𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟏𝟓. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

Draco kráčel do dívčí umývárny jak nejrychleji uměl. Těšil se až Hermionu uvidí, což překvapovalo i jeho samotného. Ještě se otočil, aby se ujistil, že ho nikdo nesleduje a vstoupil do umývárny.

Čekal, že první co spatří bude Hermiona, ale mýlil se. Byla to Uršula, která jím agresivně proletěla a schovala se Merlin ví, kam.

„Hermiono?" zamumlal do prostoru a popošel více doprostřed umývárny. Pro jistotu si ještě vytáhl hůlku.

„Ach, ano! Jsem tady" ozvalo se z jedné kabinky. Draco povytáhl obočí a sledoval, jak se zchátralá kabinka otevřela a z ní vyšla Hermiona, jež za chůze k němu upravovala svůj vzhled.

„Promiň, ale schovávala jsem se" vysvětlila a postavila se naproti němu. Draco potlačil samolibý úšklebek, protože jejich výškový rozdíl mu připadal komický.

„Co je?" zamračila se Hermiona, když si všimla, jak na ni zírá.

„Nic, před kým se tu schováváš?" zajímalo ho a naklonil hlavu na stranu. Brunetka pokrčila rameny a hrábla si do kapsy hábitu.

„Před kýmkoli" odpověděla a vytáhla z kapsy Dracovo sako v miniaturní velikosti.

„Proč je to tak...malé?" nakrčil nos a postřehl, jak Nebelvírka protočila očima.

„Protože je to zmenšené" povzdychla si, mávla hůlkou a sako se ihned zvětšilo. Draco si připadal jako blb. Bylo to přece úplně primitivní kouzlo.

„Ach, díky" kývl hlavou a oblékl si ho. Hermiona se přistihla, že ho pozoruje víc než je potřeba a odvrátila oči k podlaze.

Jakmile byl Draco hotov, usmál se.

„Tak co? Mclaggen už tě neotravuje?"

Při změně téma na Cormaca, Hermiona ztuhla. Snažila se ale, aby to vypadalo nenápadně, jenže řeč jejího těla ji zradila. Draco zaťal pěsti.

„Jak se vůbec opovažuje na tebe sáhnout" zavrčel a stěží si uvědomoval, že na něj Hermiona zůstala zírat s otevřenou pusou.
Kdyby měla být jednoznačná, řekla by, že je to romantické, ale Draco Malfoy prostě nemohl být romantický. Navíc jí připadalo, že žárlil, ale tuhle myšlenku odsunula stranou.

„Draco, to bude dobrý, jo? Nemluvili jsme spolu od chvíle, co jsi mu vyhrožoval" uklidňovala jej Hermiona a položila mu svou ruku na předloktí. Draco se na ni podíval a jeho výraz jakoby změkl.

„Ty to nechápeš, Hermiono" povzdychl si a pohladil ji po tváři „musím tě chránit."

Brunetce se zatřepotal žaludek. Odevzdaně mu hleděla do rozšířených šedomodrých očí a čekala, co bude dál. Hermiona si začala uvědomovat, že ji Draco nějakým divným způsobem hypnotizuje. Bylo to ale uklidňující. Tolik ji chtěl chránit a stále nepřišla na to, proč.

„To ti přece nikdo nezakazuje" zašeptala a rychle ho objala. Draco ji pohladil po kudrnatých hnědých vlasech a vdechl jejich vůni. Krásně voněly. Uklidňovalo ho to. Měl Hermionu moc rád. Dokonce si občas přál, aby v tom bylo něco víc než jen přátelství, ale to byl ten háček. Nesměl to dovolit. Nemohl se zamilovat. Do ní. Do šmejdky. Znamenal by to pro ni konec. Jediné, co chtěl bylo to, aby ji mohl chránit.

„Nechceš zajít někam ven?" navrhla po chvíli, čímž vytrhla Draca z přemýšlení.

Pousmál se.

„Rád bych."

Hermiona se kousla do rtu a vesele poskočila. Draco se zasmál a zmateně se na ni podíval, když k němu vztyčila dlaň.