral?" zeptala se chladným tónem Narcissa a jedno obočí jí vystřelilo nahoru. Draco rychle přemýšlel, co by jí měl odpovědět.

„Protože," řekl nakonec s ďábelským úšklebkem, „si ji chci vychutnat."

„Fajn, tak si ji odnes," utrousila Bellatrix a olízla břitvu dýky. Draco potlačil nutnost udělat znechucený obličej a vzal svoji Nebelvírku do náruče.

„Už tě mám, budeš v pořádku," mumlal cestou pryč ze salonku. Hermiona měla zavřená víčka, pootevřenou pusu a kdyby Draco nevěděl, že dýchá, myslel by si, že je po ní.

Nepozorovaně vyšlapal schody ke svému pokoji a položil ji na postel s nebesy. Poté si k ní klekl a jemně ji chytl za ruku.

„Hermiono, odpusť mi. Tohle jsem nechtěl," zašeptal zlomeným hlasem a palcem hladil její kůži.

„Slibuji, že budeš v pořádku, tady ti nikdo neublíží. Vrátím se zpět," řekl, políbil ji na ruku a vstal. Svižně se vydal ke sklepu za Ronem a Harrym, kteří byli prvně velmi překvapeni, že ho vidí znovu.

„Jak je Hermioně? Co jí provedli!" chrlil na něj Ron mezitím, co jim odemykal dveře.

„Je celá..." odmlčel se, „teda v rámci možností."

Harry si se zrzkem vyměnil vyděšený pohled a ještě víc je překvapilo, že je Draco pustil.

„Vaše hůlky," poznamenal blonďák chladně a vytáhl je odněkud tak rychle, že to Ron těžce zvládal zaregistrovat.

„Proč nám vlastně pomáháš, Malfoyi?" zeptal se Harry a v jeho obličeji šel poznat náznak nedůvěry.
Draco pozdvihl obočí a přišlo mu, že jsou oba úplně vymletí.

„Protože miluju Hermionu," odpověděl a rozešel se po schodech nahoru, kde se na zaražené kluky ještě otočil a ušklíbl se, „pojďte za mnou."

Harry a Ron jej následovali sídlem až k pokoji, v němž ležela Hermiona. Draco tiše otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Když spatřil Hermionu, jak leží ve stejné pozici, naznačil klukům gestem ruky, že můžou dovnitř.